Anotace: Čtrnáctiletá Sofronie dává svojí mamince pořádně zabrat. Víc než správné
vychování ji zajímá rozebírání hodinek a šplhání po stromech a její
rodina nemůže než doufat, že nikdy nikdo neuvidí, jak dělá pukrle. Paní
Temminicková zoufale touží, aby se z její dcery stala pravá dáma. Proto
Sofronii zapíše do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní
přípravu mladých dívek. Ale Sofronie si brzy uvědomí, že to není tak
docela škola, v kterou by její matka doufala. Tenhle penzionát je… tak
trochu jiný. Dívky se tu sice učí tanci, jak se správně šatit a etiketě
povšechně, ale zároveň i jak se vypořádat se smrtí, jak rozptýlit a
odvést pozornost, a hlavně té opravdové špionáži – samozřejmě při
zachování nejvybranějších mravů. Sofronii a její přítelkyně čeká vskutku
strhující první rok!
Sofronie se vůbec nechová jako dáma. Pořád někde šplhá, zkoumá a zjišťuje a vůbec strká nos tam, kam nemá. A navíc ji zajímá, jak věci fungují! Ten skandál! Její matka už si s ní neví rady, takže ji raději pošle do Penzionátu. To ještě netuší, že tahle škola vůbec není taková, jak se na první pohled zdá. Ano, Sofronie se tu naučí jak udělat správné pukrle, ale také jak nenápadně někoho zabít svým parapletem na nedělní procházce kolem jezera. Proč by měla takové znalosti potřebovat? A po čem vlastně jdou vzdušní piráti, kteří opakovaně ohrožují Penzionát?
Od Etikety jsem čekala mnohé, ale nakonec se z ní vyklubalo jenom průměrné čtení. Sofronie je dost šablonovitá postava, a i když se mi líbil její vztah s kotelníky, vztah bohaté slečinky a chudého ale okouzlujícího "poddaného" má k originalitě daleko. Hodně jsem si slibovala od popisu samotné školy a výukových hodin, obzvlášť po tom, co jsem na zadní straně knihy objevila doporučení od Marie Lu, která knihu přirovnala přímo k Harrymu Potterovi. Tam mě ale čekalo to největší zklamání.
Co se děvčata ve škole učí, se vlastně pořádně nedozvíte. Jsou tam náznaky a pár detailů, ale pro mě to bylo zoufale málo. Samozřejmě, vzhledem k délce knihy jsem nemohla čekat zrovna zázraky, ale přesto mě to dost zklamalo. Samotný příběh docela ušel, ale zase na něm nebylo nic světoborného. Tahle kniha měla podle anotace úžasný potenciál, ale k velké smůle všech zúčastněných ho ani zdaleka nenaplnila. Je to vážně škoda, protože dobré steampunkové příběhy aby člověk hledal lupou. Doufala jsem, že tahle kniha by mi to mohla vynahradit, ale bohužel. Musím hledat dál.
Sofronie se vůbec nechová jako dáma. Pořád někde šplhá, zkoumá a zjišťuje a vůbec strká nos tam, kam nemá. A navíc ji zajímá, jak věci fungují! Ten skandál! Její matka už si s ní neví rady, takže ji raději pošle do Penzionátu. To ještě netuší, že tahle škola vůbec není taková, jak se na první pohled zdá. Ano, Sofronie se tu naučí jak udělat správné pukrle, ale také jak nenápadně někoho zabít svým parapletem na nedělní procházce kolem jezera. Proč by měla takové znalosti potřebovat? A po čem vlastně jdou vzdušní piráti, kteří opakovaně ohrožují Penzionát?
Od Etikety jsem čekala mnohé, ale nakonec se z ní vyklubalo jenom průměrné čtení. Sofronie je dost šablonovitá postava, a i když se mi líbil její vztah s kotelníky, vztah bohaté slečinky a chudého ale okouzlujícího "poddaného" má k originalitě daleko. Hodně jsem si slibovala od popisu samotné školy a výukových hodin, obzvlášť po tom, co jsem na zadní straně knihy objevila doporučení od Marie Lu, která knihu přirovnala přímo k Harrymu Potterovi. Tam mě ale čekalo to největší zklamání.
Co se děvčata ve škole učí, se vlastně pořádně nedozvíte. Jsou tam náznaky a pár detailů, ale pro mě to bylo zoufale málo. Samozřejmě, vzhledem k délce knihy jsem nemohla čekat zrovna zázraky, ale přesto mě to dost zklamalo. Samotný příběh docela ušel, ale zase na něm nebylo nic světoborného. Tahle kniha měla podle anotace úžasný potenciál, ale k velké smůle všech zúčastněných ho ani zdaleka nenaplnila. Je to vážně škoda, protože dobré steampunkové příběhy aby člověk hledal lupou. Doufala jsem, že tahle kniha by mi to mohla vynahradit, ale bohužel. Musím hledat dál.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)