Sladká vůně bolehlavu - Tiffany Bakerová

Anotace: Truly Plaiceová se narodila jako obrovské ošklivé dítě a v průběhu let je stále mohutnější a ošklivější. Po smrti otce, který jí nikdy nepřestal vyčítat skon matky při porodu, ji oddělili od její krásné křehké sestry Sereny Jane a poslali na farmu jako děvče pro všechno. Robert Morgan, nejmladší z místní dynastie lékařů, se do Trulyiny sestry zamiluje a přesvědčí ji k sňatku. Po několika letech manželství od něj ale Serena Jane uteče a je na Truly, aby vedla Robertovi dům a starala se o jeho osmiletého syna. Truly trpělivě snáší svůj úděl, Robertovy urážky i věčný posměch okolí. A osud ji nakonec za její obětavost, vnitřní vyrovnanost a schopnost nadhledu dopřeje zaslouženou špetku štěstí i lásky.

Víte co? Tahle knížka je tak plná klišé, že i kdyby vám všechno neprozradili už v anotaci, stejně byste na to přišli (a to málo co neprozradili, prozradím já, takže se připravte na recenzi plnou spoilerů - vážně, naprosto plnou). Truly je velká a ošklivá. Už od malička. Nic v životě se jí nedaří. Nemá štěstí a život se s ní rozhodně nemazlí ani v dospělosti. Lidé, které miluje od ní odcházejí, ať už ze své vlastní vůle, nebo protože jsou k tomu donuceni. Nakonec Truly zůstane téměř sama, stará se o stále nemocnějšího Roberta Morgana, aby po jeho smrti konečně mohla jít za svým osudem a dosáhnout na štěstí, které na ní čekalo hned za rohem. 

Hm, ošklivý, tlustý člověk, který i přes všechny rány osudu nakonec najde štěstí. Kde jsem to jen slyšela? Oh, asi tak v každé laciné knize, která má všem ošklivkám vlít novou naději do žil. A že tahle kniha se lacinými klišé jen hemží. Matka zemře při porodu, otec se upije k smrti, dobří lidé si obě dívky, které po něm zbyly, vezmou na starosti, ale protože je každá úplně jiná, musí je rozdělit. Krásná sestra přijde do jiného stavu, takže její plány na odchod z malého města končí malou svatbou. Nakonec ale od manžela uteče a ošklivá sestra je nucena se mu starat o domácnost a vychovávat svého synovce. Ošklivá a odstrkovaná sestra objeví úžasné tajemství, které má ale dvě strany - může přinést užitek i zkázu a ona musí pečlivě volit, kdy a jak své nové znalosti použije. Krásná sestra je prohlášena za mrtvou, krásný synovec je gay, ale jeho otec se s tím na smrtelné posteli smíří. Ošklivá sestra nakonec najde lásku (i přes svou ošklivost) a navíc zjistí, že krásná sestra není mrtvá a všichni budou žít šťastně až do smrti. Prostě hrůza. 

Přesto ale, mě tenhle příběh zajímal. Opravdu jsem chtěla vědět, jak vše nakonec skončí, i když mi to na pokraji mysli bylo úplně jasné už od zhruba poloviny. I když příběh postupoval neskutečně pomalu a občas dokonce opravdu nudně, takže jsem se chvílemi vážně musela nutit, abych knihu dočetla, stejně mě pořád zajímalo, jak to vlastně bude. S těmihle postavami jsem tak trochu srostla a opravdu jsem jim přála štěstí a obrat k lepšímu. Na konci se ale mé cynické já pozastavilo nad tím, jak naprosto ideálně všechno skončilo. Když se na to tedy podívám celkově, musím Tiffany pochválit za vykreslení postav tak, že vám přirostou k srdci. Na druhou stranu ale všechno ostatní? Hrůza, holka. Radši bys měla otočit svůj zájem o literaturu o 180° a začít knihy spíš číst, než psát. Nevím. Mám ráda jednou za čas opravdu reálně působící fikci, ale tohle vypadalo, jako kdyby vybrala ty nejsmutnější případy z černé kroniky a našťouchala je všechny do jednoho příběhu. I přes to ale měla Sladká vůně bolehlavu své kouzlo. Maličko. Možná. Když budete číst jen koutkem oka. 

Chvíle před koncem - Lauren Oliver

Anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?
Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat internetovému obchodu Dům knihy za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím. 

Sam má skutečně všechno. Je populární, má skvělé kamarádky, se kterými tráví celé dny, ve škole i mimo ni. Má přítele, se kterým se rozhodne udělat ten velký krok, protože ho miluje. A má před sebou svůj nejoblíbenější den - Kupidův den, zakončený party, na které budou snad všichni. Na konci té party se ale něco šeredně zvrtne, auto na cestě domů sjede ze silnice a Sam zemře. Místo aby jí ale čekala brána nebes nebo chřtán pekelný, Sam se ráno probudí, jako by nic. Brzy jí ale dojde, že je opět Kupidův den, vše se opakuje a ona musí přijít na způsob, jak se z nekonečné smyčky osvobodit a zachránit se před smrtí. Může se jí to povést? A je vůbec možné zvrátit svůj osud?
Páni, tahle knížka byla jednoduše skvělá. Svědčí o tom asi taky fakt, že jsem ji přečetla za jediný den i přes to, že má necelých 400 stran. Téma vracení se do své minulosti nebo opakování stejného dne, dokud člověk nepřijde na to, jak spravit svou budoucnost, už se (hlavně ve filmu) objevilo mnohokrát. To ale vůbec nevadí, protože i když se to jako koncept může zdát poněkud nudné (kdo by chtěl číst šestkrát za sebou to samé pořád dokola), Lauren Oliver jednotlivé dny natolik mění, že na konci hlavní hrdinku skoro ani nepoznáte. Nudit se tedy rozhodně nebudete, to vám slibuju.
Co je na téhle knize tak skvělé je to, že zasazuje opravdu vážné téma a vážné myšlenky do povrchního (a maličko klišé) prostředí americké střední školy, aniž by ale moralizovala. Máme tady klasické problémy puberťáků, partičky populárních lidí i osamělé loosery, lásku i nenávist a ve středu toho všeho partu opravdu zlých ale krásných a populárních dívek, mezi které patří i naše hrdinka Sam. Ta ale během neustále se opakujícího dne bude muset přijít na to, jak napravit zlo, které napáchala a jak napravit sebe, jako člověka, aby zachránila svou duši před zánikem při pitomé autonehodě. A proměnu tedy opravdu prodělá. Ze začátku asi nebudete mít rádi žádného z hlavních hrdinů, postupně je ale poznáváme, odkrýváme důvody, proč se chovají tak, jak se chovají a nakonec vám nejspíš většina z nich přiroste k srdci. Minimálně Kenta prostě nemůžete nemilovat. 
A proto pokud vám imponují klasické americké romantické komedie z prostředí středních škol a zároveň vám nevadí se maličko zamyslet nad tím, co jsme to vlastně všichni za lidi (ať už jste jeden z těch, kteří soudí člověka na základě příliš mála informací, nebo jeden z těch, kteří ubližují ostatním, jen aby nikdo nepoznal, jak zranitelní sami jsou), pak vám můžu Chvíli před koncem jedině doporučit. Rozhodně totiž stojí za přečtení i za zamyšlení.

Chvíli před koncem si můžete koupit zde.

Co je nového - Březen 2013

Další měsíc za námi a další video před námi. Těšíte se? Doufám, že aspoň maličko. Tentokrát je z nového prostředí, které jsem dlouho a pečlivě vybírala a nakonec vybrala bílou zeď za mojí postelí (ten, bordel co tam za mnou vidíte jsou rozhrabané polštáře po odpoledním čtení). A chci se jen dopředu omluvit za vyrušení v podobě vrtačky, ale za to vážně nemůžu a pak za vlastní chybu. 

Dvakrát řeknu, že se poslední díl série Drahokamy jmenuje Zelená jako safír. Já vím, je to kravina, nedává to smysl a navíc bych takovéhle věci už měla trefovat, ale já prostě tyhle dva drahokamy pořád prohazuju, ani sama nevím proč. Až, když jsem na video koukala, abych posoudila jeho koukatelnost, jsem si chybu uvědomila a už se mi nechtělo natáčet ho kvůli dvěma přeřekům znovu. Snad mi to tedy odpustíte. A teď už hurá na to:

To jsou (téměř) všechny přírůstky pohromadě a samozřejmě nemůžeme vynechat ani video:

Tak co myslíte, budou se mi tyhle knihy líbit? Četli jste je? Taky tak milujete těstoviny? A hlavně: co jste si pořídili vy?

Postcrossing #13

Páni, tohle už tu hodně dlouho nebylo. A přitom vůbec nechápu proč, protože se mi nové pohlednice, které bych vám mohla ukázat doma pomalu ale jistě kupí. No, chtělo by to tu hromádku zase trochu zmenšit, takže vám ukážu dalších šest pohlednic, které poslední dobou dorazily z celého světa. A protože se jedná o 13. díl téhle rubriky, vybrala jsem pár opravdu pěkných.

První pohlednice dorazila z Taiwanu, a slečna Jessica, která mi ji poslala na zadní stranu napsala část textu téhle písničky:  

I'm just a little bit caught in the middle
Life is a maze and love is a riddle
I don't know where to go, can't do it alone
I've tried and I don't know why

Tušili jste, že existuje australská zpěvačka, která si říká jen "Lenka"? Já ne, ale přijde mi to kůl.

Další pohled dorazil z Berlína a pokud se nepletu, je na něm část Berlínské zdi. Tady odesílatel nic zajímavého nenapsal, ale pohled je to pěkný. Něco jako: "navštivte Berlín, od roku 89 už není zdaleka tak děsivý".

Další pohled opět z Německa a schválně jestli uhodnete z jakého města. Poslala ho 54 letá zdravotní sestra, která ráda čte thrillery. Hádám, že čtení musí být hodně příhodná činnost, pokud ve vašem městě pořád jen prší. 

Tahle zvláštní pohlednice dorazila z Nizozemí z malého přímořského města, jehož název se dá přeložit jako roh (pobřeží tam prý vytváří takový malý růžek). Na pohledu je prý tradiční západoafrická maska. Docela hezká, jen si nejsem jistá, jestli se mi spíš líbí nebo mě spíš děsí. Co myslíte?

Předposlední pohled je naprosto nádherný, nemyslíte? Dorazil ke mě až z Ameriky, konkrétně z Chicaga, i když sám pochází z Portugalska. Jeho odesilatelka prý viděla podobné místo přímo v zapadlé uličce někde v Lisabonu. Není to úžasné? Takováhle starosvětská místa ještě pořád někde existují. Nebo jsem sama, komu taková myšlenka vyvolá nostalgický úsměv na rtech? I kdyby ano, pohled je to stejně pořád krásný.

A nakonec jeden pohled až z Číny, který mi udělal neskutečnou radost. Poznáte, na co ze světa Harryho Pottera se právě díváme? Když tenhle pohled přišel, měla jsem úsměv od ucha k uchu ještě asi týden. Není to totiž žádná trapná fotka filmového Harryho, ale ilustrace jako vystřižená přímo ze samotných knih. Závidíte hodně?

Tak, to je pro tentokrát všechno. Nic totiž nemůže trumfnout tématický pohled Harryho Pottera. Příště se zase můžete těšit na ne až tak povedné ukázky ze světa pohledů a pohlednic. Snad mi nebude ten článek trvat tak dlouho, jako tenhle. Poslední jsem totiž zveřejnila na konci ledna. Věřili byste tomu?

Behemót - Scott Westerfeld

Anotace: Pokračování steampunkového thrilleru Leviatan se odehrává v Osmanské říši. Behemót je nejdravější z umělých tvorů ve službách britského námořnictva. Dokáže jediným hltem spolknout nepřátelské bitevní lodě. Nyní, když se ocitli ve válce s velmocemi industriálů, ho darwinovci nutně potřebují. Deryn je dívka, která slouží převlečená za chlapce v britském letectvu. Alek je dědicem habsburské říše, skrývající se v převleku za prostého člověka. Když se ti dva sejdou na palubě vzducholodi Leviatan, doufají, že se jim podaří zastavit válku. Poté, co mírová mise vzducholodi skončí katastrofou, zjistí, že se ocitli sami na nepřátelském území, kde musí prchat před pronásledovateli. Alek i Deryn musí prokázat téměř nadlidské schopnosti, najít nové spojence a projevit nesmírnou odvahu, aby mohli čelit všemu, co na ně čeká v ulicích Istanbulu.

Skvělý druhý díl! Začínáme na palubě Leviatana, kde Deryn stále předstírá, že je obyčejný kadet a Alek společně se svými rakouskými poddanými pomáhá obsluhovat industriálské motory.  Společně pracují, aby Leviatana bezpečně dopravili do Istanbulu za jeho diplomatickou misí. Podaří se jim ale v Istanbulu dosáhnout svého cíle? Co všechno mohou naši hrdinové v této exotické metropoli zažít? A co se stane, když Alek musí z Leviathana uprchnout a pokračovat ve svých snahách o zastavení války na vlastní pěst v cizí zemi?
Pořád to říkám a zopakuju to znova: Scott prostě umí! Behemót byl opět neskutečně napínavým, dobrodružným čtením pro děti, které ale po všech stánkách okouzlilo i mě, stařešinu. Miluju všechny postavy, staré i nové. I když musím říct, že se maličko bojím, až bude Deryina totožnost odhalena a bude moct naplno propuknout románek mezi ní a Alekem. To se mi do téhle "dětské" série vůbec nehodí, ale snad to Scott provede vkusně, nebo se tomu možná úplně vyhne. Uvidíme. Ale zpět k tématu. Nad každou stránkou se podivuju, jak skvěle Scott dokáže popsat všechna prostředí, včetně svých steampunkových fantazií a všech darwinovských potvor. Tam, kde i přes jeho umění má fantazie nezvládá, vždycky vypomůže ilustrace skvělého Keitha Thompsona, takže se příběh v mé hlavě dál odvíjí bez jediného zaškobrtnutí. Prostě úžasný ucelený zážitek.
Co se týče vývoje příběhu, mám pocit, že byl hodně uvěřitelný. Nebylo tam nic, nad čím bych si klepala na čelo, což se mi často u knih a hlavně pokračování sérií stává. Scottovi asi hodně pomohlo, že se alespoň zhruba držel skutečných událostí a ty které si přidal, měl skutečně promyšlené. Opět se mi líbí, že v doslovu objasňuje, co všechno bylo podle skutečnosti a co si upravil k obrazu svému, takže necpe dětem do hlavy bludy. Můžete si tedy přečíst skvělou knihu a ještě se na posledních dvou stranách trochu dozvědět o historii Evropy. Není to skvělé? Je to skvělé.
Jediné, co tedy mohu Behemótovi vytknout je jeho obálka, která mi tak úplně nevyhovuje. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby se autoři obešli bez hlavy člověka jako hlavního motivu. To je ale jen nepatrný detail ve srovnání s naprostou dokonalostí všech ostatních aspektů téhle knihy. Mé konečné hodnocení sice není plný počet hvězd, ale je zatraceně blízko. Brzy asi budu muset zavést půlbody, protože teď musím chudákovi Behemótovi maličko ublížit a dát mu jenom 4 hvězdičky. Nu což, my si přeci rozumíme, že?