Jamrachův zvěřinec - Carol Birchová

Anotace: Píše se rok 1857. Chudý chlapec Jaffy Brown se potuluje uličkami londýnského East Endu od ničeho k ničemu. A najednou stane tváří v tvář tygrovi… Z náručí smrti ho zachrání pan Jamrach — cestovatel, badatel, provozovatel atrakcí a sběratel nejpodivnějších tvorů světa. A Jaffyho úkolem bude přidat do této sbírky dalšího: mořského draka… V oslnivě napsaném a fascinujícím románu zkušené britské autorky Carol Birchové ožívají vůně, dojmy a chutě devatenáctého století, od londýnských doků až k bouřlivému Indickému oceánu. Je to velké historické dobrodružství, poutavé vylíčení našeho vztahu ke světu přírody a divočiny. Autorka se díky této knize ocitla v užší nominaci na Man Booker Prize.

Ta anotace je zase taková nijaká, ale víte co? Já se nedivím, protože já po dočtení naprosto neměla slov. Nebudu říkat o čem to je, nebudu popisovat autorčin styl ani jednotlivé postavy, tohle se prostě popsat nedá. Po dočtení jsem se nemohla na tuhle knížku ani podívat, zůstala jsem bůh ví jak dlouho jen sedět a zírala do prázdna. Myšlenky mi v hlavě lítaly, ale myslím, že jsem pořád ještě (pár hodin po dočtení) tak úplně nezpracovala to, co jsem se v téhle knize dočetla. Byl to naprosto neopakovatelný čtenářský zážitek, kdy jsem byla skutečně naprosto mimo z toho, co se v knize děje a jak je to popisováno. Bylo to naprosto syrové, kruté a upřímné a chvílemi jsem si říkala, že bych to už neměla dál číst, ale přitom jsem nebyla schopná přestat. Víc vám k Jamrachovi asi neřeknu. Já prostě nemám slov. Snad vám hvězdičkové hodnocení napoví.

"Jestli existuje Bůh, napadlo mě, tak musí být pořádně vyšinutý. Všichni po smrti, všechna ta bolest a strach, a nikdo, kdo by si to opravdu zasloužil." (Jamrachův zvěřinec, str. 331)