Sladká vůně bolehlavu - Tiffany Bakerová

Anotace: Truly Plaiceová se narodila jako obrovské ošklivé dítě a v průběhu let je stále mohutnější a ošklivější. Po smrti otce, který jí nikdy nepřestal vyčítat skon matky při porodu, ji oddělili od její krásné křehké sestry Sereny Jane a poslali na farmu jako děvče pro všechno. Robert Morgan, nejmladší z místní dynastie lékařů, se do Trulyiny sestry zamiluje a přesvědčí ji k sňatku. Po několika letech manželství od něj ale Serena Jane uteče a je na Truly, aby vedla Robertovi dům a starala se o jeho osmiletého syna. Truly trpělivě snáší svůj úděl, Robertovy urážky i věčný posměch okolí. A osud ji nakonec za její obětavost, vnitřní vyrovnanost a schopnost nadhledu dopřeje zaslouženou špetku štěstí i lásky.

Víte co? Tahle knížka je tak plná klišé, že i kdyby vám všechno neprozradili už v anotaci, stejně byste na to přišli (a to málo co neprozradili, prozradím já, takže se připravte na recenzi plnou spoilerů - vážně, naprosto plnou). Truly je velká a ošklivá. Už od malička. Nic v životě se jí nedaří. Nemá štěstí a život se s ní rozhodně nemazlí ani v dospělosti. Lidé, které miluje od ní odcházejí, ať už ze své vlastní vůle, nebo protože jsou k tomu donuceni. Nakonec Truly zůstane téměř sama, stará se o stále nemocnějšího Roberta Morgana, aby po jeho smrti konečně mohla jít za svým osudem a dosáhnout na štěstí, které na ní čekalo hned za rohem. 

Hm, ošklivý, tlustý člověk, který i přes všechny rány osudu nakonec najde štěstí. Kde jsem to jen slyšela? Oh, asi tak v každé laciné knize, která má všem ošklivkám vlít novou naději do žil. A že tahle kniha se lacinými klišé jen hemží. Matka zemře při porodu, otec se upije k smrti, dobří lidé si obě dívky, které po něm zbyly, vezmou na starosti, ale protože je každá úplně jiná, musí je rozdělit. Krásná sestra přijde do jiného stavu, takže její plány na odchod z malého města končí malou svatbou. Nakonec ale od manžela uteče a ošklivá sestra je nucena se mu starat o domácnost a vychovávat svého synovce. Ošklivá a odstrkovaná sestra objeví úžasné tajemství, které má ale dvě strany - může přinést užitek i zkázu a ona musí pečlivě volit, kdy a jak své nové znalosti použije. Krásná sestra je prohlášena za mrtvou, krásný synovec je gay, ale jeho otec se s tím na smrtelné posteli smíří. Ošklivá sestra nakonec najde lásku (i přes svou ošklivost) a navíc zjistí, že krásná sestra není mrtvá a všichni budou žít šťastně až do smrti. Prostě hrůza. 

Přesto ale, mě tenhle příběh zajímal. Opravdu jsem chtěla vědět, jak vše nakonec skončí, i když mi to na pokraji mysli bylo úplně jasné už od zhruba poloviny. I když příběh postupoval neskutečně pomalu a občas dokonce opravdu nudně, takže jsem se chvílemi vážně musela nutit, abych knihu dočetla, stejně mě pořád zajímalo, jak to vlastně bude. S těmihle postavami jsem tak trochu srostla a opravdu jsem jim přála štěstí a obrat k lepšímu. Na konci se ale mé cynické já pozastavilo nad tím, jak naprosto ideálně všechno skončilo. Když se na to tedy podívám celkově, musím Tiffany pochválit za vykreslení postav tak, že vám přirostou k srdci. Na druhou stranu ale všechno ostatní? Hrůza, holka. Radši bys měla otočit svůj zájem o literaturu o 180° a začít knihy spíš číst, než psát. Nevím. Mám ráda jednou za čas opravdu reálně působící fikci, ale tohle vypadalo, jako kdyby vybrala ty nejsmutnější případy z černé kroniky a našťouchala je všechny do jednoho příběhu. I přes to ale měla Sladká vůně bolehlavu své kouzlo. Maličko. Možná. Když budete číst jen koutkem oka.