Dívka na klíček - Paolo Bacigalupi

6. 8. 2013

Anotace: Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkokská tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už neexistují, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko… Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Novolidi někdo bere jako tvory bez duše, jiní je zase mají za ďábly. Pracují jako otroci, vojáci, jako hračky bohatých. Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce? Nadějný nový autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala ve Spojených státech hned pětici významných žánrových cen. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka.

Pětice cen je sice hezká věc, ale k čemu to člověku je, když je jeho kniha nudná a vzatá za úplně špatný konec? Hodnocení odborných kritiků se asi nikdy nebude shodovat s mým názorem.
Paolo Bacigalupi vytvořil pro svou knihu celý dystopický svět. Ten bohužel není nijak jednotně vysvětlen, takže vám ho popíšu tak, jak jsem ho já pochopila z jednotlivých narážek v knize: světu začala docházet ropa a uhlí a všechny tyhle věci, které nutně potřebujeme, potom se moci ujaly "kalorické společnosti", které podle mě nakazily svět různými nemocemi, které postupně zničily všechno přirozené, z čeho lidé dělají potraviny (jako hospodářská zvířata, ovoce, zeleninu, obilí, prostě všechno). Potom začaly prodávat všem zemím své vlastní produkty, odolné proti těmhle nemocem, jenomže si zapomněli poznamenat, jak vyrobit všechno to, co dřív existovalo, takže existuje jen omezené množství různých potravin. A proto jeden z našich hlavních hrdinů Anderson Lake v Bangkoku hledá potraviny, které Thajci dokázali obnovit, aby je jeho společnost mohla ukrást a prodávat sama. Thajsko totiž zůstalo od zbytku světa hodně oddělené, nepouští do svých měst moc cizinců a už vůbec ne bezduché stroje, které vyrábí pro práci Japonci. A tím se dostáváme k dívce na klíček Emiko, která je úplně jako člověk, až na to, že je vyrobená uměle a v Thajsku tudíž vůbec nemá co dělat. Zlikvidovat by ji mělo ministerstvo pro životní prostředí, které má Thajsko chránit před vnějšími vlivy, které by mohly přinést různé děsivé nemoci ze zámoří, zatímco ministerstvo obchodu se snaží Thajsko víc otevřít okolnímu světu, protože to přináší zisky.
Anderson Emiko potkává čirou náhodou a jejich osudy se proplétají. Dalšími postavami jsou Hok Seng, emigrant, který v Thajsku také nemá co pohledávat a v podstatě na černo pracuje pro Andersona (ten totiž nesmí jako kalorik v Thajsku být, takže má jako krytí pro svou činnost malou továrnu). Pak jsou tu Jaidee a Kanya, zaměstnanci ministerstva životního prostředí. Všichni tihle lidé nás střídavě provází svými příběhy, které se odehrávají na pozadí mnohem větších událostí, vedoucích možná dokonce k revoluci a občanské válce. Jak se všichni tito lidé (a novolidé) dokážou vyrovnat s napjatou politickou situací v městě, které navíc může být každou chvíli zatopeno oceánem? To se dozvíte, pokud si přečtete Dívku na klíček.
Tak, takhle jsem to pochopila já. Pokud si tuhle knížku přečtete a pochopíte některé skutečnosti jinak, nebojte se mě na to upozornit, protože jsem si jistá, že jsem si některé věci nevědomky překroutila. 
Možná to konceptuálně zní zajímavě, ale mě to skoro vůbec nebavilo. Čekala jsem totiž něco úplně jiného. Místo toho jsem dostala zbytečně složitý svět, který ani nebyl dostatečně vysvětlený, takže mě spousta věcí jen mátla a místo příběhů jednotlivých postav, nějaké té akce a romantiky, jsem dostala politickou situaci a obchodní situaci a přetahování mocných, kteří se každý snaží uhájit tu svojí pravdu a takovéhle věci mě nebaví. Když nečtu o politice a válce ve skutečném světě, proč by mě měla zajímat politika vymyšleného světa? Vážně? Proč? 
Dívka na klíček se nakonec ukázala téměř jako vedlejší postava, která nevědomky hrála významnou roli právě v těch tahanicích mocných, ale to mě na téhle knížce nezajímalo. Zajímalo by mě spíš jak takový novočlověk žije (což sice bylo trochu vysvětleno, ale já bych klidně brala víc), jak vznikl, jak se cítí a pak taky nějakou tu zakázanou lásku mezi novočlověkem a člověkem. Jenomže i když Anderson s Emiko měl určitý vztah, který byl tak napůl zakázaný, prostě to nebylo ono. Ona k němu cítila náklonnost, protože k tomu byla naprogramovaná a on jí  prostě jen využíval na sex. A emoce? Ani šťopička. Dystopie pro dospělé by sice mohla být dobrá věc, ale jak už jsem říkala na začátku: Paolo to vzal za úplně špatný konec.


2 komentářů:

Blondýna řekl(a)...

Děkuji za recenzi, na knihu jsem se před nedávnem dívala, jsem ráda, že jsem nakoupila:-)

Cecilka řekl(a)...

Tohle jsem se pokoušela číst, ale po pár stránkách jsem si řekla, že to asi nemá cenu. A pak jsem to spokojeně vrátila do knihovny. :o)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.