Město Ember - Jeanne DuPrau

26. 11. 2013

Anotace: Pochmurné město Ember, ztracené uprostřed Neznámých území a obklopené neproniknutelnou tmou, čelí postupnému rozpadu. Jeho obrovské podzemní skladiště se zásobami potravin a předmětů denní potřeby se pomalu vyprazdňuje, a tak obyvatelé strádají. Největší hrozbou pro Embeřany, nad nimiž se klene temná obloha a jimž jediné světlo poskytují reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.

Naši dva hrdinové Lina a Doon, právě začínají svůj život dospělých, zodpovědných občanů města Ember. Je jim 12 let a účastní se rozřazování, které určí jejich zaměstnání na příští tři roky. Tak to v Emberu chodí, je to malé městečko, kde nebydlí moc lidí a tak se všichni musí podílet na jeho rozkvětu. Ani nová dávka pracovníků městu ale nemůže pomoci. Zásoby dochází a lidi děsí stále častější a delší výpadky proudu. Bez proudu totiž nesvítí světla a bez nich by se město ponořilo do trvalé tmy. Tady totiž na obloze nesvítí slunce, na které se může člověk vždy spolehnout. Je tu jen chátrající generátor a lidé, kteří se zoufale snaží udržet ho v chodu, i když netuší, jak pracuje. Je potřeba najít nějaké trvalé řešení. Je možné, že by se skrývalo v nečitelném vzkazu, který Lina nalezne v komoře? A dokáží ho s Doonem včas rozluštit?
Tahle knížka je moc milé, malé rozptýlení určené rozhodně pro mladší čtenáře. Má jen 230 stran a tak obrovské okraje kolem textu a tak velká písmena, že jsem jí slupla jako malinu. O té cílové skupině se ale přesvědčíte hlavně díky stylu, jakým je kniha psaná. Jak říkám, je milá, ale Harry Potter z ní nikdy nebude. Lina a Doon jsou hlavní postavy a jejich pohledy se čas od času prostřídají, ale většinu knihy vypráví Lina. S její pomocí poznáváme město a ukazuje se, jak málo toho Embeřané o svém městě a svém původu vědí. Neexistuje tu věda ani pokrok, takže prostě žijí ze zásob ve skladištích, opravují, co se rozbilo a čekají bůh ví na co. To naše hlavní hrdiny samozřejmě rozčiluje, takže se začnou pídit po možnostech, jak město zachránit. Příběh je hodně přímočarý. Nemáme vlastně žádné vedlejší příběhy, které by ten hlavní mohly nějak ovlivnit. Jak už jsem říkala, knížka je prostě pro mladší a je to poznat. 
I tak je to ale hodně zábavné. Svět, ve kterém se Město Ember odehrává je dobře promyšlený, my ho pomalu poznáváme a zjišťujeme taky něco o tom, jak vlastně Ember vzniklo a jak to, že lidé o svém původu nic neví. Postavy se mi líbily, i když na těch pár stránkách se něco víc dozvíme vlastně jen o Lině a Doonovi. A příběh? Tak akorát napínavý, aby vás přinutil číst dál. Není to žádná přehnaná akčňárna, ale také jsem nepotkala jediný kousek, kde bych se stihla nudit. Na druhou stranu je to ale celé takové ploché. Žádný velký vtip ani romantika knihou nevládne a už od začátku je každému průměrně inteligentnímu čtenáři jasné, že Lina a Doon ve své snaze nakonec uspějí, takže knihu čtete spíš z potěšení z četby, než že byste ji potřebovali, abyste zjistili, co se stane. Líbilo se mi, jak autorka vyřešila problém se zavedením nějaké překážky do postupu našich hrdinů. Protože je jasné, že nikdo z chátrajícího města nebude proti tomu, aby někdo nalezl řešení jak z toho ven, takže potřebujeme něco jiného, co by jim mohlo stát v cestě. To Jeanne úspěšně vymyslela a dokonce to do příběhu moc pěkně zapadá, takže člověka ani nenapadne, že tahle zápletka je tam jen proto, aby se příběh trochu zkomplikoval. Prostě tam je a hotovo. 
Nakonec jsem se rozhodla pro plné hodnocení, protože Město Ember si ho prostě zaslouží. Kdybych byla jen o deset let mladší, tahle knížka by mě naprosto pohltila, takže jsem dítěti v sobě tentokrát dovolila mé hodnocení ovlivnit. Pro staršího čtenáře je to ale slabší průměr. Holt ne každá knížka je určená všem věkovým kategoriím, to se prostě stává. Město Ember je prvním dílem čtyřdílné série, ale nejsem si jistá, jestli si někdy koupím Vesnici Sparks. Ta vyšla v roce 2009, takže to nevypadá, že by se Argo chystalo vydat i další díly a Město Ember skončilo tak pěkně, že mi přijde zbytečné tenhle poklidný konec dráždit druhým dílem, když ani není jisté, že bych sérii kdy dočetla. Jak říkám, byla to příjemná jednohubka, ale nic víc.


3 komentářů:

Myanmar řekl(a)...

Popisem mi ta kniha hrozně připomíná Divergenci. Jinak pěkné shrnutí, tuhle knížku nejspíš vynechám - přeci jen mám pořád ještě hromadu jiných knih k přečtení :)

Lenny řekl(a)...

A mně zase tyto věty "....reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.," z anotace strašně připomněly Přechod od J. Cronina. :D
Podle anotace mě kniha zaujala, po přečtení tvé recenze, zůstaly mé pocity rozporuplné a nevím jestli knihu zkusit či ne. Hlavně mě odlákal fakt, že je kniha určena mladším čtenářům, mě se totiž moc nezamlouvají ani YA knihy.

Ohana řekl(a)...

Myanmar: tak to jsem to špatně popsala, s Divergencí vážně nemá nic společného :)

Lenny: ty jsi četla Přechod? Jaké to bylo? Jinak pro mladší rozhodně je a je to vidět, takže pokud takové knihy nemáš ráda, pak se od téhle drž dál :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.