Tak, konečně se i já zapojuju. Tenhle uplynulý týden jsem vůbec neměla náladu psát nové články na blog, a pak to dopadá tak, že mám s výzvou už týden zpoždění. O co se jedná? Sbírání listí je výzva hostovaná VeEee (úvodní článek najdete tady). Ve zkratce jde o to, stanovit si cíl a potom si zaznamenávat, kolik stránek jste přečetli, a to od 23.9. do 20.12. Já jsem se rozhodla trochu si věřit a vybrala jsem si za cíl 4. úroveň, tedy 5500 stran. Možná jsem se zbláznila, možná ne. Já totiž nemám ani nejmenší tušení, kolik stran obvykle přečtu třeba za měsíc a počítat to zpětně se mi nechce, takže jsem si vybrala náhodnou úroveň a uvidíme kam se dostanu.

Do tohohle článku si budu postupně zaznamenávat které knížky jsem četla a kolik už mám přečteno a na hlavní stránku si dám pod obrázek svého cíle počítadlo, které hodlám postupně aktualizovat, abych hezky graficky viděla jak jsem na tom.

Poslední kabriolet - 86 stran (knihu jsem měla už rozečtenou a navíc jsem jí vzdala)
Jméno hvězdy - 324 stran
Komu zvoní hrana - 40 stran (vzdávám - povinná četba)
Příšerně nahlas a k nevíře blízko - 344 stran
Setkání s duchem - 214 stran
Nepřítel mého nepřítele -  356 stran
Kompars - 320 stran
Nesmrtelný život Henrietty Lacksové - 320 stran
Deklarace smrti - 255 stran
Vrahova modlitba - 336 stran
Polibek pro Annu - 331 stran
Kniha šílenství a léčby - 117 stran (nedočteno)
Tahle píseň ti změní život - 242 stran
Odveď mě domů - 342 stran
Amy a Roger Na Cestě - 410 stran
Pes Baskervillský - 150 stran
Černá věž - 345 stran
Hledání Aljašky - 249 stran
Danse Macabre - 528 stran
Harry Potter a tajemná komnata - 289 stran

Celkem přečteno 5598 - cíl splněn 17.12. :)

Co je nového - Září 2013

Tentokrát přicházím s článkem opravdu pozdě. Většinou publikuju ráno, ale tentokrát jsem začala natáčet až pozdě odpoledne, potom editace a vytvoření konečného produktu zabralo nějaký čas, protože mi ke konci prvního pokusu spadl program a musela jsem začít znovu a nakonec nahrání na youtube také není ten nejrychlejší proces na světě. Teď jsem si navíc uvědomila, že jsem zapomněla dát na začátek videa své intro, ale snad mi to odpustíte, vážně se mi nechce ho editovat a renderovat znovu. K tomu mě prostě nikdo nedonutí. A protože jsem ukecaný člověk, video má zase skoro dvacet minut, za což se upřímně omlouvám. Já to jinak asi prostě neumím. Snad to přežijete. Nejdřív se ale podíváme na fotku všech mých přírůstků:

Nejsou krásné? Tak tady vám k nim něco málo (rozumněj strašně moc zbytečných věcí) povím:

A co pěkného jste si pořídili v září vy?

Mediátor: V pasti - Meg Cabot

Anotace: V pátém pokračování Mediátora se Susannah Simonová, studentka misijní akademie v Carmel-by-the-Sea, která je nadána mimořádnou schopností pohybovat se mezi reálným světem a světem nebožtíků, dostává do pasti. Její noční můra se zhmotní a ten, který všechno spískal, se začátkem školního roku objeví v jejich třídě s potměšilým úsměškem na tváři. Doma na ni zase čeká její pečlivě utajený spolubydlící Jesse. A k tomu spousta obvyklých starostí… Předposlední díl duchařské série rozhodně není chudý na dramatické situace a nečekané zvraty. Příběh spěje k vyvrcholení, ale konečnou odpověď na všechny neodbytné otázky přinese až závěrečná část s názvem Čtvrtý rozměr lásky, která vyjde začátkem příštího roku.

V předposledním díle série Mediátor se na scénu vrací záporák Paul. Až na to, že se najednou dokáže chovat zase mile a člověk by skoro řekl, že se nám do Suze zamiloval. Ta tedy musí řešit co s Paulem, který jí straší ve snech, Jessem, který se k ní od jejich jediného polibku chová jako k cizí a hlavně co s Craigem, duchem, který odmítá přijmout, že je mrtvý a neustále opakuje, že jeho smrt není fér. Dokáže Suze vysvětlit duchovi, že prostě přišel jeho čas? A jak se vyrovná se svým podivným milostným trojúhelníkem?

V pasti se mi líbilo zatím ze všech dílů nejmíň. Začátek byl takový o ničem a duchařině se Suze skoro nevěnovala, protože měla moc práce s přemýšlením o Paulovi a Jessem. To její věčné přemýšlení, jestli jí Jesse miluje nebo ne a potom sebeujišťování, že je to jedno, protože ona ho přece nepotřebuje ve svém životě, mě po pár desítkách stránek začalo dost otravovat a její vztah k Paulovi byl ještě mnohem horší. Přijde mi, že se tady Meg prostě nechala příliš pohltit romantickými zájmy Suze a trochu pozapomněla, o čem že série Mediátor má být. Třeba o duších, kteří potřebují přejít na druhou stranu, ne? Toho jsem se v tomhle díle ale skoro nedočkala a to mi rozhodně vadí. 

Ze začátku jsem se dokonce trochu nudila, protože poslouchat romantické naříkání puberťačky prostě už dávno není pro mě, pokud mi příběh nenabídne ještě něco navíc. Postupně se to sice trochu rozjelo, ale stejně to tak nějak nebylo ono. V pasti byl taky jediný díl, který jsem četla přes dva dny a neslupla ho jako malinu. A to už o něčem vypovídá, vzhledem k tomu, že má jen 185 stran. Celé mě to tak nějak nebavilo, až ten konec zase za něco stál, ale i tak, veliké zklamání. Jen doufám, že poslední díl se zase probere z téhle vztahové letargie, protože jestli ne, budu opravdu hodně naštvaná. A vážně bych brala, kdyby se Paul jako záporák trochu víc pochlapil. Zatím mi totiž přijde spíš jako opuštěné štěně než hrozba. 

Špičkou jazyka - Sarah Watersová

Anotace: Román od autorky, jež bývá označována za novodobého Charlese Dickense, nás zavádí do viktoriánské Anglie a Londýna. V 80. letech 19. století se mladinká Nancy Astleyová, dcera venkovského obchodníčka s ústřicemi, zamiluje do hvězdy londýnského kabaretu Kitty Butlerové, jež se na svá vystoupení převléká za muže a zpívá mužské písně. Nancy nevynechá jediné představení, až si jí Kitty všimne, a Nan se stane její garderobiérkou. To jsou počátky jejich společného milostného života i společné kabaretní kariéry, ale jejich osudy propletené s mnoha sociálními prostředími, dobovými hnutími a dalšími postavami představují v podání Sarah Watersové, stejně jako v případě její Zlodějky (vyšlo v r. 2008), jízdu na horské dráze s ekvilibristickými výkony.

Kniha Špičkou jazyka je o Nancy Astelyové, mladé dívce, která se na konci 19. století utvrzuje ve své sexuální orientaci a vydává se  žít život tak, jak chce ona a ne společnost. Vše začíná jejím poblázněním kabaretní zpěvačkou Kitty, která ji sebou vezme do Londýna, objeví v ní hluboké city, ale nakonec ji odkopne. Potom se z Nancy, opuštěné v srdci Londýna, stává laciná pouliční prostitutka, luxusní společnice a nakonec i obyčejná žena, přítelkyně a adoptivní matka. Její životní styl prochází fascinujícími změnami a my je můžeme sledovat a prožívat s ní. Jak se mladá žena vyrovná se svojí homosexualitou v době, kdy pro ni ještě není ani jméno a i jen pomyšlení na podobné soužití je těžký hřích, za který vás společnost okamžitě odsoudí? A dokáže si najít a uhájit své místo ve světě?  

Tahle knížka, je úžasná, Sarah Watersová je génius a já pro další z jejích děl nebudu mít zase nic než chválu. Knížka se odehrává zhruba v letech 1880 - 1900, začíná na venkově, ale brzy se přesouvá přímo do Londýna. Právě tady Sarah rozehrává příběh plný fascinujících postav, osudových zvratů a občasných vnitřních monologů naší hrdinky, které nám odhalují její nejskrytější pocity. Celý příběh vyprávěný z Nanciny perspektivy se pozvolna odehrává před našima očima. Někomu by to mohlo připadat nudné a málo akční, ale tak to vůbec není. Sarah má hodně co říct a ví, že nemusí nikam spěchat. Kniha je rozdělená na tři části. Část z Nancina rodiště a její kabaretní kariéra s Kitty, potom její kariéra prostitutky a společnice a nakonec její poklidnější život v Bethnal Green. Vidíme, jak Nancy se svou sexualitou experimentuje, hledá, co jí bude vyhovovat a nakonec zjistí, že se naprosto vymyká konvencím a že i to je v pořádku, pokud má kolem sebe chápající a otevřené lidi.

Je opravdu osvěžující přečíst si nejen knihu s takovým neobvyklým zaměřením, ale hlavně netuctovou lovestory, kde naprosto netušíte, co se bude dít dál a jak všechno skončí. Nancy má totiž v podání Sary opravdu nezvyklý život a čtenář nikdy neví, kam ji osud zavane příště. Opravdu se mi líbilo, jak Sarah popisovala Nanciny pocity, protože samozřejmě uvědomit si, že dívka miluje jinou dívku, musel být v té době opravdu šok, Nancy se s tím ale vyrovná a nakonec najde odvahu, aby žila po svém a nepodlehla naléhání své rodiny. 

Někdo by se mohl bát, že knížka bude příliš detailní nebo možná dokonce oplzlá, ale tak to vůbec není. Sarah všechny "postelové" scény píše s citem a jejich množství a detailnost rozhodně nepřehání. Od Špičkou jazyka rozhodně neočekávejte čistě erotický román nebo další porno pro maminky, tahle knížka je spíš sociálním románem o životě jedné lesbičky v době, kdy se na ně dívali všichni skrz prsty. Jaké to asi muselo být?

Wonderfalls

Popis z CSFD: Jaye Tyler (Caroline Dhavernas) je profesionální flákačka. Má sice vysokoškolský diplom z filozofie, ale přesto prodává ve Wonderfalls, což je obchod se suvenýry u Niagarských vodopádů. Bydlí v přívěsu (hlavně proto, aby se mohla vyhnout rodině) a většinou si od ostatních lidí drží odstup. To se ale jednou provždy změní, když na ni začnou mluvit hračky (resp. všechny věci, které mají tvář a to včetně výšivky na zástěře) - tohle totiž opravdu dokáže zkomplikovat život...

Chudák Jaye. Žila docela obyčejný život, dokud na ní nepromluvil ten voskový lev se zkaženou hlavou. Potom už to s ní šlo od desíti k pěti. Nejen, že musela přestat lidi úplně ignorovat, dokonce jim teď musí pomáhat. Pokud jim totiž nepomůže, všechny věci s obličejem do ní budou hučet tak dlouho, dokud se nepodvolí, a pokud ani to nepomůže, může dojít i na smrtelné nehody. A o to přece nikdo nestojí. Kdyby alespoň vyjadřovali své instrukce nějak jednoznačně, jenomže to je samé: "Nech ho jít" nebo "Dělej něco". A to člověku dokáže zamotat hlavu.  
Začneme tím příběhem. Roztomilá plyšová i jiná zvířata vám kecají do života, vy se jim snažíte vyhovět a kolikrát si tím pěkně zkomplikujete situaci. Naštěstí je tu ale oddaná kamarádka, pořádně sympatický barman a poněkud šílená rodina, kteří vám ze svízelné situace vždycky rádi pomůžou, takže to nakonec nedopadne úplně katastroficky. No nezní to skvěle? Co se týče obsazení, tak jsem naprosto spokojená. Od hlavní postavy až po tu nejbezvýznamnější (je to vůbec slovo?) vedlejší udělali tvůrci jednu skvělou volbu za druhou. Jaye i Erica jsem si třeba zamilovala na první pohled a kdo by "nezbožňoval" Jayenina šéfa?
Celkově je to opravdu zábavný, i když občas lehce absurdní seriál a samozřejmě tu nemůže chybět pořádná romantická stránka, tentokrát opravdu povedená. Vážně jsem Jaye a Ericovi fandila. Možná by bylo lepší, kdyby tvůrci udělali víc 20ti minutových epizod, takhle totiž máme jenom 14 čtyřicetiminutovek a vzhledem k tomu, že je to seriál už z roku 2004, v pokračování se neodvažuju doufat. A možná je to tak lepší. Je to prostě taková jednohubka na zlepšení nálady. A mimochodem, tenhle sympatický seriál pochází od tvůrců Pushing Daisies (v češtině velice nápaditě pojmenovaných Řekni, kdo tě zabil). Ještě jsem vás nepřesvědčila? Tak třeba mé dílo dokoná hvězdičkové hodnocení a intro:

Příručka špatné matky - Kate Long

Anotace: Připadáte si stará na to, abyste po vodce zvracela, anebo příliš mladá, abyste se stala matkou? Tato kniha je prvním románem anglické spisovatelky Kate Longové, žijící ve Shropshire. Ve stejném roce, ve kterém byl Blair zvolen premiérem a zemřela Diana, mají Charlotta, Karen a bábinka zcela jiné starosti. Nechápou, co se kolem i v nich samotných odehrává. Proč je všechno tak složité? Proč ty nejsměšnější omyly přinášejí katastrofální následky? Každého z vás osloví vtipné a zároveň moudré vyprávění o mateřství a dětství v jeho nejrozmanitějších podobách, od chvíle, kdy se protrhne kondom či podáte žádost o rozvod, od okamžiku, kdy poprvé uslyšíte pláč vlastního dítěte, až do té doby, než si uvědomíte, že je tolik různých matek, kolik po světě běhá dětí, a že tou nejdůležitější věcí na světě je láska.

Příručka špatné matky je tří-generační román o životě tří úplně obyčejných žen. Bábinky, stižené demencí, která ve svých krátkých příspěvcích vzpomíná na své mládí, kdy byla ještě plná života. Matky, která se snaží udržet domácnost v chodu, je rozvedená, stará se o svou starou matku a svou náctiletou dceru Charlotte, přitom se ještě stíhá potýkat s problémy jako je randění a snaha vyrovnat se s faktem, že je adoptovaná. Charlotte je potom nejmladší obyvatelkou domu, je jí tuším šestnáct, právě objevuje taje sexu a rozhodně si do života nehodlá nechat zasahovat svou matkou nebo péčí o babičku, na to je přece příliš nezávislá a rozumná ne? Co se ale stane, když kondom praskne, babička dostane mrtvici a matčina představa o dokonalé biologické matce se zhroutí v troskách? Jak se s tím dokáží vyrovnat a jak to ovlivní jejich životy? A jsou od sebe vážně tak rozdílné?

Tahle knížka rozhodně není lehké letní čtení, jak jsem se domnívala. Stejně má ale určitě něco do sebe. Vypráví ho všechny tři postavy, i když jejich vyprávění se skoro vůbec neprolíná. Babička žije svou minulostí a její kapitolky jsou takové melancholické, matka je hodně zamyšlená a snaží se přesvědčit se, že dokáže pokračovat v péči o matku a že svou dceru přeci miluje, přesto ale hledá únik v podobě své biologické matky. Charlottiny kapitoly se mi líbily nejvíc. Jsou takové bezprostřední a upřímné a rozhodně jsem se s ní dokázala nejvíc ztotožnit, ale to je asi pochopitelné. Rozhodně všechno říká naprosto bez obalu, což se obzvlášť v tématu sexu, rozhodování se o interrupci a nakonec i těhotenství a porodu hodně cení. Málokterý autor by si na to troufnul. Alespoň jsem se s nikým takovým nesetkala. I přesto ale kniha nebyla to, co jsem čekala, a ani po úpravě očekávání mě nijak neohromila.

V rámci jedné kapitoly se několikrát střídají pohledy a trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem přišla na to, jak jednotlivé pohledy od sebe rozeznávat (není totiž řečeno, kdo k vám zrovna promlouvá, rozdíl je jen ve fontu úvodních slov - dcera má tučná písmena, matka velká a bábinka má font úplně rozdílný). Ze začátku to bylo dost matoucí a vůbec jsem se do knížky nedokázala vcítit, protože jsem pořád přemýšlela, kam si mám nové informace zařazovat. Taky to ani zdaleka nebylo tak vtipné, jak jsem podle obálky a názvu doufala. Sice jsem se párkrát zasmála, to ano, ale nic moc. Co mi ale úplně nejvíc vadilo, byla ta neustálá snaha z jednoduchých situací pořád vytahovat nějaká moudra. Nemám ráda, když se autor křečovitě snaží dát čtenáři nějaké ponaučení. Rozhodně to nepřispívá k mému zážitku z četby. Nakonec to ale nebylo vůbec špatné, spíš takové průměrné. Kdyby byla kniha psaná jenom z pohledu Charlotty a vynechaly se ty rádoby hluboké bláboly, dala bych jí možná i plný počet, takhle ale skončím zase jen u tří hvězdiček.

 

Nádherná temnota - Kami Garcia, Margaret Stohl

Anotace: Lena a Ethan přežili den, kterého se obávali celé měsíce - Leniny šestnácté narozeniny –, ale stálo je to hodně. Po smrti svého strýce, kterou si klade za vinu, je Lena sklíčená a ztracená a Ethan jí zjevně nedokáže nijak pomoci. Dívka se od něj začíná odtahovat a vrhá se po hlavě do nebezpečí, zatímco Ethan, který stále ještě nechápe, co se to s ním o Leniných šestnáctých narozeninách stalo, se pohrouží do studia zaklínačů a do výzkumu, který prováděla jeho matka, aby našel způsob, jak Lenu zachránit, než bude příliš pozdě. Jenže jakmile někdo vstoupí do světa zaklínačů, není cesty zpátky, a některá tajemství, která Ethan odhalí, ohrozí jeho i jeho blízké mnohem víc, než si vůbec dokáže představit.

Lena odložila své vyžádání, ale zdá se, že to jen prodlužuje její agónii. Neví už kdo je, truchlí pro svého strýce a Ethana od sebe odhání. Navíc si našla nové kamarády - Ridley a Johna, tajemnou novou postavu. Ethan ale také nelení, s pomocí Liv, mladé aspirující strážkyně, se snaží proniknout do tajemství světa zaklínačů.  Jenže Serafine má jiné plány. Snaží se načerpat z temnoty dost sil, aby mohla Lenin příští měsíc vyžádání přivolat dřív a donutit ji, aby si jednou pro vždy vybrala mezi světlem a temnotou. Dokáže si ale Lena vybrat správně? A bude Ethan dost silný, aby jí v její volbě pomohl?

Tahle knížka byla příšerná. Vážně, naprosto příšerná. Lena celou dobu fňuká a chová se jak ta nejnáladovější puberťačka. Ethan se zase odmítá smířit s tím, že už o něj Lena tak moc nestojí, a dolejzá jak nějaký zhrzený milenec. Takže celá tahle knížka je vlastně o dvou ufňukancích, kteří mi už po pár stránkách lezli neuvěřitelně na nervy. Proto si tolik cením vedlejších postav, které příběh aspoň trochu oživovaly. Hlavně Liv je mi strašně sympatická, ale Link a Ridley taky nejsou špatní. Bez nich bych totiž tuhle knížku nejspíš ani nedočetla. 

Co se příběhu týče, už jsem říkala na konci prvního dílu, že netuším, proč vůbec z Nádherných bytostí vznikla trilogie. Tenhle příběh a vůbec ten svět prostě už od pohledu není dost propracovaný, aby vydržel další šťourání. V Nádherné temnotě jsem často měla pocit, že některé věci se dějí jen proto, že se to autorkám hodí, ale přitom nemají vůbec žádnou logickou návaznost na předchozí události. Všechno je tak strašně příhodné, až mi z toho bylo špatně. Navíc jsem z té délky téhle knihy, ve které se pořád nic nedělo, byla tak unavená, že ani ta část, která měla být nejakčnější, tedy to putování podzemím a závěrečný souboj, mé hodnocení nevylepšily. Po všem tom fňukání a dolejzání jsem už prostě neměla mozkovou kapacitu na to, abych nějakou akčnost vůbec ocenila. A stejně se mi zdá, že i ta akčnost nestála za moc. Navíc konec zase jen uměle oddaluje nevyhnutelné a nevím jak vás, ale mě to řešení vůbec nepřekvapilo. 

Ve své knihovničce mám sice ještě třetí díl, ale nejsem si jistá, jestli se k jeho četbě vůbec odhodlám. Spíš asi ne. Co se s Lenou a Ethanem stane je mi totiž už úplně u ... Čtvrtý díl tedy do odvolání vyřazuji ze svého nákupního seznamu a třetí zatím nechám hezky v bezpečí na poličce knihovny. Ne, nádherné bytosti prostě nejsou pro mě. Dokonale totiž splnily to nejhorší klišé YA fantasy - skvělý první díl, podprůměrný druhý a třetí? Jedna velká neznámá. 

Inkubovy sny - Laurell K. Hamiltonová

Anotace: Dvanácté pokračování dobrodružství neohrožené lovkyně upírů a nekromantky Anity Blakeové.

Anitin život ještě nikdy nebyl komplikovanější než teď, kdy má závazky vůči živým i vůči mrtvým. Na svobodě pobíhá upírský sériový vrah, jenž si za své oběti vybírá striptérky. Anita je k tomuto případu zavolána, ale obává se, že by byl její posudek považován za konflikt zájmů. Koneckonců, je družkou Jean-Clauda, okouzlujícího vládce města.
Obklopená podezřeními, unavená pokusy ovládnout svou tužbu, jež ji pomalu ničí, učiní Anita něco dosud nepředstavitelného: požádá o pomoc.

Ta obálka mě neskutečně dráždí, ale nehodlám jí už víc kritizovat. Budu se radši soustředit na svou recenzi.
Anita má nový případ. Několik upírů vraždí striptérky a nechává je viditelně pohozené rovnou před kluby, kde pracují. Anita ale nebude mít vyšetřování snadné. Život jí komplikují její soukromé vztahy. Jean-Claude, Asher, Micah, Nathaniel a nyní se jí do života vrací i Richard. Jak to má sama zvládnout a nezbláznit se? A jaké důsledky bude mít Richardův návrat na moc triumvirátu? To se dozvíte v už dvanáctém dílu téhle paranormální série.
Páni, tenhle díl se mi vážně nelíbil. Nakonec jsem mu dala alespoň průměrné hodnocení, ale kdyby to byla samostatná kniha a já byla schopná objektivního hodnocení, dostala by ještě míň. Už od začátku jsme vrženi do Anitiných domácích problémů. Má problémy spíš se sebou samou než s muži kolem sebe, ale ve všem se tak strašně šťourá a filosofuje, že by se z toho méně odolný čtenář mohl zbláznit. Vše je samozřejmě prokládáno spoustou sexu a to prakticky s každým na potkání. Je tu malinká scénka z její práce jako oživovatelky, ale přišlo mi, že tam byla zase jen kvůli sexu. Je tu další kousek o jejích nových schopnostech, ale zase vše končí sexem. Jsou tu dva souboje (metafyzické samozřejmě) s vyššími upíry, ale překvapivě, zase to skončí sexem a se samotným příběhem to navíc nemá nic společného. Přijde mi, že se tahle knížka skládala vlastně jen ze sexu a rozebírání Anitiny morálky a stavu její nesmrtelné duše. Člověk by si myslel, že nic jiného se ani dít nemusí. Obzvlášť první polovina knihy se vlastně z ničeho jiného neskládá a to mě prostě nebaví. Ano, Anita má případ s policií, ale tomu se věnuje tak v pěti kapitolách z celkových 82. No, to možná trochu přeháním, ale chápete mě, ne?
Mně sex v knihách rozhodně nevadí, dokonce bych podporovala něco vkusného i ve YA, aby to nebylo tak zatraceně cudné, ale co je moc, je moc. A tenhle díl na mě zase působil jako by Laurell testovala sama sebe, kolik postelových scén za sebou dokáže do jednoho dílu narvat, aniž by potřebovala jakýkoli jiný děj. Občas to působilo, jako by se Anity nemoh nikdo dotknout, možná se na ni ani podívat, aby to neskončilo sexem. Prostě dost, stačí, zamysleme se i nad jinými způsoby, jak všechny ty stránky zaplnit. Navíc tu není ani dost Anity oživovatelky nebo Anity drsňačky s pistolí, aby to člověku aspoň připomínalo první díly. Tenhle díl jsem přitom prostě musela číst na kousky, protože tolik "akce" bez oddechu jsem prostě nezvládla. Vždycky tak padesát stránek a dost. Akční knížky jsou fajn, ale je rozdíl mezi akcí jako v Hunger games a "akcí" v Anitě. Až ten konec to zase trochu vylepšil.
Vážně, jestli se další díly nezlepší, začnu uvažovat, že s touhle sérií prostě skončím. Já chápu, že když už člověk vymyslí takový barvitý svět, zábavné postavy a když to sype, tak se to těžko opouští, ale pokud bude kvalita pořád klesat, nestálo by za to prostě Anitu zabít a začít psát něco jiného? Možná Hamiltonové napíšu a navrhnu jí to. Nerada opouštím série nedokončené, ale pokud mě jednotlivé díly nezaujmou, pak není moc o čem přemýšlet, ne? Zatím má prý 22 dílů a nikde jsem nenašla číslo, u kterého by hodlala zastavit, na Goodreads dokonce píšou, že autorka konec zatím neplánuje. Není to šílené? To prostě bude psát, dokud se to bude prodávat? Já mám radši, když si autor naplánuje celou sérii dopředu, alespoň v hrubých obrysech, ne knížku od knížky. Souhlasí se mnou někdo, nebo jsem jenom přecitlivělá?

Anotace: Poslední díl trilogie Nástroje smrti
Aby Clary zachránila život své matce, musí se vydat do Skleněného Města, dávného domova všech lovců stínů, přestože vstup do města bez povolení je proti Zákonu a porušení Zákona se trestá i smrtí. A aby toho nebylo málo, dozví se, že Jace ji ve městě nechce a Simona uvrhli lovci stínů do vězení, jelikož jim upír, kterému neublíží sluneční světlo, připadá krajně podezřelý. Clary postupně odhaluje další střípky z minulosti své rodiny a nalézá přitom spojence v tajemném lovci stínů Sebastiánovi. Valentýn sbírá veškeré své síly, aby jednou provždy zničil všechny lovce stínů, a jediná šance, jak ho porazit, spočívá ve spolupráci s odvěkými nepřáteli. Dokáží však podsvěťané a lovci stínů zapomenout na vzájemnou nenávist a bojovat za společnou věc? Jace si uvědomuje, jak moc je ochoten kvůli Clary riskovat. Podaří se Clary získat vládu nad svými nově objevenými schopnostmi a zachránit Skleněné Město?

Konečně se dostáváme do legendárního skleněného města Alicante. Schyluje se k válce s Valentýnem, takže se všichni lovci stínů stahují do svého města, aby naplánovali strategii. Lightwoodovi tam samozřejmě nesmí chybět a tentokrát berou všechny své děti sebou do bezpečí jeho hranic. A co by to bylo za dobrodružství, kdyby ho Clary a Simon zmeškali. Co na tom, že tam ani jeden z nich nemá co dělat. Clary se pokouší najít čaroděje Močála, aby jí pomohl probudit Jocelyn a Simon se jako vždy ke všemu přimotal naprostou náhodou a tím se dostal do pořádné šlamastyky. Dokáže Clary zachránit svou matku? A podaří se lovcům stínů ubránit Valentýnovi a jeho hrozbám, nebo se budou muset vzdát pod jeho nadvládu?

Víte co? Tenhle díl mě absolutně nebavil. Jednotlivé postavy pořád kvůli něčemu kvílely a kňouraly a vůbec byli všichni tak otravní, že už mě snad ani nezajímalo, co se s nimi stane dál. Jace, můj milovaný Jace, je tenhle rozháraný chudinka, který se neustále lituje. Clary zase jednou odmítá dělat, co se jí řekne a pak se diví, že si s ní už nikdo nechce hrát, a Simon? Ten podle mě mel umřít už v druhém díle, protože toho už mám tak akorát dost. Jediný, komu jsem ještě fandila, aby dosáhl svého, byl Luke. Příběh se tak nějak táhnul, strašně dlouho se nic nedělo, jen všichni mluvili a potom celá ta věc se Sebastiánem? Už od půlky knihy jsem nadávala, jak můžou všichni být tak slepí. 

A teď k tomu konci. Ach, ten konec. Ne, já tohle prostě neberu. Proč se Cassandra tak bojí zabíjet své postavy? Pokud nechci, aby někdo zemřel, tak ho přece nezabíjím. To neustálé oživování mě ani trochu nebaví. Skoro mi to přijde, jako by někoho zabila jen tak pro sebe a pak se lekla, že jí čtenáři budou nenávidět, tak ho zase zachrání. Proč to dělá? 

A pak tu opět máme otázku sexu ve YA. Já chápu, že tyhle knihy mají být vhodné i pro mladší čtenáře, takže tam rozhodně neočekávám žádné porno scény, ale sex se dá napsat i vkusně nebo se dá udělat náběh a pak "...a druhý den ráno". V téhle knize byly takové náběhy minimálně dva, ale zase vůbec k ničemu nedošlo. Opět zvolání k autorům: pokud nechcete, aby vaši 16 letí hrdinové měli spolu sex, pak neposílejte své mužské hrdiny do ložnic ke svým hrdinkám s tím, že s nimi chtějí strávit alespoň jednu noc, protože zítra můžou oba být mrtví. To je prostě jasná narážka, a pokud z toho nakonec nic není, tak proč to dělat? Si mohli dát pusu a zase se v klidu rozejít každý do své vlastní postele, no ne? 

Plusy téhle knihy? No, dalo se to číst a jsem ráda, že jsem dočetla sérii, ale to je tak všechno. A já vím, že Cassandra nakonec napsala ještě tuším další tři díly, ale původně to měla být trilogie a jako takovou ji taky beru. Jak už jsem říkala, všechny postavy už mi teď tak lezly na nervy, že i kdyby u nás někdy zbylé díly vyšly přeložené, stejně bych po nich ani nevzdechla. Já už jsem s Nástroji smrti prostě skončila. Hallelujah.

Co je nového - Hlášení místního rozhlasu #8

Co je nového? Co se knížek a blogu týče, tak vlastně nic moc. Momentálně čtu Pilíře země, což je nejenom opravdu tlustá knížka (přes 900 stránek), ale navíc se čte strašlivě pomalu, takže místo svých tradičních 100 stran za dvě hodiny přečtu tak 70 a v té šířce to vůbec nevypadá, jako bych nějak extra pokročila. To mi trochu kazí mé odhodlání, ale nevadí. 

Taky jsem si předobjednala nový díl Anity, který se bude jmenovat Micah a měl by vyjít 10. září. Je opravdu tenoučký, nebude mít ani 200 stran, takže je taky až směšně levný, oproti třeba poslednímu dílu, který vyšel teprve nedávno a člověk za něj musel sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Na tuhle objednávku se ale strašně těším, protože jsem tam přihodila ještě tři jiné knížky, takže se nemůžu dočkat, až konečně všechny dorazí. A tentokrát bych dokonce mohla být doma až přijdou a mít je hned v ruce. 

To se týká mé další novinky a to té, že mám malíček na noze skutečně zlomený a tudíž jsem si vzala v práci dovolenou až do 13. září, abych nechala tu kůstku pořádně v klidu srůst. Další dovolená, kterou strávím doma v posteli s nohou nahoře a to kvůli jedné pitomé malinké kůstce. Má to ale i svá pozitiva. Jelikož nemůžu z domu, mám spoustu volného času, který je potřeba nějak zabít a já neznám lepšího zabijáka, než čtení. Vy snad ano? Takže se chystám pořádně provětrat svou knihovničku a snížit počet nepřečtených knih zase o pár kousků. A protože momentálně nevlastním žádné nepřečtené YA knihy, kterými tak ráda prokládám ty vážnější knihy určené starším čtenářům, rozhodla jsem se pro kompletní re-reading Harryho Pottera, takže za každou dospělou si dám jeden díl. Už strašně dlouho jsem měla chuť se do něj znovu pustit a teď mám dokonalou příležitost. Neskutečně se na to těším.

Tenhle článek ale píšu z úplně jiného důvodu. V oblasti mých knih moc novinek není, ale pořídila jsem si novou kabelku a rozhodla jsem se pro něco lehce ztřeštěného. Natočila jsem What's in my bag video, takže pokud budete mít zájem, tady ho máte: 

Omlouvám se za tu délku, maličko jsem se rozpovídala a pak to takhle dopadá. Snad vás nebudu moc nudit a kdyby ano, nestyďte se to video prostě vypnout. Hlavu vám za to nikdo neutrhne (přecijen, jsme tady kvůli jiným věcem). :)

Dívka, která kopla do vosího hnízda - Stieg Larsson

Anotace: Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Ale nebude to mít jednoduché. Poté, co ji kulka zasáhla do hlavy, leží pod přísným dohledem na jednotce intenzivní péče. Pokud se uzdraví, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Ale i v nemocnici, přestože je v kritickém stavu, musí být stále ve střehu. Je tu totiž ještě jeden pacient - Alexander Zalaščenko...
Mikael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti. Lisbeth bude muset s jeho pomocí dokázat svou nevinu a také upozornit na zkorumpované politiky, kteří dopustili, aby se bezbranní lidé stali oběťmi zneužívání a násilí. Salanderová, bývalá oběť, je připravena úder vrátit.

Třetí díl série Milénium začíná přesně tam, kde Dívka, která si hrála s ohněm skončila. Lisbeth je v nemocnici po tom, co utrpěla tři střelné rány a Mikael jí zavolal záchranku, tím byl ale taky nalezen na místě činu a okamžitě zadržen a vůbec jsme prostě rovnou vrženi do víru událostí. Příběh ale nemilosrdně pokračuje. Lisbeth je konečně dopadena a je potřeba připravit s ní soudní proces, Niederman je na svobodě a Mikael se bude rozhodně mít co ohánět, aby Lisbethin příběh vypověděl po pravdě a pomohl jí očistit její jméno. A to zatím odhalili jen špičku ledovce..
Tahle knížka je naprosto neskutečně dobrá. Samozřejmě za předpokladu, že se vám líbily ty předchozí dvě, protože tahle na ně přímo navazuje a nemůžete ji teda jen tak začít číst z čista jasna. Pokud si jí chcete ještě víc užít, doporučuju přečíst si ji hned po druhém díle, abyste si všechno začerstva pamatovali. Na druhou stranu to ale rozhodně není nezbytné, protože Stieg je jeden z těch autorů, kteří vám vždy přesně ve správnou chvíli podstrčí nějaký detail z předchozího dílu, který je zrovna pro vývoj příběhu životně důležitý a vy tak můžete vesele pokračovat dál bez zdlouhavého vzpomínání a dohledávání informací. Moc se mi líbil celý příběh, to postupné odhalování informací, takže si člověk střípek po střípku dává dohromady celý příběh a pak samozřejmě nějakých posledních 150 stran, kdy jsem se prostě nemohla odtrhnout a na každé vyrušení jsem reagovala lehce agresivně. Ten konec je prostě dechberoucí. Slovní přestřelky u soudu mě vždycky baví v seriálech a ukázalo se, že když je dobře napsaná, je v knize ještě lepší. A že tahle byla napsaná přímo skvěle. Taky vývoj jednotlivých postav je prostě úžasný a kdo Lisbeth zatím nemiloval, tak teď prostě bude muset.
 Na druhou stranu se našla jedna nebo dvě části, kdy jsem se tak úplně nebavila. Opět bylo potřeba nějaké to zdlouhavé vysvětlování určitých skutečností a nevím jak vás, ale mě lekce z historie bezpečnostních služeb prostě nebaví. Na druhou stranu ale chápu, že to prostě bylo nezbytné, a kdyby Stieg jednou za čas neobětoval pár stránek takovému detailnímu průzkumu faktů, neužil by si pak čtenář ten příběh tak moc, protože by pořád přemýšlel, co se tím jako autor snaží říct. Stejně to ale nic nemění na tom, že jsem se ve dvou úsecích knihy neskutečně nudila.
Co se mi ale ještě líbí a chci na to upozornit, protože jsem si toho až teď všimla, je, že vždycky, když se vyšetřování posune někam dál, tak Stieg představí novou postavu, která je s celým dosavadním postupem seznámena, takže si člověk vždycky rychle zopakuje všechno, co už ví. To je u takhle dlouhé knihy s tolika informacemi opravdu užitečné, protože si prostě nemůžete pamatovat pořád všechno. Jediné, co mi na Dívce, která kopla do vosího hnízda opravdu vadilo, je to, že je to poslední kniha z původně zamýšlené desetidílné série a i když se jako konec celého milénia pěkně hodí a nic důležitého nezůstalo nevyřešené, stejně bych chtěla víc a víc.