Příručka špatné matky - Kate Long

17. 9. 2013

Anotace: Připadáte si stará na to, abyste po vodce zvracela, anebo příliš mladá, abyste se stala matkou? Tato kniha je prvním románem anglické spisovatelky Kate Longové, žijící ve Shropshire. Ve stejném roce, ve kterém byl Blair zvolen premiérem a zemřela Diana, mají Charlotta, Karen a bábinka zcela jiné starosti. Nechápou, co se kolem i v nich samotných odehrává. Proč je všechno tak složité? Proč ty nejsměšnější omyly přinášejí katastrofální následky? Každého z vás osloví vtipné a zároveň moudré vyprávění o mateřství a dětství v jeho nejrozmanitějších podobách, od chvíle, kdy se protrhne kondom či podáte žádost o rozvod, od okamžiku, kdy poprvé uslyšíte pláč vlastního dítěte, až do té doby, než si uvědomíte, že je tolik různých matek, kolik po světě běhá dětí, a že tou nejdůležitější věcí na světě je láska.

Příručka špatné matky je tří-generační román o životě tří úplně obyčejných žen. Bábinky, stižené demencí, která ve svých krátkých příspěvcích vzpomíná na své mládí, kdy byla ještě plná života. Matky, která se snaží udržet domácnost v chodu, je rozvedená, stará se o svou starou matku a svou náctiletou dceru Charlotte, přitom se ještě stíhá potýkat s problémy jako je randění a snaha vyrovnat se s faktem, že je adoptovaná. Charlotte je potom nejmladší obyvatelkou domu, je jí tuším šestnáct, právě objevuje taje sexu a rozhodně si do života nehodlá nechat zasahovat svou matkou nebo péčí o babičku, na to je přece příliš nezávislá a rozumná ne? Co se ale stane, když kondom praskne, babička dostane mrtvici a matčina představa o dokonalé biologické matce se zhroutí v troskách? Jak se s tím dokáží vyrovnat a jak to ovlivní jejich životy? A jsou od sebe vážně tak rozdílné?
Tahle knížka rozhodně není lehké letní čtení, jak jsem se domnívala. Stejně má ale určitě něco do sebe. Vypráví ho všechny tři postavy, i když jejich vyprávění se skoro vůbec neprolíná. Babička žije svou minulostí a její kapitolky jsou takové melancholické, matka je hodně zamyšlená a snaží se přesvědčit se, že dokáže pokračovat v péči o matku a že svou dceru přeci miluje, přesto ale hledá únik v podobě své biologické matky. Charlottiny kapitoly se mi líbily nejvíc. Jsou takové bezprostřední a upřímné a rozhodně jsem se s ní dokázala nejvíc ztotožnit, ale to je asi pochopitelné. Rozhodně všechno říká naprosto bez obalu, což se obzvlášť v tématu sexu, rozhodování se o interrupci a nakonec i těhotenství a porodu hodně cení. Málokterý autor by si na to troufnul. Alespoň jsem se s nikým takovým nesetkala. I přesto ale kniha nebyla to, co jsem čekala, a ani po úpravě očekávání mě nijak neohromila.
V rámci jedné kapitoly se několikrát střídají pohledy a trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem přišla na to, jak jednotlivé pohledy od sebe rozeznávat (není totiž řečeno, kdo k vám zrovna promlouvá, rozdíl je jen ve fontu úvodních slov - dcera má tučná písmena, matka velká a bábinka má font úplně rozdílný). Ze začátku to bylo dost matoucí a vůbec jsem se do knížky nedokázala vcítit, protože jsem pořád přemýšlela, kam si mám nové informace zařazovat. Taky to ani zdaleka nebylo tak vtipné, jak jsem podle obálky a názvu doufala. Sice jsem se párkrát zasmála, to ano, ale nic moc. Co mi ale úplně nejvíc vadilo, byla ta neustálá snaha z jednoduchých situací pořád vytahovat nějaká moudra. Nemám ráda, když se autor křečovitě snaží dát čtenáři nějaké ponaučení. Rozhodně to nepřispívá k mému zážitku z četby. Nakonec to ale nebylo vůbec špatné, spíš takové průměrné. Kdyby byla kniha psaná jenom z pohledu Charlotty a vynechaly se ty rádoby hluboké bláboly, dala bych jí možná i plný počet, takhle ale skončím zase jen u tří hvězdiček.

 

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.