Jana Eyrová - Charlotte Brontë

Anotace: Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život. Majitel působí sice jako nerudný a zatrpklý, ale vyučovat malou Adélku Janu baví, proto se rozhodne zůstat. Jenže dům skrývá mnohá tajemství a hrozby. Podivné rány, zoufalé výkřiky a strašidelný smích, které Jana v noci slýchá, rozhodně nejsou jen výplody fantazie.

Celý příběh začíná Janiným dětstvím, které nebylo právě veselé. Jane přišla o oba rodiče a do opatrovnictví ji vzala její teta, která ale rozhodně nemá v úmyslu tohle vzpurné dítě jakkoli rozmazlovat. Nakonec situace postoupí do takového bodu, kdy teta Jane pošle do internátní školy pro sirotky. Tam Jane stráví zbytek svého dětství v poměrně chudých podmínkách a je podrobena tvrdé disciplíně, naučí se ale mnoho užitečných věcí, takže nakonec může školu opustit a najít si zaměstnání jako vychovatelka malé Adele, schovanky pana Rochestra. Dokáže Jane najít štěstí v tajemném domě zádumčivého majitele? Usadí se tu, nebo bude muset zase o dům dál? A je vůbec možné, aby chudá vychovatelka našla lásku?
Já nějak nevím, co si mám o Jane Eyerové myslet. První myšlenka je, že měla Charlotte příběh hodně seškrtat o všechny ty podrobné popisy lidí, krajin a stavů mysli. Vážně nepotřebuju dvě stránky číst o tom, jak místnost vypadá a co si hrdinka myslí, abych se mohla do dané scény vcítit. To by se ale dalo zkousnout, kdyby byl samotný příběh nedostižitelný. Což ale bohužel nebyl. Alespoň pro mě ne. Líbil se mi začátek, Janino dětsví, její pobyt ve škole a příchod na Thornfield. Ve všech částech, kde se Jane bavila s Rochestrem jsem skoro nedýchala a žila jsem pro náznaky náklonosti, které Rochestovi občas vyklouzly. Potom ale přijde zvrat a Jane Thornfield opouští, už žádný Rochester, tajemství domu je odhaleno a co dál? Dlouhé putování a žebrání, nuzný osud pro naší podivnou hlavní hrdinku. V tu chvíli jsem ztratila veškeré odhodlání prokousávat se dál touhle podivností plnou dlouhatánských popisů. Předpokládám, že kdybych vydržela, dostalo by se mi odměny v podobě nějakého jakž takž šťastného konce, ale na to prostě už nemám nervy. Přišlo mi, že kdyby Charlotte napsala dvě knihy a příběh Jane do nich nějak férově rozdělila a zkrouhla by ty popisy, mohly z toho být dvě skvělé knížky, ale takhle v jednom a se vší tou omáčkou okolo příběhu je to prostě k uzoufání nudné, zdlouhavé a hlavně matoucí. Celkově tedy velké zklamání a další kniha, kterou jsem musela vzdát.
Možná, bych s Jane měla větší trpělivost, kdyby mi ji mamka omylem neshodila do záchodu, takže i když byla očištěna a usušena, stejně jsem se jí lehce štítila dotknout. Ten pocit, že je nasáklá bůh ví čím jsem nedokázala setřást a tudíž jsem její čtení chtěla mít co nejdřív za sebou, což se právě u takovéhle knihy dost těžko zařizuje. Tak jsem ji prostě vzdala, zasunu ji někam na dno knihovničky a pokusím se na celé tohle fiasko zapomenout. Přitom knihu jedné ze sester Brontëových naprosto miluju a nemůžu se jí nabažit. Možná, si měla Charlotte vzít z Emily poučení. Nakonec tedy docela zklamání, i když první polovina byla příběhově dobrá, takže celkové hodnocení vychází vlastně průměrně: