Odstíny života - Lusy Adams

21. 3. 2013

Anotace: Alexandrina Avitalová se za života nijak nelišila od vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo nemůže tušit, že smrt se stane začátkem její nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána rodinou a přáteli, se probouzí znovu k „životu“. Je uvedena do světa magie a ďábelských stvoření. Alex musí zapomenout na svůj předchozí život, aby mohla zaujmout pozici neohrožené bojovnice se silami temnot. Podle dávného Proroctví je právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která má rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem…

Bohové přivedli Alex zpět k životu, aby zachránila celý svět před samotným Ďáblem. To ale není podstatou téhle knihy. V Odstínech života se Alex snaží jen zmírnit zlo na téhle planetě, zabíjením démonů, upírů, vlkodlaků a podobné havěti. Na jedné takové vražedné výpravě se setká s Gabem, pohledným a neskutečně drzým lovcem, který jí nejdřív zachrání život a pak ji pozve bydlet s ním a jeho přáteli, malou skupinkou lovců. Tak se Alex seznamuje s Mattem a jeho bratrem Jamiem, čarodějkou Mykailou a vlkodlakem Dougem. Podivná, nesourodá skupina, se kterou Alex zažije spoustu nebezpečí, ale i zábavy, jízlivých poznámek a světe div se, dokonce i lásku a pravé přátelství. Jak se ale na její nové přátele budou dívat ti, kteří ji přivedli zpět? Co se stane, když Alex rozpoutá hněv bohů?
Inu, Odstíny života rozhodně nejsou nudné. To musím říct hned na začátek. Příběh, i když ne zrovna originální, byl zábavný a občas i maličko napínavý. Postavy jsou sympatické a krásně to mezi nimi jiskří. Bavila mě jejich interakce a peprné dialogy. Co mě ale nebavilo, byly monology, které si Alex vedla v hlavě a neustálé popisy všeho kolem. Lucy používá na můj vkus trochu moc květnatý jazyk, občas to působilo, jako by se jednoduše příliš snažila. Dlouhá, nic neříkající souvětí, která popravdě knize na atraktivnosti spíš ubírala. Taky mi to občas připomínalo slabý odvar série o Anitě Blakové, a to je rozhodně mínus. Když už chci něco napodobovat, tak aspoň pořádně (i když si nemyslím, že by to byla vědomá snaha o napodobení, spíš se to tak nějak stalo).
Co mě ale vážně štvalo a naprosto to nedokážu odpustit, je časté naprosto nelogické chování postav. Nickovi řeknou, že mu musí něco provést a že to bude strašně bolet a on po všem čím prošel, řekne pouze OK? Bez dalších otázek? Divné. Bohové Alex řeknou, že se pravdu o ní nesmí nikdo dozvědět, ona to vyklopí celé své náhradní rodince a nic se nestane? Blbost. Takovéhle věci mě vytáčely naprosto k nepříčetnosti, protože to působilo, že celé Odstíny života nebyly vůbec promyšlené. Lucy se z toho sice nakonec vysekala s jistou elegancí, ale poetický konec to už prostě zachránit nemohl. Celkově tedy musím konstatovat docela velké zklamání, i když to rozhodně nebyla špatná kniha. To tedy ne. Jen taky nebyla úplně úžasná. Na mém žebříčku nakonec, díky těm dialogům, postavám a jejich vzájemném jiskření a hlavně kvůli vší té akci (i když zdržované zbytečnými popisy), končí Odstíny života na čistě průměrné pozici. Škoda jich, ale za přečtení určitě i tak stojí.


5 komentářů:

Bastera řekl(a)...

Teda tak to jsem nečekala až takový průměr :)

E_V_E řekl(a)...

Rozhodne sa to chystám čítať, ale nezrovnalosti nemám rada, no uvidím, ako ma to pohltí, možno prekvapí 8)

Janina řekl(a)...

Určite si to kúpim i keď musím povedať, že aj mne vadí ak hlavná hrdinka vedie rozsiahle monológy...no uvidím :)

mummy řekl(a)...

Obálka je krásna a znelo to celkom zaujímavo, ale na môj "to-read" zoznam to teda asi nepribudne.

Ohana řekl(a)...

Bastera: já taky ne :)

Hádám, že si na Odstíny musí člověk udělat názor sám.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)