Rozum a cit (v jednadvacátém století) - Joanna Trollope

Anotace: Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollopeová. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace – ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

Když Belle ovdoví, zůstane jí, jako matce v domácnosti se třemi téměř dospělými dcerami, náročný úkol. Musí se nějak uživit. Přežít. Jenomže Belle nikdy nebyla zrovna praktická a na práci už si odvykla. Navíc její nevlastní syn porušil slib svému otci, že se o Belle a její dcery postará a na popud své ženy je vyhodí z domu, ve kterém žily celý život, ale který on teď zdědil. Ženy z Daschwoodovic rodu to tedy nemají zrovna lehké a aby toho nebylo málo, život jim komplikují ještě romantické pletky. Jak se Belle, Elinor, Marianne a Margaret vyrovnají se svojí životní situací? A dokáží změnit svou budoucnost bez domova a bez peněz? 
Hned na úvod musím říct, že já obvykle různá převedení starých klasik do moderní doby nemívám moc ráda. Proto jsem i ohledně Rozumu a citu byla hodně skeptická. Nakonec mě ale docela mile překvapil. Nebylo to ani zdaleka dokonalé a byly tam věci, nad kterými jsem kroutila hlavou, ale celkově je to milá, odpočinková knížka, která dokáže příjemně pobavit. Problém s těmihle převody do současnosti je v tom, že i když změníte reálie a zmodernizujete zápletky, stále je tu hlavní příběhová linie, která v dnešní době už moc nedává smysl. U Rozumu a citu jde o to, že pokud máte čtyři ženy, z nich tři jsou schopné práce (i když obě starší dcery ještě studují), nevidím nejmenší důvod, proč by se neměly být schopny pomocí brigád normálně uživit. Spousta lidí dnes přeci pracuje při studiu. V době Jane Austen to samozřejmě byla katastrofa a ženy z lepší společnosti se buď musely provdat, nebo zemřít hlady, ale dnes? A pokud je tohle základní zápletka knihy, můžete se snažit, jak chcete, ale dokonale moderní už prostě nikdy nebude. 
Potom tam byly další drobné věci. Jako třeba proč kvůli stěhování musela Elinor skončit se školou, když existují autobusy a vlaky a studentské koleje, takže mohla do školy klidně dál chodit a jezdit domů třeba na víkendy. Nebo proč na konci musel Edward osobně přijet a nemohl prostě jenom zavolat. Ale to už jsou jen detaily, které když se na ně nesoustředíte, můžete lehce přehlédnout nebo se jimi alespoň nenechat odradit.
Jinak si ale myslím, že je to docela povedený pokus a za přečtení rozhodně stojí. Možná, kdybych nevěděla, že se jedná o zmodernizování Jane Austen, líbila by se mi kniha ještě o kousek víc, protože bych neměla potřebu hodnotit ji tak přísně a všímat si každého detailu. Začátek byl trochu pomalejší, ale jak se dostanete do toho správného rytmu, příběh ubíhá pěkně plynule a ani se nenadějete a už jste na konci. Ano, celkově je to takový lepší průměr. A pokud mi nevěříte, můžete se přesvědčit sami. Příští týden kniha vychází a můžete si ji koupit třeba přímo na stránkách nakladatelství Leda, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Všichni krásní koně - Cormac McCarthy

Anotace: Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici – román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.

John a Lacy se rozhodnou utéct z domova a vydat se někam daleko, kde snad najdou štěstí (nebo alespoň práci). Jako svůj cíl si vyberou Mexiko. Chtějí si najít práci na farmě nebo ranči, kde by se mohli starat o koně, vydělávat a žít daleko od svých rodin. Cestou se k nim přidá ještě třetí mladík, který má prý stejný sen a nechce cestovat sám. John a Lacy ho přiberou do party. To ovšem ještě netuší, na jak velké problémy si tím zadělají. Kdo je záhadný mladík? A proč vlastně utíká do Mexika?
Všichni krásní koně je opravdu povedená knížka. McCarthy tu svým úsporným stylem vypráví velice bohatý příběh dvou chlapců, kteří se prostě vydali najít své místo ve světě. To, že to samozřejmě nebude tak jednoduché je jasné už od prvního setkání, ale jak moc se jejich příběh zamotá, odhadnout skutečně nejde. Na to přijdete, až když pečlivě pročtete každou stránku. Pravda, není jich zase tak moc, ale příběh je to tak hutný, že vám bude připadat, jako byste přečetli knížky tři. Nemyslím to jako negativum, jenom je potřeba se trochu přizpůsobit a hlavně se soustředit, aby vám něco důležitého neuniklo. Díky McCarthyho stylu a zároveň hutnosti příběhu mi při čtení připadalo, jako by příběh ubíhal pomalu a plynule a zároveň strašně utíkal. 
Jediná negativa pro mě byla absence uvozovek u přímé řeči, což bylo na několika místech matoucí, když si nemůžete být jistí, jestli se jedná o promluvu nebo pouhou myšlenku postavy. Druhý problém byl se španělskými výrazy. Když jsem si v polovině knihy uvědomila, že na konci je slovníček, začala jsem si v něm všechny španělské rozhovory vyhledávat. Bohužel jsem brzy zjistila, že označení stran ve slovníku se úplně přesně neshoduje se skutečností,  takže jsem opět musela usuzovat z kontextu a podle toho, co už jsem četla, abych si vybrala správné překlady. To bylo poněkud otravné, ale dalo se to zvládnout. Celkově se mi knížka vážně líbila a nebýt drobných nepříjemností v podobě slovníku a diakritiky, dost možná by dostala i plné hodnocení. Takhle jsem musela o jednu hvězdičku slevit, ale i tak je to zatraceně dobré a já si rozhodně hodlám pořídit zbývající díly a zjistit, co se s mými hrdiny stane dál.

Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman

Anotace: Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie.

Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyzrálá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá.

Elsa je jiná než ostatní. Kromě babičky nemá žádné další kamarády, ale to jí nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.

Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se Elsa musí vydat úplně sama. Má doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že babička pozdravuje a omlouvá se. Netuší, že přitom drží v rukou klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v babiččině pohádkové říši odehrálo.

Elsa je divná. Je to malá holčička, která je příliš chytrá, příliš zasněná a prostě příliš svá na to, aby zapadla mezi své vrstevníky. Naštěstí má svojí babičku, která je schopná provádět přesně takové šílenosti, aby pomohla Else zapomenout na šikanu ve škole i na zaměstnanou matku a otce žijícího se svou novou rodinou. Díky babičce se Elsa dostává do úžasného světa fantazie, kam za ní nic zlého nemůže. Jenomže potom babička umře a Elsa se musí naučit žít bez ní a postarat se sama o sebe. Najít si nové kamarády a pohádky si vyprávět sama. Nebo snad nemusí? Dokázala babička zařídit i tohle? A co je v tajemném dopise, který má Elsa předat.
Tahle knížka byla prostě úžasná. I když obvykle nemám děti v nepohádkových příbězích moc ráda a jsem radši, když jsou někde na pozadí, tak s Elsou jsem se docela sžila, i když mi i tak občas lezla svým chováním na nervy. Mnohem radši bych si užila víc z babičky, ale protože se příběh může pořádně rozvinout až po její smrti, bohužel se s ní moc dobře nepoznáme. Na druhou stranu všechny vedlejší postavy mi tuhle ztrátu plně vynahrazovali, protože poznávat je a jejich tajemství byla asi ta nejlepší zábava, jakou jsem za poslední dobu zažila.
Babička pozdravuje a omlouvá se je nádherně smutná, ale zároveň neskutečně vtipná knížka. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Opravdu mě zajímalo, jaké tajnosti Elsa odhalí a co všechno dokázala její babička ještě před smrtí vymyslet, aby Elsa nezůstala na světě úplně opuštěná a bez ochrany. Smála jsem se a brečela jsem a nechtěla jsem, aby to přestalo. To je pro mě asi to nejvyšší hodnocení, jaké můžu knize dát. Jediné mínus byla právě Elsa, která mi občas přišla otravná a příšerně nevychovaná, takže bych jí nejradši poslala spát bez večeře. Ale co se dá dělat. Málokterá kniha je dokonalá a já si rozhodně hodlám pořídit i Muž jménem Ove, což je další kniha od tohoto autora. Jsem zvědavá, jestli mě zase dokáže tak rozesmát a dojmout.

Pravidla péče o dřevěné podlahy - Will Wiles

Anotace: Sebevědomý skladatel Oskar, autor světově proslulých Variací na jízdní řády tramvají, je tak trochu pedant a puntičkář. Přesto nalezne odvahu poprosit svého bohémského kamaráda (a mj. také neúspěšného spisovatele), aby se mu nějakou dobu staral v jeho po všech stránkách dokonalém domově o kočky. V bytě uklizeném tak, že by zde šlo jíst z podlahy, mu zanechává manuál a na každém kroku nalepené papírky s instrukcemi, jak s čím zacházet a co dělat. Když spisovatel na druhý den ráno nachází na podlaze malou skvrnu, rozhodne se (jak už bývá jeho zvykem) samozřejmě udělat to nejhorší, co v dané situaci může – sám skvrnu zkusí odstranit. A pak už nic na světě není takové jako předtím…

Anotace to tentokrát shrnuje opravdu dokonale. Skladatel Oskar potřebuje odjet na několik týdnů z domova, a protože má dvě kočky, které si nemůže vzít sebou, požádá svého kamaráda, aby se mu o ně postaral. Ubytuje se v Oskarově bytě a bude krmit kočky a snažit se minimalizovat stopy po tom, že tam vůbec někdy byl. Oskar je totiž příšerný detailista, který si až nezdravě zakládá na své dřevěné podlaze a celkovém pořádku v prakticky dokonalém bytě. Jenomže jak tam dokáže nepořádný spisovatel přežít? A co všechno se dá zpackat za jediný týden?
Pravidla péče o dřevěné podlahy jsou z mého pohledu opravdu neobvyklá kniha. Nebojte se, není to pouze souhrn suchopárných pravidel a pouček. Naopak, tahle kniha je plná děje, který vás naprosto strhne. Za chvíli se i vy budete třást při pouhé myšlence na skvrnu na podlaze, stejně jako náš hlavní hrdina. Protože je samozřejmostí, že tak jednoduché pravidlo, jako "neponič mou drahou, dřevěnou podlahu" není tak úplně jednoduché splnit a Oskarův kamarád ho poruší hned první večer. Potom už to s ním jde jenom z kopce a společně s tímto vývojem děj neobvykle graduje, až nebudete schopní knihu odložit, dokud nezjistíte, jak to vlastně celé skončí. 
Tahle kniha je prostě úžasná. Humor, se kterým je napsaná, je sice poněkud černý, ale o to víc se budete smát (a o to méně vás bude vaše okolí chápat). Když jsem se snažila jednu vtipnou situaci vysvětlit svým kolegyním v práci, setkala jsem se pouze s nechápavými pohledy. Možná dokonce trochu odsuzujícími. To ale vůbec nevadí, protože já se bavila královsky. Ano, děj je to sice poněkud bizarní, ale je prostě jedním slovem skvělý. Jediné, co mi na knize vadilo, byla snaha autora zachytit atmosféru "východoevropského města" (tipovala jsem to na zlom východu a západu a tedy Berlín). On se totiž opravdu snaží popsat všechno tak, jak to musí cizinci připadat, ale mě, která je na kombinaci krásných historických budov a odpudivých betonových kvádrů zvyklá, tyhle části prostě nudily. Jinak je Pravidla péče o dřevěné podlahy prostě skvělá kniha a já ji vřele doporučuju každému bez ohledu na věk či pohlaví.

 

Volání kukačky - Robert Galbraith

Anotace: Když se slavná modelka Lula Landryová vrhne dolů ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti Mayfair, dojdou vyšetřovatelé k rychlému závěru, totiž že šlo o sebevraždu. Případ se zdá být uzavřen. Lulin bratr má však stále jisté pochybnosti. A najatý soukromý detektiv má za něj odhalit pravdu.

Cormoran Strike si odnesl z Afganistanu těžké zranění, i jizvy na duši. A z nedostatku zakázek se ocitl v zatraceně nepříjemné finanční situaci a utápí se v dluzích. Spektakulární nový případ je pro něj doslova záchranou, ale Strike netuší, jaké překvapení mu vyšetřování přinese. Zatímco stále hlouběji proniká do světa distignovaných bohatých mužů a krásných svůdných žen, přichází na hrůzné souvislosti a sám se ocitá ve smrtelném nebezpečí...

Cormoran je válečný veterán, který se živí jako soukromý detektiv, právě se rozešel se svou snoubenkou a navíc je finančně úplně na dně, takže žije ve své kanceláři. Proto si nemůže dovolit odmítnout i ten nejpodivnější případ, který ještě k tomu vlastně vůbec nespadá do jeho pravomoci. Nejedná se o běžné manželské problémy a podezření z nevěry. Tentokrát má Cormoran za úkol prošetřit, jestli sebevražda slavné modelky skutečně byla sebevraždou, nebo jestli někdo zasáhl a pouze dokázal svůj čin skvěle maskovat. Jenomže může vůbec někdo odhalit pravdu? A co se stane, až se vrah dozví, že je mu Cormoran na stopě?

Inu, být detektivem, prošetřujícím velice slavnou sebevraždu, asi není žádný med. Cormoran musí postupovat velice opatrně a protože nemá žádná oficiální pověření, musí si správně vybírat, koho se může na co ptát, aby získal všechny souvislosti a dobral se ke správné odpovědi. Naštěstí je náš hlavní hrdina velice inteligentní a čtenáři i sympatický. Předpokládám, že na živo by to už bylo o něco horší, protože zrovna prochází těžkým obdobím a navíc je od přírody tak trochu bručoun. To si ostatně můžeme představit díky Robin, která dělá Cormoranovi sekretářku na záskok a společně s námi se s ním seznamuje. Právě vztah těchto dvou mě vedle samotného vyšetřování na Volání kukačky vážně bavil. Oba jsou zajímavé postavy, a jestli J. K. něco umí, pak je to vytváření uvěřitelných postav a dialogy.

Je pravdou, že tahle kniha je hodně dlouhá a její příběh uplývá velice pozvolně, takže jestli čekáte divokou akci, budete čekat hodně dlouho a i pak to bude správně britsky uměřené. Ale pokud se, stejně jako já, vyžíváte v pravé detektivní práci a baví vás pokoušet se i z těch nejmenších nuancí při výslechu uhodnout, kdo by mohl být vrahem, pak je Volání kukačky právě pro vás. Tohle totiž Rowlingová napsala dokonale.  Já osobně se tedy nemůžu dočkat druhého dílu, který si ale ještě chvíli nechám v záloze. Tohle umění je totiž potřeba si správně dávkovat. Třetí díl totiž teprve vyjde v zahraničí a bůh ví, jak dlouho bude trvat, než se ho dočkáme tady u nás.

Sorry - Zoran Drvenkar

Anotace: Na počátku byl neobvyklý, ale geniální nápad: založit v Berlíně agenturu s názvem Sorry, která se z pověření klientů bude omlouvat za způsobená příkoří - tu nespravedlivě propuštěnému zaměstnanci, tu zase podvedené milence. K údivu čtyř zakladatelů se brzy zakázky jen hrnou. Vždyť nikdo není bez chyby, každý se občas zachová jako darebák a rád zaplatí za možnost zbavit se pocitů viny a špatného svědomí. Jenže pak hrdinové dostanou objednávku, která je úplně vykolejí - mají se omluvit brutálně zavražděné mrtvole a zadavatelem je sám vrah…
Drvenkar si přímo nelibuje v detailním naturalistickém popisu scén, ale nervy čtenářů napíná k prasknutí. Jeho inovativní styl jde přitom proti všem očekáváním a zavedeným postupům thrillerového vyprávění. Autor napsal znepokojivý, napínavý thriller s originální zápletkou, temnou atmosférou a promyšlenou stavbou, který z něj rázem učinil hvězdu žánru.

Sorry je velice nápomocná a často vyhledávaná agentura, která se za vás může omluvit naprosto komukoli. Nejčastějšími zakázkami jsou šéfové, kteří nebyli při vyhazovu zaměstnance úplně fér a nyní se chtějí omluvit, ale najdou se i výjimky. Například vrah, který se chce omluvit své oběti. Jenomže v inzerátu rozhodně nebylo uvedeno, že bude agentura odklízet mrtvoly a likvidovat důkazy. A už vůbec ne, že budou kvůli takové zakázce sami umírat. Jenomže jejich osud se s vrahovým stále více prolíná a již brzy budou jejich vlastní životy v ohrožení. Dokážou se z téhle situace dostat? A je možné omluvit se mrtvému?
Sorry je rozhodně zvláštní kniha. Ta myšlenka mě zaujala a po přečtení jsem na vážkách. Sice nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem za ní nezaplatila plnou cenu. Několik postav z knihy mě vážně zajímalo a opravdu jsem jim fandila, ostatní jsem tak nějak akceptovala, ale nijak mi nepřekážely. Příběh samotný byl hodně zamotaný, na některých místech až moc, ale pořád mě zajímalo, co se stane dál a co ještě vrah odhalí ze své minulosti, ke které se postupně propracováváme společně s příběhem ze současného dění. Nebylo to nic hvězdného, ale také jsem nesledovala, kolik mi ještě zbývá stránek, což je vždycky pozitivní, protože to znamená, že mě kniha opravdu zaujala.
Co bylo hodně zajímavé, je způsob, jakým jsou psané jednotlivé kapitoly. Střídá se tu totiž pohled, nebo spíš zaměření na jednotlivé postavy, takže postupně vystřídáte dění kolem všech čtyř zakladatelů agentury Sorry, vrahův pohled, jeho minulost, pohled "muže, který tu nebyl" a potom pohled postavy, která se jednoduše jmenuje "ty". U téhle postavy jsem skutečně až do poslední chvíle netušila, o koho se jedná. Její kapitoly jsou hodně sporadické, ale vždycky mě donutily k zamyšlení, kdo by to asi tak mohl být a co se v nich vlastně děje. Ne, i když jsou nadepsané "ty" nejedná se přímo o čtenáře. Celkově je to tedy zajímavá kniha, i když bych rozhodně netvrdila, že se jedná o hvězdu žánru, jak je řečeno v anotaci. Je to prostě tak nějak průměr, který nenadchne, ale ani neurazí.

Austenland - Shannon Hale

Anotace: Mladé Newyorčance jménem Jane se v lásce nedaří, žádný muž jí není dost dobrý, a to proto, že je zamilovaná do oblíbeného horce Colina Firtha, hlavně v jeho roli pana Darcyho v televizní seriálové adaptaci Pýchy a předsudku. Když se jí však poštětí dostat se na brigádu do Anglie do jakéhosi tábora fanynek románů Jane Austenové, najednou zjistí, že její představy o romantickém hrdinovi se až nebezpečně stávají skutečností. Najde si nakonec pana Darcyho jako románová Elizabeth, nebo celý ten vyfantazírovaný svět pošle na onen svět?

Jane je mladá svobodná žena, která nemůže najít toho pravého. Hlavu má plnou romantických hrdinů a těm všem samozřejmě vládne ideál pana Darcyho. Jenomže copak se takovému muži může nějaký skutečný i jen přiblížit? Jediným řešením se zdá zkusit na Darcyho zapomenout, a jaká je na to nejlepší odvykací kúra? Austenland. Třítýdenní pobyt v sídle podle Jane Austen, kde všichni hosté i herci pomáhají navodit atmosféru přesně jako z románu. Tady Jane určitě pozná, že ani Darcy není dokonalý a konečně se jí podaří pohnout se ve svém životě dál. Jenomže může to být tak jednoduché? Co když na ní v Austenlandu čeká jen další zklamání?
Austenland je skvělé, miloučké, odpočinkové čtení. Taková zábava na jedno odpoledne. Ne, není to nic převratného, ale to v tomhle žánru čtenář už snad ani neočekává. Mladá žena, několik okouzlených mladých mužů, nějaké ty překážky a hořká zklamání a samozřejmě dramatický a šťastný konec plný vyznání lásky. Pokud je tohle to, po čem toužíte, pak rozhodně mohu doporučit knihu Austenland.
Všechna kritéria dokonale splňuje, je psaná lehkým, čtivým stylem a navíc je vše okořeněné nezvyklým prostředím, které rozhodně ocení každá milovnice knih Jane Austen, ale neurazí ani čtenářky touto autorkou nepolíbené. Nemusíte znát všechna její díla zpaměti, abyste si knihu pořádně užili, ale pokud je znáte, jen si v ní najdete o to víc milých momentů. Ano, možná jsem si jí mohla půjčit z knihovny, protože pochybuju, že bych Austenland musela nutně číst ještě někdy v budoucnu, ale i tak investovaného času rozhodně nelituju. Dostala jsem přesně to, co slibovala obálka a anotace.

Emma - Jane Austen

Anotace: V dobách, kdy mladé dívky bývaly plaché a poslušné, vybavila Jane Austenová svou hrdinku Emmu vlastnostni zcela odlišnými. Jelikož brzy ztratila matku, musela se po boku pošetilého a neschopného otce ujmout řízení věcí na rodném panství sama, a tyto okolnosti vypěstovaly v bystré dívce až přehnané sebevědomí: jen ona všemu rozumí a ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem - ač vedena nejlepšími úmysly - ovšem kráčí od maléru k maléru a život jí musí udělit nejednu lekci, než ji naučí i troše zdravé pokory.

Emma je prostě svá. Je lehce arogantní, drzá, vlezlá a občas neskutečně otravná, ale celá její komunita si jí považuje a vidí v ní vzor všech ctností. Proto když si pod svá ochranná křídla vezme mladou Harriet, aby zaplnila místo po své vychovatelce, která se právě vdala a odstěhovala ke svému manželovi, všichni v tom vidí pravé požehnání pro nezkušenou sirotu. Jediný pan Knightley vidí Emmu takovou, jaká skutečně je, a také jí to dává náležitě najevo. Snaží se ji alespoň občas přimět k rozumu, což se ne vždy setkává s pochopením. Jenomže co se stane, když Emma z těch nejlepších pohnutek přesvědčí Harriet, aby si nebrala pohledného farmáře, protože je podle ní pod její úroveň? A co až jí vyhlídne nového nápadníka, který se ale nedopatřením zamiluje právě do samotné Emmy? Ano, bude z toho pořádná motanice.
Kdysi, když jsem Emmu poprvé četla, byla jsem z ní naprosto nadšená. Právě díky ní jsem četla i další knihy od Jane Austenové a opravdu se do ní zamilovala. Při druhém čtení o mnoho let později si ale bohužel musím poupravit pohled na tuto knihu. Emma jako postava je místy opravdu otřesná a člověk by jí nejradši proplesknul. Příběh, pokud ho neznáte předem, je zajímavý a překvapivý, ale bohužel se utápí v mnoha popisech a vysvětleních, která nejsou vždy tak úplně třeba a knize dost ubírají na spádu. Knihy Jane Austen nikdy nejsou extra čtivé nebo snadné. Člověk si musí na její pozvolný styl vyprávění chvíli zvykat, než může opravdu ocenit krásu jejích příběhů. Obávám se ale, že zrovna v tomhle případě je to i na mě trochu moc.
Je to opravdu škoda, protože příběh Emmy je dobrý a já skutečně litovala, že poslední třetinu knihy už čtu jen velice sporadicky. Původně jsem ji totiž nechtěla dočítat vůbec. Je mi líto, že tahle kniha musela spadnout ze svého piedestalu a upřímně se teď trochu bojím pouštět se do dalších knih, které jsem od Jane Austen už dlouho nečetla, ale mám na ně příjemné vzpomínky. Na druhou stranu si nemohu vynachválit filmovou adaptaci BBC, která ve čtyřech hodinových dílech knihu dokonale převedla na filmové plátno, udělala celý příběh stravitelnější, a přesto se své předlohy pevně drží, takže nepřijdete o nic z jejího původního kouzla. Pokud tedy stejně jako já nemáte nervy na čtení takového opusu, vřele doporučuji podívat se na adaptaci z roku 2009 s Romolou Garai v hlavní roli. Ta je totiž opravdu skvostná.

Příběhy opředený život A.J.Fikryho - Gabrielle Zevin

Anotace: Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby.

A.J. Fikry je vdovec, kterého smrt manželky zlomila natolik, že není schopný dál normálně fungovat. Žije tedy nad svým knihkupectvím, hýčká si knihy a lidí se straní. Večer, když zavře svůj obchod, udělá si večeři a potom se sám ve svém bytě opije. Takhle by si žil spokojeně dál, kdyby nedošlo k jedné neblahé události. Jednou večer, když se vrátí ze svého kondičního běhu, najde v knihkupectví mezi regály malou holčičku. Z dopisu se dozví, že její matka chce pro dceru lepší budoucnost plnou knih a že doufá, že ji v tomhle knihkupectví dostane. A A.J. Fikry se proti všem předpokladům rozhodne, že dívku adoptuje a vychová jí jako svou vlastní. To ovšem ještě netuší, jak moc to změní celý jeho život.
Tahle kniha je prostě úžasná. Naprosto dokonalé, milé, odpočinkové čtení, jako dělané pro všechny milovníky knih. A.J. Fikry je sice bručoun, ale s obrovským srdcem, kterého si prostě musíte zamilovat. Když ne pro jeho osobnost, pak určitě pro jeho vztah ke knihám. Jeho dcera (i když obvykle děti nesnáším) je opravdu kouzelná, a tak není divu, že se do ní zamiluje celé městečko. I to se skládá ze samých osobitých postav, takže i ty úplně vedlejší postavy krásně doplňují skvělý čtenářský zážitek. 
U téhle knihy jsem se docela nasmála a u některých roztomilých scén jsem kvílela jako siréna, takže je nejspíš dobře, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne strávené v posteli. Alespoň mě u toho nikdo neviděl a hlavně neslyšel. Možná jen sousedi se musí občas divit, co to tam u sebe vlastně vyvádím. Každopádně Příběhy opředený život je podle mého názoru opravdu skvělá kniha, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí zatím dostává. Já ji našla úplnou náhodou v knihkupectví, kde mě zaujala svou obálkou a následně i anotací, takže jsem okamžitě věděla, že tuhle knihu prostě musím mít. A jsem strašně ráda, že jsem si tehdy její jméno zapsala, takže jsem o tenhle zážitek nepřišla. Vám doporučuju okamžitě pro ni běžet, než se její (předpokládám) malý náklad nezvratitelně vyprodá.