Mapa času - Félix J. Palma

4. 7. 2013

Anotace: Strhující dobrodružství, které překračuje hranice steampunku...
Londýn roku 1896. Nesčetné vynálezy dovolují vzdělanému člověku uvěřit, že je možné dosáhnout nemožného. To ostatně dokazuje i vznik společnosti, která svým klientům umožňuje uskutečnit dávný lidský sen - cestovat časem...

Páni, popsat, o čem je takhle kniha bude vážně těžké. Pokusila jsem se to vyprávět mamce, když jsem jí chtěla přečíst jednu větu a potřebovala jsem, aby nejdřív pochopila o čem to vlastně melu, ale po půl hodině jsem to vzdala (a není to tím, že by některá z nás byla hloupá a nedokázala vysvětlovat/chápat). Tahle knížka je o tolika věcech, ale pokud vám některé z nich řeknu, úplně vám zkazím zážitek, protože valná většina děje zahrnuje spoilery. Takže o čem že to je? O společnosti Murrayho cesty časem, která vozí skupinky lidí z devatenáctého století do roku 2000, aby se tam jako turisté sledovali bitvu o osud lidstva. Je to o Andrewovi Harringtonovi, který chce zachránit svojí milenku před hroznou smrtí (v této době v Londýně také řádil Jack Rozparovač a jeho milenka byla laciná prostitutka).  Je to o Claire Haggertyové, která není ve své době spokojená, protože postavení žen není zatím zrovna slavné. Je to o H. G. Wellsovi, který celé šílenství ohledně cestování časem vlastně odstartoval svou knihou Stroj času a který je v téhle knize vedlejší a zároveň jaksi hlavní postava. Dává to smysl? Už aspoň tušíte? Asi ne, ale jestli se chcete dozvědět víc, budete si muset Mapu času prostě přečíst.
Tak, co jsem si o ní myslela? To bude ještě složitější. Rozhodně jsem čekala něco naprosto jiného, ale i s tím, co jsem nakonec dostala jsem naprosto spokojená. Už po prvních stránkách jsem prostě nemohla uvěřit, jak strašně si četbu užívám a pořád jsem si v duchu říkala: "Páni, tohle je prostě skvělý." Kniha je rozdělená na tři části a v každé z nich vystupují jiné postavy, i když jsou ty části hodně propletené a všechny je propojují Wells a Murrayho cesty časem. Zároveň by ale podle mě ty první dva příběhy mohly klidně vyjít jako samostatné novelky a člověku by nic nechybělo. Byly to takové příjemné malé epizodky, řekla bych. Postavy si prostě zamilujete, třeba taková Claire mi byla sympatická už od první zmínky o ní a to, že celá kniha začíná pokusem o sebevraždu jedné z hlavních postav, taky ničemu neublíží. Potom je tu samozřejmě příběh, který je naprosto úžasný. Je nepředvídatelný, plný zvratů a taky lehkého humoru a romantiky, protože bez té by to prostě nešlo a samozřejmě je tu i část dobrodružná. Prostě samé skvělé věci.
Na druhou stranu musím říct, že občas se příběh maličko táhnul a občas odbočil úplně mimo, a nechápala jsem, kam tím autor jakože míří. Tyhle chvíle se ale vždycky brzy vysvětlily a já mohla vesele pokračovat dál. Co mi ale bylo úplně a naprosto nejsympatičtější, byly okamžiky, kdy autor mluvil přímo k nám, čtenářům. Celá kniha je vyprávěná ve třetí osobě a čas od času Félix ze svého příběhu tak trochu vyskočil, aby něco vysvětlil nebo dodal a pak se zase vrátil k vyprávění. Jako třeba tady: "V kočáře stále vládne ticho a je možné, že bude trvat ještě hodně dlouho, protože když se  Andrew rozhodne, může trvat hodiny, než se znovu vrátí do tohoto světa - pokud ho někdo nespálí rozžhaveným pohrabáčem nebo na něj nevylije kbelík s vroucím olejem, což jsou ovšem propriety, které u sebe Charles obvykle nenosil. A tak pokud se nechci zase vrátit k popisování zadních partií kočárových koní, nezbývá mi nic jiného než se rozletět k jejich cíli, domu pana Wellse. Nejenže mě nesvazuje pomalý rytmus vozu, jak jste si mohli odvodit z mých vstupů do děje, ale mohu se pohybovat rychle jako paprsky světla, a proto, voilá, za okamžik nebo možná ještě dřív dorazíme do Wokingu a vzneseme se nad střechu skromného třípatrového domu se zahradou, obklopeného vřesovištěm a stříbřitými topoly, jehož křehká fasáda se lehce otřásá, když kolem projíždějí vlaky směrem k Lyntonu." (str. 123) ...a potom plynule přejde k vyprávění o Wellsovi. Takovéhle zvláštnůstky v knížkách miluju a tahle toho není výjimkou.
Celkově jsem tedy naprosto spokojená a vlastně si nemůžu vůbec na nic stěžovat. Pokud jsem vás ale pořád ještě nepřesvědčila, že si Mapu času potřebujete přečíst, ukázku celého začátku knihy včetně obálky, titulní strany a podobných věcí až po stranu 24 najdete na stránkách Hostu, přímo tady. Musím vás ale varovat. Mapa času rozhodně není jedna z těch knížek, které by se líbily okamžitě každému. Já jsem z ní ale nadšená a jsem si jistá, že mnozí z vás budou taky.

7 komentářů:

Tiw řekl(a)...

I když jsme si slíbila, že už žádnou knihu do seznamu k přečtení nezařadím do té doby, než seznam stáhnu z 90 na 30 knih, pravidlo poruším a Mapu času tam zařadím, protože mě tvoje recenze přesvědčila o tom, že je to opravdu dobrá kniha :)
Chtěla bych se zeptat - tvoje videa nahráváš pomocí kamery nebo používáš nějaký program, který nahrává video webkamerou? :)

Ohana řekl(a)...

Tak to snad abych příště napsala recenzi na něco, co se mi vážně nelíbilo, ne? Jinak se úplně zruinuješ :D
Jinak natáčím na kameru. Z webky to byla kvalita na ... nic.

Tiw řekl(a)...

To bych spíš tenhle blog musela přestat číst, protože od té doby, co sem chodím se ten seznam rozrostl minimálně o 20 knih :D. Ale na to mám tvoje články moc ráda.
Díky :)

Ronnie řekl(a)...

Krásná recenze, Ty mě na knížku dokážeš vždycky úplně nalákat a Mapa času vypadá opravdu hodně zajímavě!! :-) :-)

Ohana řekl(a)...

Tiw: to jsem ráda, že se ti u mě tak líbí :) a rozhodně dej vědět, jak se ti knížky, na které jsi u mě narazila líbily :)

Ronnie: díky :) zajímavá rozhodně je, to jí nikdo neupře

Anonymní řekl(a)...

ahoj, chtěla jsem se zeptat jestli bys mi to poslala kdybys to měla jako ebook na mail? Ráda bych si to přečetla, ale v knihovně to ted nemají a já za pár dní odjíždím pryč a nevím kdy se do knihovny dostanu. Byla bych ti opravdu zavázaná kdybys to pro mě udělala :)
Kdyžtak můj e-mail je riot.ucet1@seznam.cz

Ohana řekl(a)...

Anonymní: tuhle knihu jako ebook nemám a i kdybych měla, neposkytla bych ti ji. Mám pro tebe jedno slovo: knihkupectví.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.