Dívka, která kopla do vosího hnízda - Stieg Larsson

Anotace: Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Ale nebude to mít jednoduché. Poté, co ji kulka zasáhla do hlavy, leží pod přísným dohledem na jednotce intenzivní péče. Pokud se uzdraví, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Ale i v nemocnici, přestože je v kritickém stavu, musí být stále ve střehu. Je tu totiž ještě jeden pacient - Alexander Zalaščenko...
Mikael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti. Lisbeth bude muset s jeho pomocí dokázat svou nevinu a také upozornit na zkorumpované politiky, kteří dopustili, aby se bezbranní lidé stali oběťmi zneužívání a násilí. Salanderová, bývalá oběť, je připravena úder vrátit.

Třetí díl série Milénium začíná přesně tam, kde Dívka, která si hrála s ohněm skončila. Lisbeth je v nemocnici po tom, co utrpěla tři střelné rány a Mikael jí zavolal záchranku, tím byl ale taky nalezen na místě činu a okamžitě zadržen a vůbec jsme prostě rovnou vrženi do víru událostí. Příběh ale nemilosrdně pokračuje. Lisbeth je konečně dopadena a je potřeba připravit s ní soudní proces, Niederman je na svobodě a Mikael se bude rozhodně mít co ohánět, aby Lisbethin příběh vypověděl po pravdě a pomohl jí očistit její jméno. A to zatím odhalili jen špičku ledovce..
Tahle knížka je naprosto neskutečně dobrá. Samozřejmě za předpokladu, že se vám líbily ty předchozí dvě, protože tahle na ně přímo navazuje a nemůžete ji teda jen tak začít číst z čista jasna. Pokud si jí chcete ještě víc užít, doporučuju přečíst si ji hned po druhém díle, abyste si všechno začerstva pamatovali. Na druhou stranu to ale rozhodně není nezbytné, protože Stieg je jeden z těch autorů, kteří vám vždy přesně ve správnou chvíli podstrčí nějaký detail z předchozího dílu, který je zrovna pro vývoj příběhu životně důležitý a vy tak můžete vesele pokračovat dál bez zdlouhavého vzpomínání a dohledávání informací. Moc se mi líbil celý příběh, to postupné odhalování informací, takže si člověk střípek po střípku dává dohromady celý příběh a pak samozřejmě nějakých posledních 150 stran, kdy jsem se prostě nemohla odtrhnout a na každé vyrušení jsem reagovala lehce agresivně. Ten konec je prostě dechberoucí. Slovní přestřelky u soudu mě vždycky baví v seriálech a ukázalo se, že když je dobře napsaná, je v knize ještě lepší. A že tahle byla napsaná přímo skvěle. Taky vývoj jednotlivých postav je prostě úžasný a kdo Lisbeth zatím nemiloval, tak teď prostě bude muset.
 Na druhou stranu se našla jedna nebo dvě části, kdy jsem se tak úplně nebavila. Opět bylo potřeba nějaké to zdlouhavé vysvětlování určitých skutečností a nevím jak vás, ale mě lekce z historie bezpečnostních služeb prostě nebaví. Na druhou stranu ale chápu, že to prostě bylo nezbytné, a kdyby Stieg jednou za čas neobětoval pár stránek takovému detailnímu průzkumu faktů, neužil by si pak čtenář ten příběh tak moc, protože by pořád přemýšlel, co se tím jako autor snaží říct. Stejně to ale nic nemění na tom, že jsem se ve dvou úsecích knihy neskutečně nudila.
Co se mi ale ještě líbí a chci na to upozornit, protože jsem si toho až teď všimla, je, že vždycky, když se vyšetřování posune někam dál, tak Stieg představí novou postavu, která je s celým dosavadním postupem seznámena, takže si člověk vždycky rychle zopakuje všechno, co už ví. To je u takhle dlouhé knihy s tolika informacemi opravdu užitečné, protože si prostě nemůžete pamatovat pořád všechno. Jediné, co mi na Dívce, která kopla do vosího hnízda opravdu vadilo, je to, že je to poslední kniha z původně zamýšlené desetidílné série a i když se jako konec celého milénia pěkně hodí a nic důležitého nezůstalo nevyřešené, stejně bych chtěla víc a víc.