Alchymie věčnosti - Avery Williams

2. 9. 2014

Anotace: Serafina už zažila leccos. Na zemi strávila celých šest set let. Věčný život a bohatství mají ovšem vysokou cenu - životy nevinných lidí. Její přítel Cyrus před stoletími objevil alchymistickou metodu, která umožňuje duším střídat těla. A Serafina teď už není schopna nést vinu za to, co provádí… Rozhodne se Cyruse opustit, utéct od něj a zemřít. Do cesty se jí však připlete šestnáctiletá Kailey a Sera je zničehonic v životě dívky, o které nic neví, a musí předstírat pravý opak....

Serafína chodí po téhle zemi už přes 600 let. Jak je to možné? Každých pár let musí změnit své tělo, vymění staré, které se poté rozpadne v prach, za nové, čímž ale také zabije původního vlastníka. Takhle žije se svými přáteli a se Cyrusem, dokud jí neustálé měnění těl nezačne unavovat. Nechce už dál zabíjet, aby sama mohla žít. Rozhodne se uprchnout od svého tyranského přítele Cyruse a jeho oddaných přátel a ukončit svůj život, jenomže zrovna když se chystá ke skoku, uslyší blízko autonehodu a při pokusu o záchranu řidičky Kailey si omylem vezme její tělo. Teď se musí naučit jak žít jako Kailey a může jen doufat, že jí Cyrus nenajde. Dokáže Kailey věrohodně napodobit? A je možné schovat se před někým, kdo vás zná už šest set let?
Tahle knížka byla bohužel naprosto průměrná. Nápad je to dobrý, ale to provedení už značně pokulhávalo. Asi mě mělo varovat, že je knížka taková tenoučká, ale najdou se i dobré novelky, takže jsem to stejně zkusila. Nejspíš jsem se neměla obtěžovat. Už jenom to, že by Kailey vydržela s takovým majetnickým a manipulativním přítelem tak dlouhou dobu je těžko uvěřitelné. Pokud by jí to vážně tak vadilo, utekla by už dávno a pokud jí to až tak nevadilo, neutíkala by nejspíš ani teď. Skoro to vypadalo, že autorka prostě vybrala náhodný letopočet a víc se svou volbou nezabývala. Jednotlivé postavy vůbec nepůsobily skutečně a nevyvolaly ve mě ani kapku zájmu, takže jsem celou dobu četla v podstatě ze setrvačnosti. Vývoj příběhu taky nic nového nepřinesl a za ten konec bych jí rovnou nafackovala (autorce i Serafině). 
Vlastně jediné, co se mi líbilo, byla Kaileyna rodina, která na rozdíl od většiny YA knih existovala. Její rodiče se o dceru zajímali a starali se, kam jde a kdy se vrátí, což je příjemná změna, protože většinou rodiče buď vůbec nejsou zmíněni, nebo si prostě žijí ve vlastním světě, jako by děti vůbec neměli. I tak mi ale přijde smutné, že jediná pozitivní věc na celé knize jsou pro mě tři naprosto vedlejší postavy. Serafína mi přišla jako naprosto prázdná schránka bez jakékoli osobnosti a Kailey, za kterou se vydávala, zase byla strašná mrcha. Celé to prostě bylo dost velké zklamání, a to je co říct, vzhledem k tomu, že jsem od knihy nic moc neočekávala. Druhý díl si rozhodně pořizovat nebudu a na tenhle se rychle pokusím zapomenout.


0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.