Sherlock - Graham Moore

Anotace: Když je mladý literární badatel Harold v New Yorku uveden mezi členy přední holmesovské společnosti, nemá nejmenší tušení, jak napínavé chvíle ho čekají. Vzápětí je v hotelovém pokoji zavražděn přední světový sběratel a právě Harold se musí ujmout pátrání po vrahovi. Brzy se ukazuje, že především potřebuje najít ztracený deník, který si psal sir Arthur Conan Doyle – tvůrce postavy slavného detektiva Sherlocka Holmese. Pak už se Harold nebezpečně noří do minulosti slavného spisovatele, jehož okolnosti kdysi přivedly k vyšetřování série neobjasněných vražd mladých dívek...

Baker Street Irregulars, přední holmesovská společnost, mezi sebe přivítala nového člena, Harolda, právě včas pro odhalení největší záhady. Ztracený deník Arthura Conana Doyla byl po 100 letech nalezen a jeho objevitel bude na schůzi Baker Street Irregulars přednášet o tom, co se v deníku píše. Takový byl alespoň plán, jenže objevitel deníku se na schůzi neukázal a následně byl objeven mrtvý ve svém hotelovém pokoji, po deníku ani stopa. Harold se tedy vydává hledat vraha a s trochou štěstí znovu získat deník pro oddané holmesology, v čemž se mu snaží zabránit Arthurův pravnuk, dědic celé sbírky deníků. Ve druhé časové linii sledujeme úplně jiné vyšetřování, sám Arthur Conan Doyle se zaplétá do hledání vraha mladých dívek. Kdo je zabil? Proč zrovna je? A kam se poděl deník, který toto období Arthurova života popisuje?
Pravá Sherlockovská záhada, přičemž sám Sherlock se na scéně ani jednou neobjeví, to už je umění. Jak říkám v popisu děje, sledujeme dvě časové linie, současnost a dobu Arthura Conana Doyla, ještě před tím, než se stal sirem. V obou liniích jde o vyšetřování vraždy pouze za pomoci logického úsudku a poctivé práce detektiva, i kdyby jen laického. Když to dokázal Sherlock, proč by ne lidé, kteří jeho příběhy znají naprosto dokonale? Autor v závěru vysvětluje, že části příběhu byly založeny na skutečnosti, ale velká část je pouze fantazie. Proto se toho spoustu dozvíme o životu Conana Doyla, včetně jeho přátelství s Bramem Stokerem, autorem Draculy. Zároveň máme naprosto fiktivní postavy, jako je Harold, kterého mohl autor vytvořit přesně takového, jakého ho potřeboval. Holmesovské společnosti ale skutečně existují a mě strašně potěšilo, že na poslední straně knihy je její doporučení jménem České společnosti Sherlocka Holmese.
Zpátky ke knize samotné. Oba příběhy jsou skvěle vystavěné, popisy doby, kdy v Londýně zrovna začali instalovat elektrické osvětlení a končila pochmurnost toho plynového, se mi zdály rozhodně uvěřitelné a postavy, včetně těch smyšlených, působily dostatečně skutečně. Tahle kniha musí potěšit každého milovníka záhad. Já třeba jsem naprosto netušila, jaké rozuzlení bude příběh mít, dokud mi ho autor nenaservíroval na stříbrném podnose. A milovníci Sherlocka Holmese? Ti musí mít tuhle knihu v povinné četbě.