Anotace: Amy se na léto dvakrát netěší. Její máma se rozhodla přestěhovat na
druhý konec země a Amy má teď za úkol dovézt její auto z Kalifornie do
Connecticutu. Problém je, že od té doby, co její otec zemřel při
autonehodě, se Amy není schopná posadit za volant. Děsí ji to. A v tu
chvíli přichází na scénu Roger, prý starý přítel rodiny (jak tvrdí
Amyina matka), který má také v plánu road trip přes půlku Států.
Nejkratší možná trasa je naplánovaná, tak stačí vyrazit… Proč to ale
nevzít zábavnější cestou?
Amy je obyčejná středoškolačka, žijící v Kalifornii. Úplně obyčejná, až na to, že její otec nedávno zemřel, její bratr je na léčení své závislosti a matka se rozhodla celou rodinu přestěhovat do Connecticutu, což je přesně na druhé straně Ameriky. Roger je obyčejný vysokoškolák. Nemá tak vážné problémy jako Amy, jen se s ním rozešla přítelkyně, aniž by se obtěžovala vysvětlit mu důvod. Oba dva tedy mají dost věcí k přemýšlení, a tudíž rádi využijí příležitost odpočinout si chvíli od svých rodičů a přátel. Amy má totiž odvést auto napříč Amerikou do nového domova, jediný problém je, že Amy neřídí. Roger se také potřebuje dostat na druhé pobřeží, takže i když se vůbec neznají, vyráží spolu. Jak dobře se mohou poznat dva úplně cizí lidé za čtyři dny? A co všechno může člověk zažít při výletu napříč Amerikou?
Když se nad tím zamyslíte, Amy a Roger by měli být v podstatě nudná kniha. Dva mladí lidé nasednou do auta a jedou. Nic moc extra se neděje, většinou si jen povídají nebo hrají 20 otázek, občas zastaví, aby se najedli nebo aby někde přespali. Zatím si každý z nich řeší své vlastní problémy. Kniha je ale tak dobře napsaná a navíc doplněná o tolik obrázků, playlistů a popisů míst, kudy oba hrdinové projeli, že prostě nemůžete jinak, než chtít po dočtení nasednout do auta a prostě někam jet. I já jsem ten pocit zažila, a to ani neřídím. Najednou jsem ale měla pocit, že chci někam vyrazit, zažít nějaké dobrodružství a nejlépe mít sebou jako společníka sympatického cizince. Hmmm, neváhala bych ani chvíli. Problém je, že nemám auto ani řidičák, na druhou stranu mám práci a každodenní povinnosti, takže jen tak vyrazit pro mě není reálná možnost. Můžu se ale svést jako páté kolo u vozu s Amy a Rogerem, a že jejich putování rozhodně stálo za to.
Když se nad tím zamyslíte, Amy a Roger by měli být v podstatě nudná kniha. Dva mladí lidé nasednou do auta a jedou. Nic moc extra se neděje, většinou si jen povídají nebo hrají 20 otázek, občas zastaví, aby se najedli nebo aby někde přespali. Zatím si každý z nich řeší své vlastní problémy. Kniha je ale tak dobře napsaná a navíc doplněná o tolik obrázků, playlistů a popisů míst, kudy oba hrdinové projeli, že prostě nemůžete jinak, než chtít po dočtení nasednout do auta a prostě někam jet. I já jsem ten pocit zažila, a to ani neřídím. Najednou jsem ale měla pocit, že chci někam vyrazit, zažít nějaké dobrodružství a nejlépe mít sebou jako společníka sympatického cizince. Hmmm, neváhala bych ani chvíli. Problém je, že nemám auto ani řidičák, na druhou stranu mám práci a každodenní povinnosti, takže jen tak vyrazit pro mě není reálná možnost. Můžu se ale svést jako páté kolo u vozu s Amy a Rogerem, a že jejich putování rozhodně stálo za to.
Amy a Roger je zábavná, milá knížka, kde sice tušíte všechna pomalu odhalovaná tajemství už na začátku, ale přesto si knihu rádi přečtete. Už jen pro ten pocit.
5 komentářů:
To je taková roadbook! :) Taky bych někam vyrazila, ale sedět jen tak v autě je nuda, povídání a pozorování okolí je fajn :)
Amy a Roger se mi taky moc líbilo. Playlisty, fotky a účtenky byly skvělý. :)
Zní to výborně. Moc pěkný článek, ostatní ohlasy jsou taky kladné..připisuji na seznam :)
Moc pěkná recenze. Já si knížku pořádně užila, už jen díky tomu, že jsem byla v Kentucky a taky jedla v hotelu Brown. Ale byla to taková nenáročná četba a hlavně příjemná :)
Moc pěkná recenze. Já si knížku pořádně užila, už jen díky tomu, že jsem byla v Kentucky a taky jedla v hotelu Brown. Ale byla to taková nenáročná četba a hlavně příjemná :)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)