Kniha posledního soudu - Connie Willisová

Anotace: Román patří bez přehánění mezi nejvýznamnější žánrové práce dvacátého století. Studentka historie je na své cestě do minulosti omylem poslána do doby morových ran roku 1348. Zatímco se dívka snaží přežít, aniž by se sama mohla vrátit do budoucnosti, profesor Dunworthy musí bojovat s rychle se šířící smrtelnou epidemií chřipky i s tupou byrokracií, aby měl vůbec šanci svou žákyni zachránit. Obě časové linie i přes propast času prozrazují, jak je lidská povaha navzdory civilizačnímu pokroku v podstatě stále stejná. Kromě řady domácích cen v USA se knize dostalo rovněž národních ocenění pro nejlepší žánrový román Německa, Španělska a Itálie.

Takhle kniha byla jednoduše úžasná, i když si vůbec nejsem jistá, kam ji žánrově zařadit. Je to totiž trochu sci-fi (úplně maličko), trochu historická fikce a trochu dokument. Divná kombinace? Určitě, ale tady prostě funguje.
Nacházíme se v roce 2054, v roce, kdy lidé už nejsou nemocní, protože dostávají pravidelně vakcíny proti naprosto všemu, včetně chřipky a kdy lidé dokážou cestovat v čase. Zatím to samozřejmě není nijak běžné, ale je to součást výzkumu kateder historie. Jak lépe zkoumat historii, než se do ní podívat? Tak také dojde k tomu, že Kivrin, mladá studentka historie, odcestuje do středověku. Bohužel ale došlo k chybě a namísto relativně bezpečného roku 1320 se nachází v roce 1348, roce morové rány. My tak společně s ní sledujeme běžný život jedné malinké středověké vesnice i vývoj událostí v době, kdy mor udeří plnou silou.
Na druhou stranu sledujeme co se děje v "současnosti". Technik, který Kivrin do minulosti poslal, okamžitě poté onemocněl, aniž by stihl ověřit, že se shoz povedl. Nikdo si to nedokáže vysvětlit, protože to se prostě nestává. Ne po plné vakcinaci. Přesto ale je nemocný a navíc se tento virus začíná šířit a celý Oxford musí být uzavřen do karantény. Profesor Dunworthy se tedy musí pokusit vypátrat původ viru, aby mohl zajistit Kivrin bezpečný návrat. Někteří lidé si totiž myslí, že vir přišel ze středověku a laboratoř musela být hermeticky uzavřena. Stihne se Dunworthy prokousat byrokracií do dne srazu, kdy se má Kivrin vrátit? A může Kivrin vůbec přežít ve středověku zamořeném morem?
Jak říkám, skvělá knížka. Příběh sledujeme z pohledu Kivrin, Dunworthyho a také formou přepisu Knihy posledního soudu, což jsou nahrávky na skrytý diktafon, na který Kivrin zaznamenává svá vědecká pozorování. Líbil se mi styl, jakým byla kniha psaná. Byla taková věcná, ale zároveň hodně emotivní a neskutečně čtivá. Všechny postavy mi strašně přirostly k srdci, a že je jich tam opravdu hodně. Kivrin v minulosti poznává polovinu vesničky a Dunworthy se zase vypořádává s polovinou Oxfordu. Přesto ale v postavách není bordel, každá je jiná a můžete je proto snadno identifikovat. Co se vývoje příběhu týče, musím říct, že jsem ani zdaleka nepředvídala, kam se příběh vrtne a jak to celé dopadne. Bylo tam několik zvratů, které mě naprosto dostaly a několikrát jsem si i pobrečela.
Co se týče negativních věcí, na žádné nemůžu přijít. Snad jen ta obálka mohla být lepší, ale co se dá dělat. Jinak na nic negativního nemůžu přijít a myslím, že už teď s jistotou můžu říct, že tuhle knihu jsem nečetla naposledy.