Zelená jako smaragd - Kerstin Gierová

Anotace: Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Poslední, a musím říct velmi očekávaný, díl série Drahokamy. Taky jste se tak těšili? Hned jak jsem měla trošku peněz a času, jsem zaskočila do nejbližšího knihkupectví, popadla jí a utíkala k pokladně. Okamžitě jsem se začetla a i když byly určité nucené pauzy (spánek, jídlo a práce - jak otravné fenomény lidského života), přečetla jsem ji stejně jak nejrychleji jsem mohla. V posledním díle se hodně soustředíme na vztah mezi Gwendolyn a Gideonem - je Gideon vážně tak dobrý herec a Gwendolyn vážně tak naivní? To uvidíte. Na pozadí těchto vysoce důležitých událostí se potom řeší závěr hlavní příběhové linie. Proč Lucy a Paul ukradli chronograf, co má hrabě Saint Germain za lubem a co se vlastně stane, až se kruh uzavře? Všechny tyhle otázky budou konečně dořešeny a věřte mi, budete valit oči. 

Kerstin Gierová zase jednou nezklamala. Alespoň co se týče akce, čtivosti a postav. V téhle knize se pořád něco děje, a i když se zrovna dějí věci maličko tlumenějšího rázu než jsou honičky a souboje, stejně se nemůžete odtrhnout. Každý dialog je nabitý vtipem a všechny postavy jsou tak milé (obzvlášť Xemerius), že se s nimi rozhodně nebudete chtít loučit. Proč jen musí mít tahle série jen tři díly? Takové Gwendolyn jsem strašně fandila, Gideona chvílemi milovala a nenáviděla, podle toho jak se zrovna choval, Charlotte proklínala a dokonce i pan Bernhard se konečně nějak projevil. Prostě perfektní kombinace. Přesto Zelená nedostane plný počet hvězdiček. Ptáte se proč? Ten konec! 

Ano, nejspíš vás dostane, překvapí a možná chvílemi i rozbrečí, ale panebože. Konečná pointa to pro mě prostě zabila. Nebudu samozřejmě prozrazovat co přesně mi vadí, protože bych knihu pro každého, kdo jí ještě nečetl, naprosto zkazila, ale musím říct, že jsem si to představovala trochu (hodně) jinak. To, jak se knihu rozhodla zakončil Kerstin mi přišlo takové laciné, ohrané a vůbec nedůstojné k tak skvělé knižní sérii. Vždyť všechno do té chvíle měla tak promyšlené. Tohle ale působilo, jako by najednou nevěděla, jak z té situace vybruslit, takže si vymyslí takovou pitomost. (Mimochodem rozčilovat se nad něčím, když nemůžete prozradit o co vlastně jde není tak uspokojující, jak by jeden čekal.) Prostě ten konec mi to zkazil. Mé celkové hodnocení tedy maličko utrpí, ale zase ne moc. Zbytek knihy tohle totiž naprosto vyvážil.