Anotace: O muži, který ztratil práci i rodinu, aby nakonec našel štěstí za pultem kavárny. V šedesáti ztratil autor vše - dvacetileté manželství, práci, zdraví.
Nová přítelkyně mu porodila syna, ale on neměl peníze, aby je uživil.
Pak se mu díky manažerce Crystal naskytla možnost nastoupit v kavárně
Starbucks. Jak bez nadsázky říká, tato práce mu zachránila život. Poprvé v životě
se ocitl v menšině, jediný postarší běloch v týmu mladých Afroameričanů.
Byl nucen si přiznat své zakořeněné předsudky a těžkost práce ve
světoznámé kavárně. Všichni spolupracovníci se k němu ale chovali s
respektem a vlídně a on začal postupně poznávat dosud nepoznané pocity
vděčnosti a soudržnosti. Stal se z něj člověk, kterého mají všichni,
včetně jeho dětí, daleko radši…
V pozadí Gillova příběhu stojí téměř univerzální kulturní fenomén - zkušenosti s prací ve společnosti Starbucks. Prostřednictvím knihy se dostaneme za obslužný pult jedné z nejznámějších světových společností a poznáme, jak opravdu funguje, kdo jsou to baristé a co mají na své práci rádi (a co jim vadí). Mezi Crystal a Mikem vzniká postupně stále silnější přátelský vztah - jsme svědky zázraků, které mohou nastat, když ve snaze pomoci bližnímu svému dokážeme překonat rasové, společenské a věkové bariéry.
Autobiografie o muži, který ztratil manažerskou pozici, potom i svou ženu a s ní i dům až nakonec našel práci ve Starbucksu. Ta mu doslova zachránila život a navíc ho naprosto proměnila jako člověka. Michael postupně zjišťuje, že jeho předsudky jsou naprosto nepodložené, že pod drsným exteriérem se můžou skrývat milí a pracovití lidé a hlavně, že práce, kterou dřív pohrdal, mu může opravdu něco dát. V 53 letech je nejstarší ze všech zaměstnanců, ale zároveň má nejméně zkušeností s podobnou prací, takže se musí od ostatních hodně učit. Spolu s prací baristy se ale učí hodně i sám o sobě a pomalu se stává lepším, skromnějším a pokornějším člověkem.
Jak mi Starbucks zachránil život je pro mě hodně překvapivá kniha. Rozhodně jsem nečekala autobiografii, nečekala jsem, že by mohla být podle skutečné události a už vůbec jsem nečekala, že bude tak filosoficky zaměřená. Myslela jsem si, že to bude milé vtipné počtení, ale dostala jsem něco úplně jiného. Dostala jsem vážnou a přemýšlivou knihu, která mě tak trochu přiměla chtít práci ve Starbucksu. Autor se opravdu hodně zamýšlí nad svým životem. Jeho vyprávění ze současnosti se prolíná se vzpomínkami na dětství, na jeho dřívější kariéru a jeho rodinu. Také opravdu detailně popisuje práci baristy ve Starbucksu a vůbec to, jak tahle firma funguje, takže se díky téhle knize dostanete na hodně neobvyklé místo - za pult kavárny.
Moc se mi líbily jednotlivé postavy a přístup autora, kdy skutečně upřímně vysvětluje své dřívější předsudky a přiznává se ke své povýšenosti, ale zároveň se opravdu snaží polepšit a upravit si svůj názor na svět. Je to výpověď zlomeného muže, který získal druhou šanci a opravdu s chutí se jí chytil. Nebylo to sice veselé čtení, ale rozhodně bylo poučné a zajímavé a to se cení.
V pozadí Gillova příběhu stojí téměř univerzální kulturní fenomén - zkušenosti s prací ve společnosti Starbucks. Prostřednictvím knihy se dostaneme za obslužný pult jedné z nejznámějších světových společností a poznáme, jak opravdu funguje, kdo jsou to baristé a co mají na své práci rádi (a co jim vadí). Mezi Crystal a Mikem vzniká postupně stále silnější přátelský vztah - jsme svědky zázraků, které mohou nastat, když ve snaze pomoci bližnímu svému dokážeme překonat rasové, společenské a věkové bariéry.
Autobiografie o muži, který ztratil manažerskou pozici, potom i svou ženu a s ní i dům až nakonec našel práci ve Starbucksu. Ta mu doslova zachránila život a navíc ho naprosto proměnila jako člověka. Michael postupně zjišťuje, že jeho předsudky jsou naprosto nepodložené, že pod drsným exteriérem se můžou skrývat milí a pracovití lidé a hlavně, že práce, kterou dřív pohrdal, mu může opravdu něco dát. V 53 letech je nejstarší ze všech zaměstnanců, ale zároveň má nejméně zkušeností s podobnou prací, takže se musí od ostatních hodně učit. Spolu s prací baristy se ale učí hodně i sám o sobě a pomalu se stává lepším, skromnějším a pokornějším člověkem.
Jak mi Starbucks zachránil život je pro mě hodně překvapivá kniha. Rozhodně jsem nečekala autobiografii, nečekala jsem, že by mohla být podle skutečné události a už vůbec jsem nečekala, že bude tak filosoficky zaměřená. Myslela jsem si, že to bude milé vtipné počtení, ale dostala jsem něco úplně jiného. Dostala jsem vážnou a přemýšlivou knihu, která mě tak trochu přiměla chtít práci ve Starbucksu. Autor se opravdu hodně zamýšlí nad svým životem. Jeho vyprávění ze současnosti se prolíná se vzpomínkami na dětství, na jeho dřívější kariéru a jeho rodinu. Také opravdu detailně popisuje práci baristy ve Starbucksu a vůbec to, jak tahle firma funguje, takže se díky téhle knize dostanete na hodně neobvyklé místo - za pult kavárny.
Moc se mi líbily jednotlivé postavy a přístup autora, kdy skutečně upřímně vysvětluje své dřívější předsudky a přiznává se ke své povýšenosti, ale zároveň se opravdu snaží polepšit a upravit si svůj názor na svět. Je to výpověď zlomeného muže, který získal druhou šanci a opravdu s chutí se jí chytil. Nebylo to sice veselé čtení, ale rozhodně bylo poučné a zajímavé a to se cení.
4 komentářů:
Tak tuhle knizku bych si moc rada precetla :) filozofie spojena s autobiografii, to je neco pro me :)
Mně ta kniha přišla trochu laciná, takový klasický (podle toho co já si pod tím představím) americký nafouknutý balónek...
Já jsem z této knihy nebyla zrovna nadšená, díky tvému doporoučení jsem si ji přečetla, ale přišla mi dost nudná. Dlooouhé popisy práce ve Starbucksu si mě moc nezískaly. :-) Ale jinak poselství knihy a proměna hlavní postavy je hezká, líbí se mi, že se jedná o autobiografii, to ano. :)
Michaela: tak doufám, že se bude líbit, jestli si jí vážně přečteš :)
Infinity: to je mi líto. Mě se právě ty detaily o práci v kavárně dost líbily :)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)