Tak padne náš svět - Megan Crewe

7. 11. 2013

Anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.

Já myslím, že anotace mluví tentokrát za vše, ale ještě jednou pro úplnost: Kaelyn žije na ostrově, kde se najednou začne šířit záhadná nemoc. Ta poměrně rychle zabíjí a šíří se ještě rychleji. Ostrovem prostupuje panika, lidé se snaží ochránit sebe a své nejbližší, i když zdaleka ne všichni mají tak čisté úmysly. Jsou i tací, kteří se snaží využít situace ve svůj prospěch, takže na ostrově brzy není nemoc jediným nebezpečím. Kaleyn se ze všeho nejvíc snaží jen přežít. Pro případ, že by se jí to nepodařilo, ale také píše dopisy svému kamarádovy, který žije na pevnině. Právě pomocí nich nás provází svými děsivými zkušenostmi s bojem proti zdánlivě nezastavitelné epidemii. Podaří se najít lék? Přežije epidemii dostatek lidí, aby se život mohl vrátit do starých kolejí? A co se vlastně mezitím děje na pevnině?
Tahle knížka byla úžasná. Když jsem se prvně začetla, docela jsem se zděsila, protože formu dopisů nemám v knihách většinou moc ráda. Ve většině případů se totiž autorovi nedaří zachytit akci a celý příběh potom vypadá jen jako nezaujaté vyprávění. To se ale Megan rozhodně vyčítat nedá. Její příběh je plný akce, napětí a mě okamžitě vtáhnul do děje. Už dlouho se mi nestalo, že bych četla, aniž bych si byla vědoma svého okolí, kolik času uplynulo a dokonce i kolik jsem přečetla stránek. Tentokrát jsem ale měla opravdový problém se vůbec odtrhnout, abych mohla jít spát. Na jeden zátah jsem přečetla prvních 130 stran a druhý den jsem knihu dočetla. Najednou. Prostě jen tak. Sedla jsem si, že si přečtu pár kapitol a půjdu se navečeřet, ale nakonec jsem dokázala zignorovat i hlad a prostě pokračovat ve čtení, dokud se neprokoušu nakonec. Jednoduše úžasné. 
Ten příběh je totiž tak fascinující, že prostě nemůžete jinak. Já osobně mám moc ráda knihy, které se zabývají psychikou člověka v neobvyklých stresových situacích, a tady jsem se teda opravdu poměla. To stupňující se napětí, strach z nemoci, potom i z gangu, který na ostrově začal řádit, nakonec i nějaká ta romantika, ale díky bohu vůbec ne přehnaná, takže celou tu hrůzu situace, ve které se tihle lidé ocitli, jen pěkně dokresluje. Prostě vše dokonale sedí k sobě a já si jednoduše nemám na co stěžovat. Jak říkám, úžasné. Rozhodně si pořídím i druhý díl, který už naštěstí u nás vyšel. Už teď se ho nemůžu dočkat. Kaelyn se mi prostě dostala pod kůži.


2 komentářů:

Tiw řekl(a)...

Uznávám, nebylo to špatné. Ale nijak zvlášť mě to nezaujalo. Mnohem víc mě zaujala kniha Monument 14, ze které jsem tu paniku a beznaděj cítila mnohem víc, než z této knihy. Přišlo mi, že to hlavní hrdinka dostatečně neprožívala.

Lucinda řekl(a)...

Těším se až si knihu přečtu! :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.