Čistý - Andrew Miller

Anotace: Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifikovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil.
Paříž v roce 1785. Přeplněný starý hřbitov zamořuje vzduch zápachem a znepříjemňuje život lidem v jeho okolí. Do tohoto prostředí přichází mladý venkovský inženýr Jean-Baptiste Baratte s královským pověřením k demolici kostela i hřbitova. Ale hřbitov má už od nepaměti své místo v srdcích místních obyvatel. Někteří si proto život bez kulis kostela a hřbitovních zdí nedokážou představit. Baratte svou práci zpočátku chápe jako příležitost přispět vlastním dílem k historickému pokroku a coby muž vyznávající ideály rozumu a osvícenství se pouští do odstraňování historického břemene, které sužuje celou Paříž. Ale zanedlouho vytuší, že zkáza hřbitova by mohla být předehrou jeho vlastní zkázy....

Jean-Baptiste Baratte je najat na zdánlivě jednoduchou práci. Odstranit zapáchající hřbitov a kostel U Neviňátek, který obtěžuje svou existencí celou Paříž. Tak jednoduché to ale nebude. Čtvrť obklopující kostel je plná lidí, kteří si i přes zápach nedokáží představit Paříž bez Neviňátek a z Barattových záměrů určitě nebudou mít radost. Navíc je potřeba najít místo, kam ostatky uložit namísto původní kostnice a hrobů a také najít dostatek mužů, ochotných vykopávat hroby a zacházet s ostatky v různých stupních rozkladu. A co s hrobníkem, knězem a kostelním varhaníkem, kteří likvidací kostela přijdou o práci? Právě varhaník se s Barattem spřátelí a rozhodne se mu pomoci s jeho úkolem. Je jeho pomoc skutečně tak nezištná? A je vůbec možné úplně odstranit historickou památku zapsanou do srdcí a životů tolika lidí?
Čistý je skvělá kniha s dobovou atmosférou. Někomu může připadat maličko morbidní, ale věřte mi, že vykopávání hrobů je jenom malá část příběhu. Čistý je hlavně příběh o nalezení sebe sama a o komunitě lidí, schopných bojovat za něco, co nemá smysl udržovat a co samo o sobě otravuje jejich životy. Doslova. Miller navíc dokonale popisuje atmosféru Paříže v době osvícenství. Sám varhaník je v podstatě anarchista nebo možná  prostě republikán v monarchistické Francii, což vlastně vyjde na stejno. Nejenom, že po nocích píše po Francii průpovídky proti králi, ale navíc holduje pití a utrácení cizích peněz mu rozhodně nedělá problém. Právě takový člověk vezme pod svá ochranná křídla naivního mladého Baratta, což rozhodně nemůže dopadnout dobře. Příběh je to ale skvělý.
Navíc všechny postavy a to, jak je postupné ničení hřbitova popisované, je prostě úžasné a svým způsobem fascinující. Líbí se mi Millerův styl. Je popisný a zároveň jde přímo k věci. Absolutně netuším, jak to dělá, ale líbí se mi to. Kdo by se bál, že kniha o vykopávání mrtvých bude nechutná, mohu vás uklidnit. Nic tak příšerného tam není. Hřbitov byl už před zničením několik let uzavřený, takže při odklízení ostatků nacházejí kopáči většinou jen kostry. Ta atmosféra je ale nezaměnitelná. Nic děsivého, ale temných momentů je tu víc než dost. Už nevím, jak víc bych knihu vychválila, takže si prostě Čistého budete muset přečíst sami. Já ho můžu jedině doporučit.