Interview s upírem - Anne Riceová

25. 7. 2013

Anotace: Kultovní román, kterým to všechno začalo... 
Louisovi je dvě stě let. Ze života okusil všechno kromě smrti. Ta je mu jako upírovi zapovězena. Ale temné hříchy černé duše ho tlačí natolik, že se zpovídá mladému reportérovi, který nebezpečně propadá jeho omamnému kouzlu.

Takhle ukňouraného upíra jsem snad v životě neviděla!
Louis byl proměněn v upíra z velice pragmatického důvodu - Lestat, jeho tvůrce, už nechtěl být sám a navíc potřeboval peníze. Vybral si tedy Louise, mladého, bohatého a zoufalého muže, který toužil po čemkoli, co by mu pomohlo dostat se ze svého současného života. Lestat ho proměnil, aby měl trvalého společníka, sám ale příliš dobrou společností nebyl. Krutý a sobecký upír udržoval Louise v temnotě, co se týče informací o jejich druhu a byl odhodlán za každou cenu ho u sebe udržet. Tohle odhodlání dosáhlo tak daleko, že vytvořil dětského upíra, mladičkou Claudii, aby k sobě Louise navždy připoutal. Louis o svém životě s Lestatem, Claudií a všem okolo vypráví mladému reportérovi. Hovoří o všem naprosto otevřeně, aby se vyzpovídal ze svých hříchů, které ho celý posmrtný život tíží. Jakou odezvu bude ale takový příběh mít?
Jak už jsem řekla, takhle ukňouraného upíra jen tak nepotkáte. To je skutečně něco. Jeho životní příběh je opravdu zajímavý a ty části, kdy vyprávěl o jednotlivých událostech, mě bavily, jenomže tyhle části by daly dohromady tak polovinu té knihy. Dalších pár procent jsou návraty z vyprávění do reality, kdy dochází k interakci mezi Louisem a reportérem, ale potom obrovská část knihy jsou Louisovy úvahy. Tenhle upír totiž aspiruje na kariéru filosofa. Místo, aby si svou nově nabytou moc užíval, on přemýšlí, jak si zasloužil zrovna on šanci na nový život. Zamýšlí se nad morálním hlediskem života upíra. Snaží se přijít na to, jestli je synem ďábla, nebo dokonce ďábel sám. Dokonce si pokládá otázku, jak může existovat bůh a dopustit, aby po zemi chodili upíři. No řekněte, koho by tohle bavilo? Mě tedy rozhodně ne. Přitom to začalo tak dobře a zdálo se, že to bude vážně skvělá kniha. Jenomže pak to Anne úplně podělala těmi věčnými monology o smyslu života. Takový potenciál a takhle promrhaný. To je to obrovské minus téhle knihy, které převáží všechny plusy. 
Přitom plusů je tu hned několik, jak už jsem říkala, líbí se mi původní myšlenka, ze které kniha vznikla, líbila se mi postava Lestata i Claudie a vážně se mi líbilo, že ten citlivka upír nezažil žádnou romantickou zápletku. Kromě obdivu k Babettě a jeho podivného vztahu s Claudií tam není ani špetka romantické lásky, což vždycky dokážu ocenit. Jenomže všechny tyhle klady přichází naprosto vniveč a to je podle mě neskutečná škoda. Na druhou stranu ale můžu pocítit zadostiučinění, když dám pro mě velice neobvyklé hodnocení:

...čtenáři, kteří také píšete recenze: Taky si tak užijete, když můžete nějakou knihu opravdu krutě zkritizovat?

A mimochodem, hned po dočtení knihy jsem se podívala na film a víte co? Je ještě stupidnější než jeho předloha. Ty změny, které provedli vůči předloze, mu vůbec nepomohly a tak špatné herecké výkony by člověk pohledal. No, nemůže být každý den posvícení.

2 komentářů:

Tiw řekl(a)...

Tohle jsem zkoušela dočíst 3x a marně. Pokaždé jsem skončila cca. na straně 100 a dál už jsem prostě nemohla.

Ohana řekl(a)...

Věř mi, o nic jsi nepřišla.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.