Nádherná temnota - Kami Garcia, Margaret Stohl

Anotace: Lena a Ethan přežili den, kterého se obávali celé měsíce - Leniny šestnácté narozeniny –, ale stálo je to hodně. Po smrti svého strýce, kterou si klade za vinu, je Lena sklíčená a ztracená a Ethan jí zjevně nedokáže nijak pomoci. Dívka se od něj začíná odtahovat a vrhá se po hlavě do nebezpečí, zatímco Ethan, který stále ještě nechápe, co se to s ním o Leniných šestnáctých narozeninách stalo, se pohrouží do studia zaklínačů a do výzkumu, který prováděla jeho matka, aby našel způsob, jak Lenu zachránit, než bude příliš pozdě. Jenže jakmile někdo vstoupí do světa zaklínačů, není cesty zpátky, a některá tajemství, která Ethan odhalí, ohrozí jeho i jeho blízké mnohem víc, než si vůbec dokáže představit.

Lena odložila své vyžádání, ale zdá se, že to jen prodlužuje její agónii. Neví už kdo je, truchlí pro svého strýce a Ethana od sebe odhání. Navíc si našla nové kamarády - Ridley a Johna, tajemnou novou postavu. Ethan ale také nelení, s pomocí Liv, mladé aspirující strážkyně, se snaží proniknout do tajemství světa zaklínačů.  Jenže Serafine má jiné plány. Snaží se načerpat z temnoty dost sil, aby mohla Lenin příští měsíc vyžádání přivolat dřív a donutit ji, aby si jednou pro vždy vybrala mezi světlem a temnotou. Dokáže si ale Lena vybrat správně? A bude Ethan dost silný, aby jí v její volbě pomohl?

Tahle knížka byla příšerná. Vážně, naprosto příšerná. Lena celou dobu fňuká a chová se jak ta nejnáladovější puberťačka. Ethan se zase odmítá smířit s tím, že už o něj Lena tak moc nestojí, a dolejzá jak nějaký zhrzený milenec. Takže celá tahle knížka je vlastně o dvou ufňukancích, kteří mi už po pár stránkách lezli neuvěřitelně na nervy. Proto si tolik cením vedlejších postav, které příběh aspoň trochu oživovaly. Hlavně Liv je mi strašně sympatická, ale Link a Ridley taky nejsou špatní. Bez nich bych totiž tuhle knížku nejspíš ani nedočetla. 

Co se příběhu týče, už jsem říkala na konci prvního dílu, že netuším, proč vůbec z Nádherných bytostí vznikla trilogie. Tenhle příběh a vůbec ten svět prostě už od pohledu není dost propracovaný, aby vydržel další šťourání. V Nádherné temnotě jsem často měla pocit, že některé věci se dějí jen proto, že se to autorkám hodí, ale přitom nemají vůbec žádnou logickou návaznost na předchozí události. Všechno je tak strašně příhodné, až mi z toho bylo špatně. Navíc jsem z té délky téhle knihy, ve které se pořád nic nedělo, byla tak unavená, že ani ta část, která měla být nejakčnější, tedy to putování podzemím a závěrečný souboj, mé hodnocení nevylepšily. Po všem tom fňukání a dolejzání jsem už prostě neměla mozkovou kapacitu na to, abych nějakou akčnost vůbec ocenila. A stejně se mi zdá, že i ta akčnost nestála za moc. Navíc konec zase jen uměle oddaluje nevyhnutelné a nevím jak vás, ale mě to řešení vůbec nepřekvapilo. 

Ve své knihovničce mám sice ještě třetí díl, ale nejsem si jistá, jestli se k jeho četbě vůbec odhodlám. Spíš asi ne. Co se s Lenou a Ethanem stane je mi totiž už úplně u ... Čtvrtý díl tedy do odvolání vyřazuji ze svého nákupního seznamu a třetí zatím nechám hezky v bezpečí na poličce knihovny. Ne, nádherné bytosti prostě nejsou pro mě. Dokonale totiž splnily to nejhorší klišé YA fantasy - skvělý první díl, podprůměrný druhý a třetí? Jedna velká neznámá.