Dcera sněhu - Eowyn Ivey

9. 7. 2015

Anotace: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě. V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti...

Jack a Mabel se mnoho let pokoušeli o dítě, ale bohužel marně. Jejich rodina a přátelé je v tom podporovali, i když postupně se kolem nešťastného páru stalo téma dětí vlastně tabu. Nakonec už to nevydrželi a rozhodli se úplně změnit svůj život. Odjeli na Aljašku, kde si chtěli vybudovat vlastní farmu a začít od začátku. Život na Aljašce ale není žádný med, a když navíc začnou v lese vídat malé děvčátko, napadne je, jestli náhodou nepřichází o rozum. Dokáží v divoké aljašské přírodě přežít? A je tajemná dívenka odpovědí na jejich zoufalou touhu po dítěti, nebo se jedná o pouhý přelud?
Od téhle knihy jsem opět čekala něco naprosto odlišného, než co jsem dostala. Má očekávání jsou tak málokdy přesná, že bych s nimi možná měla prostě přestat. Čekala jsem tajemný psychologický román, ve kterém si za chvíli nebudete jistí, co je bílé a co černé. Tajemna a psychologie jsem se ale dočkala opravdu jen okrajově. Většina románu vypráví o všedních dnech a nevšedních starostech, které takové farmaření na Aljašce obnáší. O vztahu hlavních postav, jejich myšlenkách a pocitech i o jejich vzdálených sousedech. Z celého románu čiší nejprve zoufalství a rezignace a následně zase naděje, když srub Jacka a Mabel začne navštěvovat tajemná dívenka.
Jediné, co opravdu nechápu je, proč je kniha i její propagace tak zaměřená na domnělou proměnu sněhulačky v dívku. Neustále si hraje na obrovskou záhadu, zda to tak skutečně je nebo není, i když je tento fakt poměrně brzy vyvrácen a z celé knihy je naprosto jasné, jak se věci mají. Možná se autorka chtěla pokusit o dovedně napsaný román, který neustále udržuje čtenáře v nejistotě, ale obávám se, že se jí to opravdu nepodařilo. Na druhou stranu je tahle kniha zajímavá, čtivá a má opravdu dobře vykreslené všechny postavy, takže vás rozhodně bude zajímat, jak to s nimi se všemi dopadne a budete Mabel a Jackovi opravdu fandit, aby v stěží spoutané divočině přežili. Líbila se mi. Byla jsem z ní nadšená? Ne. Ale pokud bych se někdy ocitla na Aljašce a potřebovala se nutně zahřát, takhle rozhodně nepůjde do ohně mezi prvními.

2 komentářů:

Myanmar řekl(a)...

Mě Dcera sněhu naprosto dostala svou atmosférou. Taky jsem čekala něco trochu jiného, ale ta atmosféra mě tak dostala, že jsem jí všechno odpustila :D

Silwiniel řekl(a)...

Já jsem nečekala nic, našla jsem ji v Levných knihách a knížka se mi moc líbila. A že bylo jasné, že je dívka skutečný člověk? Já myslím, že i ten konec byl hodně otevřený, takže doteď nevím, jak to vlastně bylo. Pro mě kniha měla velké kouzlo.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.