Co je nového - Únor 2014

Tenhle měsíc byl zajímavý, co se novinek týče. I když těch knižních moc nebylo. Opravdu jsem se držela a nekoupila jsem si ani jednu knížku. Pár jsem jich dostala k svátku, ale to není ta nejdůležitější novinka. Tou je totiž tohle:

A kdo potřebuje chlapa? Jenom to znamená, že teď vůbec nemám čas na čtení a peníze na nakupování knih, ale to je snad jenom dočasné. Hned jak si zajedeme s malinkou nějaký systém, vše se snad vrátí relativně k normálu.

Ještě jednou se omlouvám, že jsem se rozbrečela. Isie je prostě úžasná a já se občas nemůžu udržet. A co vy? Nějaké vzrušující novinky?

Cinder - Marissa Meyer

Anotace: Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Cinder je kyborg. Dřív byla člověkem, ale v dětském věku zažila nějakou strašnou nehodu a bez rozsáhlých oprav by nepřežila. Lékaři tedy některé její končetiny nahradili protézami a její mozek vyměnili za umělý, robotický. Právě kvůli tomu už ale není považována za člověka. Je majetkem své macechy a všichni "skuteční" lidé jí pohrdají. Všichni až na prince Kaie, který Cinder jako vyhlášené mechaničce přinese svého droida na opravu. To ale ještě netuší, že Cinder není tak obyčejná, jak na první pohled vypadá. Navíc celá země bojuje s ještě horším rizikem. Neléčitelná nemoc zabíjí stovky lidí, včetně Kaiova otce a další tisíce hrozí zabít armáda Měsíčňanů, pokud Kai nepřistoupí na požadavky jejich královny. Jaká tajemství obsahuje porouchaný droid? A co se stane, až Kai zjistí o Cinder pravdu?
Cinder je rozhodně jedinečná. Alespoň já jsem nikdy nečetla nic podobného. Už samo převyprávění klasické pohádky se u nás často nevidí, ale když z Popelky uděláte Kyborga, buď si zaděláváte na vážné problémy, nebo na obrovský úspěch. U Marissy to naštěstí byl právě ten úspěch. Svět budoucnosti popisuje naprosto dokonale. Všechno okamžitě vidíte před sebou a se Cinder musíte soucítit už od prvních stran. Přitom zároveň čelíte obrovskému nebezpečí, pomalu se zamilováváte do prince a navíc odhalujete všemožná státní tajemství. A to nemluvím o tajemstvích Cinder, o kterých ani sama nevěděla.
Já osobně jsem se od téhle knížky prostě nemohla odtrhnout. Bylo to napínavé, romantické a tajemné a bylo to jednoduše dokonalé. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl. Přesto mi ale v Cinder něco maličko chybělo. Opravdu jsem si jí užila, to ano, ale maličký detail, který nedokážu pojmenovat, mi nedovolil dát jí plný počet hvězdiček. I tak se k plnému počtu ale hodně blíží. Jediné, co mi opravdu vadí, je ta obálka. Proč nemohli nechat tu skvělou s robotickou nohou? Druhý díl se k tomuhle vůbec nebude hodit. To je ale vážně jediné. Jinak to bylo skvělé počtení.

Podivný případ se psem - Mark Haddon

Anotace: Výjimečný příběh o výjimečném světě autistického chlapce. Christopher Boon je patnáctiletý hoch, který nerozumí lidským citům a nemá rád, když se ho kdokoli dotkne, ale je to matematický génius a obdivovatel Sherlocka Holmese. Když jednoho dne najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa, rozhodne se, že vypátrá pachatele, a mimovolně vyřeší zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů. Detektivní novela byla ve Velké Británii zvolena Knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny.

Christopher je výjimečný kluk. Je to autista, který miluje matematiku a nesnáší, když se ho kdokoli dotkne. Nerozumí světu kolem sebe, ale ví, že když někdo zabije psa, je třeba případ vyšetřit. Po vzoru Sherlocka Holmese se rozhodne řešit tuto vraždu, ale to ještě netuší, co všechno se v průběhu vyšetřování dozví. Co se stalo s jeho matkou? A proč otce tak rozčiluje Christopherovo pátrání?

Tahle knížka je jednoduše úžasná. Jak často potkáte knihu, ve které jsou kapitoly číslované prvočísly? A jak často potkáte knihu, která naprosto dokonale vysvětluje myšlení autisty? Protože přesně tohle a ještě mnohem víc najdete v Podivném případu se psem. Ta knížka je prostě úžasná. Je vtipná, je smutná, je dramatická, místy napínavá a hlavně neuvěřitelně citlivě napsaná. Podivný případ je psaný z pohledu Christophera a v kapitolách se střídá dění v současnosti a Christopherovo vyprávění o něm samém. O tom, proč nesnáší, když se ho lidé dotýkají, o jeho dětství, o jeho zájmech, o tom, jak on vnímá svět. Prostě úžasné. 

Bohužel se ale bojím, že právě kvůli těmhle vysvětlovacím kapitolám Podivný případ není pro každého. Ne každý se chce zabývat tím, jak autistický kluk vnímá svět. Ne každého zajímá, že si krátí čas matematickými příklady, které v pár kapitolách i popisuje. A rozhodně ne každého musí nezbytně dojmout poselství téhle knihy. Já jsem se do ní ale zamilovala a rozhodně jí hodlám doporučit spoustě mých známých a to včetně vás. Zkuste jí, třeba se vám zalíbí. Je tenoučká, rozhodně vás moc nezdrží a za pokus o pochopení to určitě stojí.

Okřídlená duše - Amanda Stevens

Anotace: Amelia Grayová od dětství vídá duchy.
Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své – detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama.
Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Amelia dokáže vidět duchy. Nesmí jim ale dát najevo, že je vidí, jinak by z ní mohli vysát všechnu životní sílu. Aby se před tímto osudem uchránila, musí dělat, jako že duchy nevidí, držet se dál od každého, kdo kolem sebe duchy má, zdržovat se pokud možno na bezpečné půdě a nepokoušet osud. Většina hřbitovů je proti duchům chráněná a je tedy považována za bezpečnou půdu. Hřbitov, který se Amelia chystá restaurovat, se ale rychle stává velice nebezpečným, když je na něm v mělkém hrobě nalezena poměrně čerstvá mrtvola. Amelia se rychle zaplétá do vyšetřování, v němž hraje jedinečnou úlohu: snaží se porozumět vrahovým vzkazům ukrytým v náhrobní symbolice. Co když se o ní ale vrah dozví? A proč se nedokáže držet dál od detektiva Devlina?
Okřídlená duše je kniha plná tajemství. Postupně se dozvídáme detaily ze života Amelie, dozvídáme se o Devlinovi a jeho duchách, a hlavně pomaličku odkrýváme záhadu ohledně vražd, jejichž oběti končí na Ameliině momentálním pracovišti. Duchařina spojená s detektivkou, to se zase tak často nevidí a mně se tahle kombinace rozhodně líbila. Amanda má skvělý styl psaní, takže jsem se ani chvíli nenudila. Rozhodně se mi nepovedlo odhadnout vůbec nic z toho, co se stane. Až do poslední chvíle jsem absolutně netušila, kdo je vrah. (A ne, není to zahradník.)
Hodně se mi líbily jednotlivé postavy, Amelia jako hlavní postava je prostě skvělá. Co mě ale rozčilovalo, bylo Devlinovo jméno. John Devlin. Kdo se tak sakra jmenuje? Já jsem známá svým puntičkářstvím a něco takového, jako je pitomé jméno mi dokáže pocit z knihy úplně zkazit. Tady jsem se sice snažila nenechat tím ovlivnit moje hodnocení, ale bylo to rozhodně těžké. Jinak se chci ještě zmínit o obálce, která je jednoduše nádherná. Možná mi i maličko pomohla hodnocení zase zvednout na příčku, kterou si tahle knížka zaslouží a vyvážila tak toho Devlina. Já rozhodně můžu Okřídlenou duši doporučit a sama se chystám co nejdřív si koupit druhý díl. A co vy? Četli jste?

 

Zemětřas - Cherie Priest

Anotace: V době občanské války přilákaly zprávy o zlatě na zamrzlém Klondiku na pacifický severozápad tisíce dobrodruhů. Každý chtěl zbohatnout. Ruští těžaři si dokonce najali vynálezce Levitica Bluea, aby jim zkonstruoval stroj, který dokáže těžit zlato pod ledem. Tak se zrodil Zemětřas. Již při první zkoušce se však stal neovladatelným – zničil několik bloků v centru města a otevřel puklinu, ze které začal stoupat jedovatý plyn. Ti, kdo se ho nadechli, se změnili v živé mrtvoly…
Uplynulo šestnáct let. Zničené a zamořené město dělí od okolí vysoká zeď. Jen kousek za ní žije Blueova vdova se svým patnáctiletým synem Ezekielem. Ten se jednoho dne ve snaze očistit jméno svého otce vydává na výpravu zpět do zničeného města. Do města plného hladových nemrtvých, vzdušných pirátů a ozbrojených zločinců...

Leviticus Blue, vynálezce, který se pokusil vytvořit nejlepší těžařský stroj, čirou náhodou zničil město, zabil tisíce lidí a zároveň vypustil na zemský povrch tajemnou mlhu, která při pouhém dotyku nebo vdechnutí vše žere, ničí, zabíjí a opět přivádí k životu. To už je pořádná smůla. Dokážete si ale představit, být vdovou po tomto vynálezci a snažit se přežít, i když vás všichni ostatní na Periferii nenávidí? Zeke, jeho syn, se rozhodl otcovu pověst jednou provždy očistit a vydává se do zamořeného města, plného nemrtvých "hnilobců". Jako správná matka ho v tom Briar nemůže nechat, takže se vlastní cestou vydává za ním. Musí Zeka najít a odvést zpět do bezpečí, než se i z něho stane zombie nebo oběť vzdušných pirátů, vrahů a podobných existencí, které se dobrovolně rozhodly ve městě duchů žít. Může se jim podařit přežít? Dokáže Briar syna vůbec najít? A je možné očistit Leviticovu pověst?

Zemětřas mě opravdu příjemně překvapil. Námět zombie je sice docela okoukaný, ale v téhle knize je v tak zajímavém kontextu, že to vůbec nevadí. Navíc steampunk, to je prostě moje. Ne nadarmo tak strašně miluju sérii Leviathan. Jak už jsem říkala, příběh sám o sobě je dobře pojatý, líbila se mi ta doba, do které je zasazený, jednotlivé postavy i styl autorky. V kapitolách se nepravidelně střídají pohledy Briar a Zeka, což podle mého hodně napomáhá čtivosti. Když totiž autorka utne v nejlepším jednu scénu a přeskočí do další, prostě musíte číst dál a dál, abyste se dozvěděli, co se bude dít. Jinak by to přece nešlo. Ve městě duchů se pořád něco děje, hrdinové jdou z nebezpečí do ještě horšího nebezpečí, takže chvíli ani nedýcháte. Prostě je to opravdu dobře napsané, to byste museli zažít.

Co se mi na téhle knížce ale líbilo ještě víc, je ta atmosféra. Z každé stránky na vás dýchá naprostý zmar. Děj se odehrává buď ve městě plném chodících mrtvol, nebo na jeho chráněném okraji, kde většina obyvatel ty mrtvoly znala. Vše navíc pokrývá děsivá mlha, mimo město je zase vše zničeno následkem bydlení tak blízko mlhy. Kyselé deště vše zničí, ekonomika zrovna nevzkvétá, takže lidé, kteří zůstali, už stejně nemají na vybranou. Musí se dál prát se životem, nebo se dostat do města a nechat se sežrat nebo proměnit v zombie. Není to úžasné? A hlavní postavy tohle ještě podtrhují, protože oba dva jsou bojovní a zároveň strhaní z neustálé snahy o přežití. Prostě je to skvělé. A to rozuzlení celého příběhu mě prostě dostalo. Až do poslední chvíle jsem si nemohla být jistá. Já rozhodně chválím, doporučuju a sama se chystám koupit si další díly. Tahle série mě totiž vážně chytla. 

Knižní povídání: Leden/Únor

Tenhle měsíc o dvě knížky chudší než posledně, ale stejně mi přijde 8 knížek přečtených za měsíc při plném pracovním nasazení sakra dobrý výsledek. Dokonce při víc než plném nasazení, protože v práci se zase všichni zbláznili a měla jsem dva týdny v kuse přesčasy, aby se všechno stihlo.

Proto se chci taky omluvit všem, kteří mě u videa o spolupráci s nakladatelstvími prosili o můj názor na jejich recenze. Je mi líto, že jsem zatím nikomu nereagovala, dostanu se k tomu snad už brzy. Tenhle týden by měl být už zase zpátky k normálu, takže doženu komentáře a kritiku recenzí a prostě všechno co poslední dva týdny muselo počkat. A teď už mé (opět přehnaně dlouhé) povídání o přečtených knihách:

Co jste přečetli vy? Taky jste měli tolik průměrných knížek?

Erotický potenciál mé ženy - David Foenkinos

Anotace: Hektor, vášnivý sběratel, jenž kromě jiného sbíral párátka na jednohubky, volební odznaky, obrazy lodí zakotvených v přístavu, zaječí packy, zvuky z pěti hodin ráno, chorvatská přísloví, koule schodišťových zábradlí, první stránky románů, sýrové etikety, hračky z Kinder vajíček, chvíle strávené s tebou, oprátky, se zamiloval a oženil. A začal sbírat svou ženu.

Vtipný román plný laskavého humoru na absurdní strunu, přeložený do mnoha světových jazyků, ověnčený cenou Rogera Nimiera.

Hektor je blázen. Takový ten poměrně neškodný, ale stejně. Ve svém životě sbíral už snad naprosto všechno, jenomže nikdy u žádné sbírky nevydržel. Naposledy to byly volební odznaky, ale když prohrál na soutěži sběratelů, kvůli čemuž se pokusil o sebevraždu, rozhodl se, že musí přestat. Stejně jako člověk závislý na alkoholu musí odstranit veškerá pokušení, zůstat silný a doufat, že ho tendence vytvářet sbírky brzy přejde. Naprosto změnil svůj život, dokonce se konečně oženil, ale najednou se přistihl, že zase sbírá. Tentokrát okamžiky, kdy jeho žena myje okna. Kdo by si to pomyslel? Taková neškodná činnost a vyvolá tak silnou závislost. Jenomže jedná se skutečně o recidivu? Nevězí za přitažlivostí mytí oken něco jiného?

Tahle knížka je lehce bláznivá, opravdu vtipná, dost tenká a hlavně, vážně stojí za přečtení. Už od první stránky jsem se smála, a i když se příběh ubírá do lehce absurdních situací, stejně autorovi stále věříte, že přesně tohle se člověku jako je Hektor klidně mohlo stát. Pro takovou postavu totiž není nic příliš šílené. Dokonce ani sbírka okamžiků, kdy Hektorova žena myje okna. David píše lehkým stylem, plným sarkasmu a ironie. Nikoho nenechává na pochybách, že tahle kniha se nemá brát vážně. Stejně se ale dokáže dotknout velice vážných témat, která člověka donutí maličko se zamyslet. 

Já osobně jsem si z ní odnesla poselství, že i kdybyste byli sebedivnější, stejně nejste sami a klidně můžete najít někoho ještě divnějšího, do koho se můžete zamilovat. A proč vlastně ne? Stačí jen najít člověka, který bude ochotný vaše zvláštnůstky tolerovat. Co si z ní odnesete vy, to nechám na vás, ale já jsem se svým závěrem spokojená. Jediné, co opravdu nechápu, je ta obálka. O zvláštním fetiši na nohy nebo punčochy totiž v Erotickém potenciálu překvapivě není ani zmínka. 

  

The Newsroom

Oficiální text distributora: Inteligentní, aktuální, vtipný a zábavný Newsroom nahlíží do zákulisí fiktivní zpravodajské televizní stanice ACN Network. Soustřeďuje pozornost na život před i za kamerou jejího sarkastického moderátora, nové vedoucí produkce, ostatních zaměstnanců a jejich šéfa. Zvládnutím hektického prvního společného dne, který vyvrcholí horkou zprávou o výbuchu vrtné plošiny BP v Mexickém zálivu, se tento tým vydává na upřímně míněnou donkichotskou misi - chtějí dělat dobré zpravodajství navzdory všem firemním, obchodním i svým vlastním potížím.

The Newsroom je seriál o jedné velké televizní stanici a o týmu novinářů, vytvářejících večerní zprávy. Přístup ke zpravodajství se mění, když hlavní moderátor Will McAvoy přijme novou produkční, svou bývalku Mac. Samozřejmě to mezi nimi jiskří a pracovní rozhodnutí se řeší zásadně hádkami, ale i tak tihle dva dokáží vytvářet pořádné zprávy. Už se za nic neschovávají, nebojí se konfrontovat i ta největší zvířata v oblasti politiky a ekonomiky. Zdá se, že je nemůže nic zastavit. Co se ale stane, když se nové zprávy znelíbí majitelům televizní stanice?
Nejdřív doporučuju podívat se na trailer:

Tak, pokud jste tomuhle bez problémů rozuměli, jste na dobré cestě. The Newsroom je skvělý seriál. Je vtipný, je v něm kousek romantiky, ale hlavně je plný obrovských dramat. Člověk by nevěřil, že televizní zprávy můžou být tak zajímavé. V tom je ale taky maličko problém. Tyhle zprávy jsou plné politického a ekonomického žargonu. Všichni mluví strašně rychle a chvílemi jsem měla problém všemu rozumět. Celkový smysl jsem sice vždycky pochopila, ale občas mi vypadlo nějaké to slovo nebo i celá věta či část dialogu. Nejsem si jistá, jestli kdy byl tenhle seriál česky nebo na něj někdo udělal aspoň titulky, to jsem nezkoumala, ale pokud ne, tak ho doporučuju výhradně pokročilým angličtinářům. Jinak je ale vážně skvělý. Každý díl má hodinu a je vážně spíš jako malý film než obyčejný díl seriálu. Pokud máte rádi opravdu dramatické seriály plné chytrých dialogů, tak tohle je rozhodně něco pro vás.

Amy a Roger na cestě - Morgan Matson

Anotace: Amy se na léto dvakrát netěší. Její máma se rozhodla přestěhovat na druhý konec země a Amy má teď za úkol dovézt její auto z Kalifornie do Connecticutu. Problém je, že od té doby, co její otec zemřel při autonehodě, se Amy není schopná posadit za volant. Děsí ji to. A v tu chvíli přichází na scénu Roger, prý starý přítel rodiny (jak tvrdí Amyina matka), který má také v plánu road trip přes půlku Států. Nejkratší možná trasa je naplánovaná, tak stačí vyrazit… Proč to ale nevzít zábavnější cestou?

Amy je obyčejná středoškolačka, žijící v Kalifornii. Úplně obyčejná, až na to, že její otec nedávno zemřel, její bratr je na léčení své závislosti a matka se rozhodla celou rodinu přestěhovat do Connecticutu, což je přesně na druhé straně Ameriky. Roger je obyčejný vysokoškolák. Nemá tak vážné problémy jako Amy, jen se s ním rozešla přítelkyně, aniž by se obtěžovala vysvětlit mu důvod. Oba dva tedy mají dost věcí k přemýšlení, a tudíž rádi využijí příležitost odpočinout si chvíli od svých rodičů a přátel. Amy má totiž odvést auto napříč Amerikou do nového domova, jediný problém je, že Amy neřídí. Roger se také potřebuje dostat na druhé pobřeží, takže i když se vůbec neznají, vyráží spolu. Jak dobře se mohou poznat dva úplně cizí lidé za čtyři dny? A co všechno může člověk zažít při výletu napříč Amerikou?
Když se nad tím zamyslíte, Amy a Roger by měli být v podstatě nudná kniha. Dva mladí lidé nasednou do auta a jedou. Nic moc extra se neděje, většinou si jen povídají nebo hrají 20 otázek, občas zastaví, aby se najedli nebo aby někde přespali. Zatím si každý z nich řeší své vlastní problémy. Kniha je ale tak dobře napsaná a navíc doplněná o tolik obrázků, playlistů a popisů míst, kudy oba hrdinové projeli, že prostě nemůžete jinak, než chtít po dočtení nasednout do auta a prostě někam jet. I já jsem ten pocit zažila, a to ani neřídím. Najednou jsem ale měla pocit, že chci někam vyrazit, zažít nějaké dobrodružství a nejlépe mít sebou jako společníka sympatického cizince. Hmmm, neváhala bych ani chvíli. Problém je, že nemám auto ani řidičák, na druhou stranu mám práci a každodenní povinnosti, takže jen tak vyrazit pro mě není reálná možnost. Můžu se ale svést jako páté kolo u vozu s Amy a Rogerem, a že jejich putování rozhodně stálo za to. 

Amy a Roger je zábavná, milá knížka, kde sice tušíte všechna pomalu odhalovaná tajemství už na začátku, ale přesto si knihu rádi přečtete. Už jen pro ten pocit. 

Sherlock - Graham Moore

Anotace: Když je mladý literární badatel Harold v New Yorku uveden mezi členy přední holmesovské společnosti, nemá nejmenší tušení, jak napínavé chvíle ho čekají. Vzápětí je v hotelovém pokoji zavražděn přední světový sběratel a právě Harold se musí ujmout pátrání po vrahovi. Brzy se ukazuje, že především potřebuje najít ztracený deník, který si psal sir Arthur Conan Doyle – tvůrce postavy slavného detektiva Sherlocka Holmese. Pak už se Harold nebezpečně noří do minulosti slavného spisovatele, jehož okolnosti kdysi přivedly k vyšetřování série neobjasněných vražd mladých dívek...

Baker Street Irregulars, přední holmesovská společnost, mezi sebe přivítala nového člena, Harolda, právě včas pro odhalení největší záhady. Ztracený deník Arthura Conana Doyla byl po 100 letech nalezen a jeho objevitel bude na schůzi Baker Street Irregulars přednášet o tom, co se v deníku píše. Takový byl alespoň plán, jenže objevitel deníku se na schůzi neukázal a následně byl objeven mrtvý ve svém hotelovém pokoji, po deníku ani stopa. Harold se tedy vydává hledat vraha a s trochou štěstí znovu získat deník pro oddané holmesology, v čemž se mu snaží zabránit Arthurův pravnuk, dědic celé sbírky deníků. Ve druhé časové linii sledujeme úplně jiné vyšetřování, sám Arthur Conan Doyle se zaplétá do hledání vraha mladých dívek. Kdo je zabil? Proč zrovna je? A kam se poděl deník, který toto období Arthurova života popisuje?
Pravá Sherlockovská záhada, přičemž sám Sherlock se na scéně ani jednou neobjeví, to už je umění. Jak říkám v popisu děje, sledujeme dvě časové linie, současnost a dobu Arthura Conana Doyla, ještě před tím, než se stal sirem. V obou liniích jde o vyšetřování vraždy pouze za pomoci logického úsudku a poctivé práce detektiva, i kdyby jen laického. Když to dokázal Sherlock, proč by ne lidé, kteří jeho příběhy znají naprosto dokonale? Autor v závěru vysvětluje, že části příběhu byly založeny na skutečnosti, ale velká část je pouze fantazie. Proto se toho spoustu dozvíme o životu Conana Doyla, včetně jeho přátelství s Bramem Stokerem, autorem Draculy. Zároveň máme naprosto fiktivní postavy, jako je Harold, kterého mohl autor vytvořit přesně takového, jakého ho potřeboval. Holmesovské společnosti ale skutečně existují a mě strašně potěšilo, že na poslední straně knihy je její doporučení jménem České společnosti Sherlocka Holmese.
Zpátky ke knize samotné. Oba příběhy jsou skvěle vystavěné, popisy doby, kdy v Londýně zrovna začali instalovat elektrické osvětlení a končila pochmurnost toho plynového, se mi zdály rozhodně uvěřitelné a postavy, včetně těch smyšlených, působily dostatečně skutečně. Tahle kniha musí potěšit každého milovníka záhad. Já třeba jsem naprosto netušila, jaké rozuzlení bude příběh mít, dokud mi ho autor nenaservíroval na stříbrném podnose. A milovníci Sherlocka Holmese? Ti musí mít tuhle knihu v povinné četbě.

Spolupráce s nakladatelstvími

Tiw mi poslala velice zajímavý dotaz: jak navázat spolupráci? Já samozřejmě nejsem žádný expert. Recenze si píšu tak jak chci já a většinu recenzních výtisků jsem dostala v podstatě náhodou. Zkoušela jsem ale i sama nějaké získat, takže s tím mám částečně dobrou zkušenost a o té vám tady povím ve videu. Ještě jednou ale opakuji, že nejsem expert a vyjadřuji jen svůj názor a svojí zkušenost: