Delirium - Lauren Oliver

Anotace: Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný...

Lena žije ve světě plném omezení a pravidel. Ve světě, kde elektrický plot kolem celého města, pravidelné razie v domovech a trvalý zákaz vycházení v noci jsou běžná věc, která vás má ochránit. Těší se na své 18 narozeniny, kdy bude moci podstoupit léčbu a přestat se obávat nákazy amor deliria nervosa, neboli jak ji známe my, láskou. V tomhle novém světě smrtelnou nemocí, před kterou je třeba se bránit. Nepřijde jí na tom nic zvláštního, byla vychovaná, aby se lásky bála. To vše se ale změní, když pozná Alexe, mladého člena odboje proti léčbě, který jí ukáže, jak krásný může být život naplněný láskou. Je ale možné před neustálými pravidly uniknout?
No vida, kdo by si byl pomyslel, že jednou bude existovat šablonka i pro dystopie, zdánlivě žánr bez hranic. Delirium ale tuhle pomyslnou šablonu sleduje dokonale. Máme tu dívku, mladou a naivní, která se celý život drží pravidel a ani ji nenapadne je zpochybňovat. Potom mladého chlapce, který proti systému bojuje a který tuhle mladou a naivní dívku bezmezně miluje a rozhodne se ji od toho zlého systému osvobodit. A samozřejmě těsně před tím, než se mu to povede, si lidé hlídající tenhle systém všimnou něčeho divného a začnou zamilovanému páru dělat problémy. Oni ale všechny nástrahy překonají a osvobodí se. Nebo ne? Konec téhle knihy s mou představou šablonky dost zamíchal. Lauren mě zase jednou naprosto dostala. A to jsem ze začátku ani netušila, že se jedná o Lauren Oliver, autorku Chvíle před koncem, kterou jsem si tak zamilovala. Vůbec jsem autora téhle knížky nevnímala, dokud jsem se jednou nezamyslela a hle, svitlo mi, že je to vážně tahle šikovná paní. Pak jsem si četbu užívala ještě víc.
Ze začátku se mi totiž příběh zdál docela pomalý a nudný a dokonale opsaný z každé jiné dystopie. Postupně se to ale rozjíždělo a vznikaly čím dál tím větší odchylky, až ten konec všechno úplně změnil. Ze začátku jsem si říkala, že si druhý díl snad ani nepořídím, ale teď? Nemůžu se dočkat své příští návštěvy knihkupectví. Přece to nemůžu jen tak nechat nedořešené, že. To prostě nejde. I když musím říct, že Delirium zase trpí častou neřestí YA knih - tzv. insta-love. To znamená, že hrdinka spatří hrdinu a okamžitě se do něj zamiluje. Tady to sice nebylo až tak markantní, ale stejně to tam bylo a mě to rozčiluje. Tahle slušná holčina Alexe jen potká a hned je ochotná porušovat pravidla, kterých se doteď téměř s náboženským přesvědčením držela. To prostě není reálné. Nebo je? Já jsem alespoň něco takového nikdy nezažila ani neviděla na vlastní oči.  Jinak to ale byla dobrá oddychovka a ten konec? Škoda mluvit, to prostě musíte zažít.