Co je nového - Srpen 2013

31. 8. 2013


Tak, další konec měsíce je tady. A tentokrát taky konec prázdnin pro některé z vás. Cha, dobře vám tak. Já letos prvně prázdniny neměla a věřte mi, bylo to kruté. Obzvlášť, když se pohybuju v téhle komunitě lidí, většinou školou povinných, kteří na svých blozích plánují akce na prázdniny, protože všichni přece budeme mít tolik volného času. No to je teda fakt vtipný. To si pak tak říkám, jak moc je ten život nefér. Ale nebojte, na vás taky jednou dojde. 
A teď zpátky ke knihám. (Nezněl ten první odstavec moc zahořkle, že ne?) Za tenhle měsíc jsem si světe div se zase pár knížek pořídila, protože jsem prostě nenapravitelná, ale nevypadá to, že by mě za to někdo hodlal hubovat. Tak se podívejte na ty krásky:


Není jich moc, ale rozhodně stojí za to. A tady vám o nich ještě něco povím:


Omlouvám se za svůj účes, ale právě jsem vylezla ze sprchy a dostala chuť natočit video, takže tak.

Rok nekonečného strádání - Adam Rapp

29. 8. 2013

Anotace: Jeden z nejzajímavějších současných newyorských dramatiků ve svém románu-debutu líčí s obrovskou dávkou docela drsného, ale inteligetního humoru a nemilosrdně zaznamenávajícím okem vtipného pozorovatele jisté stránky života v New Yorku: bydlení v chudinské a bohémské čtvrti Lower East Side, místní týpky, pomocnou práci ve velkém nakladatelství a kontakt s velkými šéfy (i jejich dcerou), svět malých divadelních scén, psaní románu a milostné drama s přistěhovalkyní z východní Evropy. Adam Rapp je mistr slova a génius dialogů a román má velkou šanci stát se kultovní knihou a zdrojem populárních slovních hlášek.

Kult? Tohle? Nenechte se vysmát. Pro mě absolutně největší ztráta času, ale pojďme si to říct hezky popořadě: Náš hlavní hrdina se zrovna z malého městečka někde na středozápadě přestěhoval do New Yorku, kam následoval svůj obrovský sen - stát se spisovatelem. Bydlí s podivnou skupinkou spolubydlících, má nudnou práci v nakladatelství, ve které ale může využívat chvíle klidu k psaní a vůbec žije takovým pochybným životem chudých, ale odhodlaných mladých lidí. Chce to někam dotáhnout.  Jak ale s kartami zamíchá jeho přítelkyně Baša, fakt, že jeho psaní postupuje ne zrovna úspěšně anebo to, že jeho bratr právě přiznal svou homosexualitu? A je vůbec možné, aby se z takové venkovské nuly stal uznávaný autor?
Víte co? Tohle mohla být opravdu skvělá kniha. Ten nápad se mi moc líbí - popis strádání chudého spisovatele v New Yorku. Dokonce i jeho práce v nakladatelství by mohla být opravdu zajímavá pro některé čtenáře, kteří možná o podobné kariéře uvažují. Aby se tak stalo, musel by ji ale napsat někdo úplně jiný. Rappův styl mi ani maličko nesedl. Ale vážně ani trochu. Znáte ten typ, kdy se autor tak snaží, aby jeho kniha vyzněla inteligentně, že celý slibný příběh udusí v nekonečných popisech, metaforách, symbolismech a bůh ví čem ještě, takže je z celé knihy naprosto jasně znát ta zoufalá snaha o Nobelovku za literaturu? To je nejenom smutné, ale hlavně otravné. Víte co? Nedejte na můj názor, tady máte jeden příliš dlouhý popis na ukázku:

Feick, ačkoli nemá albínství v genech, je nejspíš ten nejbledší nealbín, co znám. Při určitých osvětleních je tak nadpřirozeně bílý, že vypadá málem nebíle. Na jevišti, ve světle cezeném želatinovými filtry, dostává jeho pleť měsíční nádech. V ostrém svitu zářivek místního lahůdkářství nabírá lehce nazelenalý, rostlinný, sluneční odstín. Jediná svítící devadesátiwattová žárovka zavěšená v koupelně dodává jeho bledosti odkrvený tón pískem vybělené kosti. Může být za umrlce i napudrovaného eremitu. Může být klinicky bílý, jako neklidný geriatrický pacient pátrající po svém invalidním vozíku. Může být chodící biologická laboratoř, pitevní experiment prolitý formaldehydem. Denně je emanací unikající z argonové aureoly vývěsního štítu nad bazarem na První avenue. Je guma i beton. Vinyl i vybělená useň. Ztělesněná fotosyntéza. Je doběla rozpálený, sálá luminescencí jako tlející kláda. Chvílemi to dokonce úplně oslepuje. Může být sluncem vysátý alabastr nebo pálené vápno. Může být alpský sníh. Za dlouhých zimních dnů bývá vanilkový, až to bolí. Jeho bělost dosahuje nejzazšího nasycení běloby. Je lidský reflektor. Kdyby si na pláži lehl vedle vás, tak zbronzovatíte vy. Je vědecký úkol, který se strašlivě a nezvratně zvrtl. (str. 46 - 47)

To je prosím jeden odstavec, po kterém se ale v příběhu pořád nic neděje, protože potom nastává podobný odstavec o barvě Feickových vlasů. Už mě chápete?
Kdo, proboha, takhle píše? A proč? To se vážně snaží unudit své čtenáře k smrti? Samotný příběh by byl dobrý, kdyby nebyl neustále prokládaný podobnými spisovatelskými výrony. Tohle je ale prostě moc. Jediný důvod, proč jsem Rok nekonečného strádání vůbec dočetla, je ten, že už jsem to jednou zkoušela, a kdybych to vzdala i tentokrát, už by mě nic na světě nedonutilo znovu se do téhle hrůzy začíst a co já vím, jestli bych nepřišla o nějaký úžasný klenot. No, teď už to vím: nepřišla bych naprosto o nic. On i ten příběh totiž začal tak za polovinou knihy skomírat a konec byl už naprostým zklamáním. Prostě hrůza od první stránky až do poslední (458.) Mé hodnocení asi hovoří za vše, ale kdyby to někomu nebylo jasné, tady máte ještě vyjádřené hvězdičkově:


Intriky - Anna Godbersenová

27. 8. 2013

Anotace: Život v přepychu. Pravá láska. Falešní přátelé. Skandální pomluvy. Vítejte zpátky na Manhattanu v roce 1899.
Půvabné dívky v krásných šatech, které se baví až do svítání na večírcích, neodolatelní mladíci s uličnickým úsměvem a nebezpečnými úmysly. Drobné lži, temná tajemství a skandální vztahy. Takový je Manhattan roku 1899…
Jak kolují zvěsti o předčasné smrti nejzářivější newyorské hvězdy Elizabeth Hollandové, všechny oči se upírají na její nejbližší: na sestru Dianu, jedinou naději rodiny na záchranu; na Henryho Schoonmakera, živel, který Elizabeth nezkrotila; na Penelopu Hayesovou, jež se chystá přivlastnit si vše, co po její nejlepší přítelkyni zůstalo; dokonce i na Elizabethinu bývalou komornou Linu Broudovou, která pochopí, že i když jsou peníze a původ důležité, pomluvy mají mnohem větší váhu.
Nic není nebezpečnější než skandál… nebo cennější než tajemství.

Elizabeth na konci prvního dílu šťastně odjela z New Yorku, nyní žije na západě spolu se svým vysněným Willem, ale stejně se nemůže zbavit výčitek vůči situaci, ve které svou rodinu zanechala a ta rozhodně nebyla růžová. Finance rychle vysychají a původně honosný dům pomalu ale jistě ztrácí svůj punc luxusu. Diana, mladší ze sester Hollandových se bude mít co ohánět, aby našla dostatečně bohatého ženicha, ona už ale má někoho v merku a pokud její plán vyjde, chudobou rozhodně trpět nebude. K Dianině smůle si na stejného mladíka brousí zuby i Penelopa, Elizabethina přítelkyně, a ta se rozhodně nevzdává snadno. Jak se bude vyvíjet situace rodiny Hollandových? A je skutečně možné přepychový život v New Yorku prostě opustit?
Absolutně nechápu, proč jsem čtení téhle knihy tak odkládala. První díl se mi vážně líbil a asi jsem nechtěla, aby mi pocit z něj něco zkazilo. To jsem ale byla hodně pitomá, Intriky jsou totiž ještě luxusnější než sám Luxus. Vážně. Sama jsem tomu nemohla uvěřit. Tenhle díl mě čapnul a o osm hodin později (s malou přestávkou na spánek a práci) zase pustil. Autorka přesně navazuje na příběh první knihy a pomaličku po kouskách nám připomíná, co si možná nemusíme z Luxusu pamatovat, ale potřebujeme to vědět.
Tentokrát sledujeme hlavně Dianu, ale také Elizabeth, která se snaží prorazit na západě, Linu, která si chce vydobýt místo mezi New Yorskou smetánkou, a samozřejmě nesmí chybět Henry a Penelopa. Všechny tyhle postavy se nepravidelně střídají, záleží na tom, kam nás zrovna vývoj příběhu zavane a spojují příběh do úžasného kaleidoskopu a samozřejmě, jak už jsme si zvykli v Luxusu, má každá kapitola na začátku malý útržek textu, jako jsou novinové články, dopisy a pozvánky na různé akce. Tyhle útržky pak vždycky navodí atmosféru pro nadcházející kapitolu a maličko poradí, co se v ní bude dít, a takovéhle drobnůstky já mám v knihách moc ráda. Víte, kolik extra práce to muselo dát?
Jinak co se týče Anny Godbersenové jako spisovatelky, já jí prostě miluju. Ta ženská prostě dokáže člověka vtáhnout do děje. Nejenom, že jsem si krásně pobrečela, ale hlavně jsem se v jednu chvíli přistihla, jak v naprostém spojení s Dianinými myšlenkami říkám polohlasem prázdné místnosti: On si jí ale nemůže vzít, já ho přece miluju. Samozřejmě, kdyby to někdo slyšel, myslel by si, že jsem šílená, ale mě ta knížka tak vtáhla, že jsem to tak v tu chvíli prostě cítila. Abych řekla pravdu, takhle moc už mě knížka dlouho nechytla, a i když dobrými hodnoceními nikdy nešetřím, tahle by si z těch pěti hvězdiček zasloužila minimálně sedm. Na to si tady ale nehrajeme, takže se bohužel budu muset smířit s plným počtem a opravdu důrazným doporučením: Tuhle sérii si nemůže žádná romantická duše nechat ujít!


Má zkušenost na VŠ 4

26. 8. 2013


Tak je to konečně tady. Rozhodla jsem se natočit pro vás takové vyprávění o mé zkušenosti na vysoké škole, abyste vy, kteří se na ní teprve chystáte věděli, do čeho jdete. 
Video jsem rozdělila na čtyři části a protože jsou sakra dlouhé, rozhodla jsem se každý den publikovat jednu z nich. Dneska pro vás mám část životě po vysoké škole - hledání práce a pak prostě život.



Má zkušenost na VŠ 3

25. 8. 2013


Tak je to konečně tady. Rozhodla jsem se natočit pro vás takové vyprávění o mé zkušenosti na vysoké škole, abyste vy, kteří se na ní teprve chystáte věděli, do čeho jdete. 
Video jsem rozdělila na čtyři části a protože jsou sakra dlouhé, rozhodla jsem se každý den publikovat jednu z nich. Dneska pro vás mám část o zakončení studia - bakalářce a státnicích.
 
 

Má zkušenost na VŠ 2

24. 8. 2013


Tak je to konečně tady. Rozhodla jsem se natočit pro vás takové vyprávění o mé zkušenosti na vysoké škole, abyste vy, kteří se na ní teprve chystáte věděli, do čeho jdete. 
Video jsem rozdělila na čtyři části a protože jsou sakra dlouhé, rozhodla jsem se každý den publikovat jednu z nich. Dneska pro vás mám část o samotném studiu na vysoké škole.


Má zkušenost na VŠ 1

23. 8. 2013


Tak je to konečně tady. Rozhodla jsem se natočit pro vás takové vyprávění o mé zkušenosti na vysoké škole, abyste vy, kteří se na ní teprve chystáte věděli, do čeho jdete. 
Video jsem rozdělila na čtyři části a protože jsou sakra dlouhé, rozhodla jsem se každý den publikovat jednu z nich. Příští tři dny se tedy můžete těšit na zbytek videí, ale pro dnešek tu pro vás mám takový úvod a první část: život na koleji.



Postcrossing #15

22. 8. 2013

Páni, tohle už tu hodně dlouho nebylo. Já už totiž taky hodně dlouho nejsem aktivní součástí postcrossingu. Budu to ale muset brzo napravit. Vážně se mi totiž v téhle komunitě líbí. A navíc nic nemůže napodobit tu radost, když člověk ve schránce najde nový pohled a hned ho otočí a zkoumá, jaká milá slova mu napsal naprostý cizinec z druhého konce světa. Nebo je? Možná jen, když vám pošta oznámí, že na vás čeká balíček plný knih. A jaké krasavce jsem dostala do schránky naposledy?


První pohled dorazil z Ruska a je naprosto nádherný. Nemyslíte? Jeho odesilatelka mi píše, že má zrovna dovolenou a navíc jí končí semestr ve škole, takže bude mít dva dny naprostého volna a chystá se na párty ke své kamarádce. Tu dovolenou jí teda momentálně vážně závidím.


Další krásný pohled je až z Californie, dokonce ze San Francisca. Je od 23 leté účetní, která má zrovna strašně moc práce, protože je období placení daní. Pohled je to ale vážně hezký a navíc ty známky, které na něj nalepila. Prostě lahůdka.


Tenhle maličko retro pohled je ve skutečnosti obálka knihy od nakladatelství Penguine z roku 1966. Není skvělá? Jen je mi maličko líto, že tu knížku ale vůbec neznám. Jedná se o knihu Pozvaná, znáte ji? Docestovala ke mě z Velké Británie a jeho odesilatelka ve skutečnosti pochází z Polska a právě čte Čokoládu. Tu knížku přímo miluju. A vyjímečně i ten film, o tom ale zase někdy jindy.


A další černobílá. Tentokrát z Bulharska. Kdybyste to nepoznali, tak ten pán prý vyrábí sedlo. Prostě úžasné.


Další pohled z Ruska. Tenhle je tak malinký, že se na něj nevešlo o moc víc než pár známek a Happy postcrossing, ale mě přijde jednoduše kouzelný. Vám snad ne?




A nakonec můj nejoblíbenější z téhle kopičky. Tenhle pohled je prostě dokonalý. Je z Holandska a já se na něj nemůžu vynadívat. Když on je tak rozkošný a krásný a ta kočka na plátně s baretem mě vždycky neovladatelně rozesměje. Prostě dokonalý.

A jaký se nejvíc líbí vám? Taky "kočky v kině na francouzském filmu"?

Krásní - Scott Westerfeld

20. 8. 2013

Anotace: Tally je konečně krásná. Vypadá bezchybně a má všechno, po čem vždy toužila. Ale pod vší tou zábavou – nekonečnými večírky, módními výstřelky, technologickým přepychem a naprostou svobodou, hlodá pocit, že něco velmi důležitého není v pořádku. Když jeden z ošklivých navštíví maškarní večírek krásných, jsou téměř všechny vybledlé vzpomínky zpátky. Tally a její nový přítel Zane musí čelit namáhavé, nebezpečné a fyzicky náročné výzvě. Když najdou dopis z minulosti napsaný ještě před operací, ke kterému jsou přiloženy dvě pilulky představující lék na poškození mozku, mají jen zlomek času se rozhodnout. Tally si musí vybrat – bojovat sama se sebou a tím, co ví, nebo o svůj život, protože úřady nedovolí, aby kdokoliv se znalostí této informace přežil…

Jsme zpátky ve městě, Tally je krásná a na svůj předchozí život si vzpomíná jen ztěžka. Můžou za to samozřejmě léze, které byly vytvořeny při plastické operaci, aby byli krásní povolnější a spokojení jen s povrchními zábavami. I na Tally tohle funguje, dokud jí něco nepřipomene, co zažila mimo město. Najednou má pocit, že něco důležitého zapomněla. Její nový kamarád Zane má navíc teorii, jak poškození mozku alespoň na krátký čas oblafnout - tzv. nabuzení. Podaří se jí se Zanovou pomocí přijít na to, co se ve skutečnosti děje? A i kdyby, je vůbec možné z města uprchnout dvakrát?
Skvělý druhý díl! Víte, jak občas autoři napíšou opravdu dobrý první díl, ale ten druhý tak nějak odfláknout, protože ví, že si ho čtenáři prvního dílu stejně koupí? Tak Scott udělal přesný opak. Naplnil druhý díl snad ještě lepším příběhem než ten první. Tallyin život se komplikuje, její minulost soupeří s její současností a vůbec je to celé úplně skvěle zamotané. Navíc je tenhle díl akčnější, protože Tally je víc pod dohledem a musí překonat mnohem těžší překážky, aby vůbec něčeho dosáhla.
Co ale opravdu oceňuju, možná dokonce ještě víc než  to, že Scott tenhle díl neodflákl, je skutečnost, že umí čtenáři nenápadně ale efektivně připomenout, co se stalo v Ošklivých. To je totiž vážně umění. Někteří to přeženou a vypadá to, že vám převypráví celý předchozí díl, jiní si zase myslí, že čtete jenom jejich knihy, takže žádné připomínání ani nepotřebujete. Scott Westerfeld ale zvolil zlatou střední cestu, takže nám postupně připomíná všechno, co potřebujeme vědět a to je umění k nezaplacení. Navíc jsem absolutně netušila, jak se celý příběh vyvine a ten konec? Zase mě naprosto dostal. Teď jen sehnat dost peněž, abych si mohla koupit další díl, protože bez něj to dlouho nevydržím. Nemůžu se dočkat, až zjistím, jak to celé dopadne. A pokud jste ještě nečetli Ošklivé, ptám se vás: jak je to vůbec možné? Jděte a naprvte to, protože nevíte, o co přicházíte. Celkové hodnocení Krásných je vám už doufám jasné:


Blogové narozeniny - Vyhlášení vítězů

15. 8. 2013


A je to tady! Okamžik, na který jste všichni napjatě čekali. Budu vyhlašovat vítěze téhle megalomanské soutěže (alespoň v mém měřítku). Soutěže se zůčastnilo celkem 127 lidí a vstupů jste dohromady nasbírali přes 900, což je podle mě naprosto šílené. Počet GFC díky soutěži stoupl o nějakých 70 lidí. Všem moc děkuju za účast a děkuju hlavně za komentáře, ve kterých jste mi gratulovali a chválili mě, protože takové se čtou ze všeho nejlíp. :) A teď už jdeme na to, vykecávání se nechám zase až na konec:

1. cena
Kruh a oheň
M. (e-mail dao.mon......)

2. cena 
Kniha dle vlastního výběru na bux. cz
Tiwala (e-mail svoboda.s.....)

3. cena
Jsem roztříštěná
Nicol (e-mail n.i.c.k.i....)

4. cena 
Dívka na klíček
HλNKA (e-mail hauvinek....)

5. cena
Lexikon lektvarů paní Daneové
Mischa (e-mail kanka....)

Máte radost? Všech, kteří nevyhráli, je mi líto, ale bohužel s tím nic neudělám. Losování je prostě dílem náhody a i kdybych chtěla, stejně bych nemohla obdarovat vás všechny. Výherkyním ale gratuluju a rozesílám e-maily. 
Chci se ale ještě vrátit k tomu jaká tahle soutěž byla. Rozhodla jsem se, že už mě náhodné losování a mámení GFC pomocí soutěží nebaví, takže příště (bůh ví, kdy to bude) se pokusím vymyslet něco, co bude vyžadovat trochu námahy. Ne moc, ale přecijen, člověk má pak z výhry lepší pocit, nemyslíte? Je mi sice jasné, že tím spoustu soutěžících odradím, ale to už je jejich problém.
A ještě poznámka na závěr. Příště, až mi někdo do odpovědi k GFC nebo k sdílení soutěže napíše zápornou odpověď, jako je: ne, nechci, nesleduju, nemám, budu nucena ho ze soutěže úplně diskvalifikovat. Tahle odpověď se totiž také započítává do vašich vstupů, a to až dokud nepřijdu já, nevšimnu si toho a krutě ji nesmažu a to je strašně nefér. Pokud na nějakou otázku po rozkliknutí nechcete odpovídat, dejte prostě Cancel!! Už jsem to říkala při vyhlašování minulé soutěže, ale podobní chytráci se zase objevili, takže to opakuju a opakovat budu asi donekonečna. 
Teď se ale vrátím k pozitivnějšímu tónu. E-maily výherkyním rozešlu dnes odpoledne (až se vrátím z práce) a protože jsou přecijen prázdniny a ne každý sedí u počítače, nebudu odpovědi nijak časově omezovat. Knížky už se tu na mě zubí z poličky, takže je prosím nenechávejte čekat moc dlouho, už se určitě těší na nový domov. Mějte se všichni krásně, nebuďte zklamaní a radši si dejte melouna.

Malý vetřelec - Sarah Watersová

13. 8. 2013

Anotace: Po dvou románech z viktoriánské Anglie: Zlodějce a Špičkou jazyka, se současná nejúspěšnější britská spisovatelka kvalitní beletrie představí v jiné době, jiném prostředí i jiném druhu vztahů. Malý vetřelec je zasazený do doby po druhé světové válce, na anglický venkov - do dříve opulentního, nyní chátrajícího sídla, a jeho středobodem je tentokrát heterosexuální vztah. Sídlo je přes dvě stě let domovem zámožné rodiny Ayresových: syn Roddy, který se vrátil z války, se pokouší v rychle se měnící době majetek spravovat, jeho matka usiluje o zachování dekoru, obyčejů a starého pořádku a jeho sestra Caroline, která se vůbec nehodí do role příslušnice vyšší třídy, na sebe bere úkoly, jež dříve plnilo početné služebnictvo, a v holinkách pracuje na zahradě. Do rodiny zcela zásadně zasáhne lékař z blízkého městečka, dr. Faraday, který jako chudý kluk kdysi dům navštívil při jakési dobročinné akci pro chudinu. Celý román má svoji druhou, velice temnou stránku, díky které se zatím poslední román Watersové může směle řadit mezi nejlepší díla duchařské literatury.

Přesně jak říká anotace, Malý vetřelec se celý točí kolem starého šlechtického sídla a jeho obyvatel. Po druhé světové válce je čím dál těžší udržet majetek v pořádku a udržet si punc určitého vznešena. Stará šlechtická rodina Ayersových se snaží ze všech sil, ale váha této odpovědnosti postupně drtí jednotlivé členy rodiny. Jak se s tím Roddy, Caroline a jejich matka vyrovnají? A skutečně v domě straší, nebo jednotliví členové rodiny jen trpí duševní poruchou?
Celá tahle knížka je o lidských vztazích a maličko taky o duších a zlých energiích, které mohou člověku zkomplikovat život. Já osobně knihy o starých sídlech, která pomalu chátrají, miluju. Ze stejného prostředí je i má nejoblíbenější knížka - Zatancuj si se mnou. Navíc, když zvážíme fakt, že autorkou je Sarah Watersová, jejíž Zlodějku jsem si zamilovala po prvních větách, neexistuje šance, že by se mi Malý vetřelec nelíbil, že? No, skoro. Celá knížka se mi opravdu líbila. Postup příběhu je sice pomalejší, ale to se dá čekat, a při délce téhle knihy to není na závadu. Líbilo se mi, jak skutečně všechny postavy působily. Caroline jsem si okamžitě zamilovala a dr. Faraday? Ze začátku skvělý, ale postupně mě začal tím svým dolejzáním rozčilovat. To by mi ani tak nevadilo, přecijen, ne všechny postavy musí člověk zbožňovat. Hodně se mi líbila ta duchařská část, která byla napsaná opravdu strašidelně a ze které mi jezdil mráz po zádech. To by tedy bylo k plusům.
Co se mi ale nelíbilo ani trochu byl ten konec. Víte, já nesnáším otevřené konce. To prostě není nic pro mě. Jak si mám domyslet konec celého příběhu, když jsem ten příběh nenapsala? Nehodlám si vybírat, která varianta se mi víc hodí do krámu. Já chci stručně a jasně řečeno, co měl autor celou dobu na mysli a ne, že mě nechá jen tak hádat. To je ale přesně to, co Sarah udělala. Neřeknu, čeho přesně se tahle otevřenost týkala, ale i kdyby se týkala čehokoli, třeba jen ztracené ponožky hlavního hrdiny, naštvala by mě vždycky stejně. Takové věci prostě nesnesu. Řekni, co chceš říct anebo radši mlč, žádné nakusování ve svých knihách nestrpím. To je ale asi jediné skutečné negativum, které jsem na téhle knize našla. Opravdu nechápu, že jsem dřív měla problém ji přečíst. Tentokrát jsem ji slupla myslím za tři dny a nedělalo mi to nejmenší problémy. Celkové hodnocení tomu taky odpovídá:


Delirium - Lauren Oliver

8. 8. 2013

Anotace: Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný...

Lena žije ve světě plném omezení a pravidel. Ve světě, kde elektrický plot kolem celého města, pravidelné razie v domovech a trvalý zákaz vycházení v noci jsou běžná věc, která vás má ochránit. Těší se na své 18 narozeniny, kdy bude moci podstoupit léčbu a přestat se obávat nákazy amor deliria nervosa, neboli jak ji známe my, láskou. V tomhle novém světě smrtelnou nemocí, před kterou je třeba se bránit. Nepřijde jí na tom nic zvláštního, byla vychovaná, aby se lásky bála. To vše se ale změní, když pozná Alexe, mladého člena odboje proti léčbě, který jí ukáže, jak krásný může být život naplněný láskou. Je ale možné před neustálými pravidly uniknout?
No vida, kdo by si byl pomyslel, že jednou bude existovat šablonka i pro dystopie, zdánlivě žánr bez hranic. Delirium ale tuhle pomyslnou šablonu sleduje dokonale. Máme tu dívku, mladou a naivní, která se celý život drží pravidel a ani ji nenapadne je zpochybňovat. Potom mladého chlapce, který proti systému bojuje a který tuhle mladou a naivní dívku bezmezně miluje a rozhodne se ji od toho zlého systému osvobodit. A samozřejmě těsně před tím, než se mu to povede, si lidé hlídající tenhle systém všimnou něčeho divného a začnou zamilovanému páru dělat problémy. Oni ale všechny nástrahy překonají a osvobodí se. Nebo ne? Konec téhle knihy s mou představou šablonky dost zamíchal. Lauren mě zase jednou naprosto dostala. A to jsem ze začátku ani netušila, že se jedná o Lauren Oliver, autorku Chvíle před koncem, kterou jsem si tak zamilovala. Vůbec jsem autora téhle knížky nevnímala, dokud jsem se jednou nezamyslela a hle, svitlo mi, že je to vážně tahle šikovná paní. Pak jsem si četbu užívala ještě víc.
Ze začátku se mi totiž příběh zdál docela pomalý a nudný a dokonale opsaný z každé jiné dystopie. Postupně se to ale rozjíždělo a vznikaly čím dál tím větší odchylky, až ten konec všechno úplně změnil. Ze začátku jsem si říkala, že si druhý díl snad ani nepořídím, ale teď? Nemůžu se dočkat své příští návštěvy knihkupectví. Přece to nemůžu jen tak nechat nedořešené, že. To prostě nejde. I když musím říct, že Delirium zase trpí častou neřestí YA knih - tzv. insta-love. To znamená, že hrdinka spatří hrdinu a okamžitě se do něj zamiluje. Tady to sice nebylo až tak markantní, ale stejně to tam bylo a mě to rozčiluje. Tahle slušná holčina Alexe jen potká a hned je ochotná porušovat pravidla, kterých se doteď téměř s náboženským přesvědčením držela. To prostě není reálné. Nebo je? Já jsem alespoň něco takového nikdy nezažila ani neviděla na vlastní oči.  Jinak to ale byla dobrá oddychovka a ten konec? Škoda mluvit, to prostě musíte zažít.

Dívka na klíček - Paolo Bacigalupi

6. 8. 2013

Anotace: Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkokská tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už neexistují, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko… Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Novolidi někdo bere jako tvory bez duše, jiní je zase mají za ďábly. Pracují jako otroci, vojáci, jako hračky bohatých. Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce? Nadějný nový autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala ve Spojených státech hned pětici významných žánrových cen. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka.

Pětice cen je sice hezká věc, ale k čemu to člověku je, když je jeho kniha nudná a vzatá za úplně špatný konec? Hodnocení odborných kritiků se asi nikdy nebude shodovat s mým názorem.
Paolo Bacigalupi vytvořil pro svou knihu celý dystopický svět. Ten bohužel není nijak jednotně vysvětlen, takže vám ho popíšu tak, jak jsem ho já pochopila z jednotlivých narážek v knize: světu začala docházet ropa a uhlí a všechny tyhle věci, které nutně potřebujeme, potom se moci ujaly "kalorické společnosti", které podle mě nakazily svět různými nemocemi, které postupně zničily všechno přirozené, z čeho lidé dělají potraviny (jako hospodářská zvířata, ovoce, zeleninu, obilí, prostě všechno). Potom začaly prodávat všem zemím své vlastní produkty, odolné proti těmhle nemocem, jenomže si zapomněli poznamenat, jak vyrobit všechno to, co dřív existovalo, takže existuje jen omezené množství různých potravin. A proto jeden z našich hlavních hrdinů Anderson Lake v Bangkoku hledá potraviny, které Thajci dokázali obnovit, aby je jeho společnost mohla ukrást a prodávat sama. Thajsko totiž zůstalo od zbytku světa hodně oddělené, nepouští do svých měst moc cizinců a už vůbec ne bezduché stroje, které vyrábí pro práci Japonci. A tím se dostáváme k dívce na klíček Emiko, která je úplně jako člověk, až na to, že je vyrobená uměle a v Thajsku tudíž vůbec nemá co dělat. Zlikvidovat by ji mělo ministerstvo pro životní prostředí, které má Thajsko chránit před vnějšími vlivy, které by mohly přinést různé děsivé nemoci ze zámoří, zatímco ministerstvo obchodu se snaží Thajsko víc otevřít okolnímu světu, protože to přináší zisky.
Anderson Emiko potkává čirou náhodou a jejich osudy se proplétají. Dalšími postavami jsou Hok Seng, emigrant, který v Thajsku také nemá co pohledávat a v podstatě na černo pracuje pro Andersona (ten totiž nesmí jako kalorik v Thajsku být, takže má jako krytí pro svou činnost malou továrnu). Pak jsou tu Jaidee a Kanya, zaměstnanci ministerstva životního prostředí. Všichni tihle lidé nás střídavě provází svými příběhy, které se odehrávají na pozadí mnohem větších událostí, vedoucích možná dokonce k revoluci a občanské válce. Jak se všichni tito lidé (a novolidé) dokážou vyrovnat s napjatou politickou situací v městě, které navíc může být každou chvíli zatopeno oceánem? To se dozvíte, pokud si přečtete Dívku na klíček.
Tak, takhle jsem to pochopila já. Pokud si tuhle knížku přečtete a pochopíte některé skutečnosti jinak, nebojte se mě na to upozornit, protože jsem si jistá, že jsem si některé věci nevědomky překroutila. 
Možná to konceptuálně zní zajímavě, ale mě to skoro vůbec nebavilo. Čekala jsem totiž něco úplně jiného. Místo toho jsem dostala zbytečně složitý svět, který ani nebyl dostatečně vysvětlený, takže mě spousta věcí jen mátla a místo příběhů jednotlivých postav, nějaké té akce a romantiky, jsem dostala politickou situaci a obchodní situaci a přetahování mocných, kteří se každý snaží uhájit tu svojí pravdu a takovéhle věci mě nebaví. Když nečtu o politice a válce ve skutečném světě, proč by mě měla zajímat politika vymyšleného světa? Vážně? Proč? 
Dívka na klíček se nakonec ukázala téměř jako vedlejší postava, která nevědomky hrála významnou roli právě v těch tahanicích mocných, ale to mě na téhle knížce nezajímalo. Zajímalo by mě spíš jak takový novočlověk žije (což sice bylo trochu vysvětleno, ale já bych klidně brala víc), jak vznikl, jak se cítí a pak taky nějakou tu zakázanou lásku mezi novočlověkem a člověkem. Jenomže i když Anderson s Emiko měl určitý vztah, který byl tak napůl zakázaný, prostě to nebylo ono. Ona k němu cítila náklonnost, protože k tomu byla naprogramovaná a on jí  prostě jen využíval na sex. A emoce? Ani šťopička. Dystopie pro dospělé by sice mohla být dobrá věc, ale jak už jsem říkala na začátku: Paolo to vzal za úplně špatný konec.


2. blogové narozeniny!!

1. 8. 2013


Vážně jsem nečekala, že se tohohle dne dožiju. Zítra budou blogu dva roky! Věříte tomu? Ještě nikdy mi nic nevydrželo takhle dlouho. Alespoň nic, co vyžaduje určitou námahu a tvůrčí činnost.
S blogováním jsem začala částečně z čiré nudy, protože jsem měla prázdniny na vejšce, takže od řekněme půlky června do konce září, což je opravdu dlouhá doba. Navíc mezi svými přáteli bohužel nemám moc lidí, se kterými bych si mohla o svých knihách a seriálech pokecat, protože takovéhle věci je prostě nezajímají nebo se nevyznají tak, aby to za něco stálo. (Je hezké, že kamarádka přečte celé tři knihy ročně, ale stejně nezná žádné z těch, které čtu já.) Takže jsem po přečtení Zlodějky od Sary Watersové, která byla naprosto úžasná a já to neměla komu říct, začala ventilovat na internetu. Od toho byl přece stvořen, no ne? Postupně mě to ale začalo opravdu bavit a to díky vám, mým čtenářům. A abych se vám za ty krásné dva roky odvděčila, máme tady na mé poměry obrovskou soutěž. O co se bude hrát?

 1. cena

Knihy Kruh a Oheň od Matse Strandberga

2. cena

Kniha dle vlastního výberu do 300 Kč na Bux.cz

3. cena

Jsem roztříštěná od Tahary Mafi

4. cena

Dívka na klíček od Paola Bacigalupiho

5. cena

Lexikon lektvarů paní Daneové od  Katherine Howeové

Budeme mít pět výherců a opět prosím pouze Českou republiku (mým slovenským čtenářům se omlouvám, ale zasílání čehokoli do zahraničí mě prostě znervózňuje). Soutěžit můžete ode dneška do 15.8. Každý může soutěžit pouze jednou, mělo by vám být víc než 13 let, ale to si těžko ověřím. Opět stačí vyplnit formulář a opět vám dám možnost denních vstupů. Tak jdeme na to ne?
Jenom poznámka na okraj: Rafflecopter nezvládá diakritiku, takže prosím, pokuste se jí vyvarovat, jinak jsou odpovědi nečitelné.

a Rafflecopter giveaway
Všechny knihy, ze kterých máte na výběr jsou jednou čtené (kromě Lexikonu lektvarů, ten se u mě prostě vyskytl dvakrát) a buď se mi nelíbily nebo jsem si jistá, že už je znovu číst nehodlám a proto si myslím, že si zaslouží nový domov, kde by je někdo opravdu miloval. Doufám, že to nevadí, i tak jsou v perfektním stavu.
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.