Jednou ano, dvakrát ne - Cylin Busby

13. 8. 2015

Anotace: West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediný způsob, jak se se může dorozumívat s okolím, je mrkání: Jednou znamená ano, dvakrát ne. West je naprosto zoufalý a neustále ho pronásledují děsivé noční můry. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Ta mu pomáhá s uzdravováním, informuje ho o všem důležitém a je jeho největší oporou. Ovšem co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života? Skvělý román o lásce, ztrátě a o tom, co je v životě opravdu důležité.

Tak skvělý román, jo? Dovoluji si nesouhlasit. Co se příběhu týče, anotace to tentokrát docela dobře vystihla. West se probudí po nehodě na kole téměř úplně ochrnutý, leží v nemocnici a moc netuší co se děje ani jak dlouho tam byl. Jediné opravdu zajímavé návštěvy jsou od pacientky Olivie, která za ním tajně chodí, když se nikdo nedívá. Všichni ostatní si nejsou jistí, jak se k němu chovat a jejich návštěvy Westovi nejsou zrovna příjemné. Jenomže co se stane, když ho převezou do jiné nemocnice, kde podstoupí experimentální léčbu a začne se uzdravovat? Jak to bude dál mezi ním a Olivií? 
Tahle knížka byla naprosto příšerná. Recenze bude obsahovat spoilery, ale protože si stojím za tím, že nemá cenu tuhle slátaninu číst, nemyslím, že by to mělo až tak vadit. Tady začínají spoilery: West prožije dlouhé týdny ochrnutý v nemocniční posteli. Komunikuje se svým okolím pomocí mrkání a pomalu ale jistě se s Oliviinou pomocí učí znovu psát. Olivia mu vždycky přinese velký fix a bílou destičku a on se jí může pomaličku ptát na některé věci. Nějakým záhadným způsobem se ale nikdy nedostanou k tomu, proč je Olivia vlastně v nemocnici. O to větší překvapení je, když se v druhé nemocnici West probudí po operaci a dozví se, že celou dobu byl v kómatu, a že Olivia sice je na stejném oddělení, ale sama je v nezvratném kómatu už několik let. 
První problém, který s tímhle vývojem událostí mám je fakt, že West s lidmi přeci komunikoval. Mrkal na ně a oni na tohle mrkání reagovali a mluvili s ním. Jak je tohle možné, pokud byl celou dobu mimo? Že se s Olivií setkal v nějakém "snovém" světě komatózních pacientů bych i brala, ale že se do sebe naprosto zamilovali? To teda ani náhodou. On s ní přece nikdy nepromluvil jediné slovo. Jejich konverzace se omezovala na to, že ona vykládala a on párkrát mrknul. Vůbec nic o sobě neví, ale po pár týdnech téhle existence jsou v tom oba až po uši. Jakože cože? Ne, to teda neberu. Potom jsou tu podrobnosti o Westově ochrnutí, kdy sice má být ochrnutý úplně, kromě víček, ale on přitom maličko hýbe rukama a pomalu začíná cítit i nohy. Přitom ale musí mít neustále respirátor, protože jeho plíce nepracují samostatně. Pardon, ale pokud mu fungují ruce, neměly by i plíce? Jenomže to se autorce nehodí, protože kdyby neměl tu trubičku v krku, mohl by mluvit a pak by  její velké odhalení a celá ta pochybná "romantika" vztahu s Olivií  šly jaksi do háje, že ano. A tím se dostáváme k tomu asi nejabsurdnějšímu, kdy Westovi se zdají podivné noční můry a on na konci odhalí, že se mu celou dobu zdálo o Oliviině napadení, kvůli kterému je teď v nemocnici a ve chvíli, kdy se staví ve vězení za pachatelem a potom v nemocnici za Olivií, ona nejspíš konečně dojde klidu a zemře. Pokud byl ten týpek ve vězení, nemělo by jí to stačit ke štěstí? Tady končí spoilery.
Prostě, tahle kniha byla příšerná, absurdní a naprosto pitomá. Slibovala jsem si od tohohle tématu mnohé, ale obávám se, že to bylo totální zklamání. Pokud chcete zajímavou knihu o člověku zotavujícím se v nemocnici, doporučuju Srdce netvora nebo naprosto úžasnou knihu Skafandr a motýl. Ty alespoň stojí za to.


2 komentářů:

Katka Milovník knih řekl(a)...

Tuto knihu jsem nečetla, ale hned podle anotace jsem usoudila, že to není zrovna můj šálek čaje. Rozhodně děkuji za rozšíření obzorů, ale tuto knihu zatím v plánu nemám :)

Wolf Draven řekl(a)...

Mně se líbila ta mysteriozní atmosféra, připomínalo mi to jeden seriál, na který jsem jako malá koukala, kdy byl kluk v komatu a prožíval dobrodružství v takovém zvláštním světě...

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.