Anotace: V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící
chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková,
pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s
přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z
Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?
Popsat o čem tahle knížka je bude dost obtížné, ale pokusím se: Mary Shelley přijíždí žít se svou tetou v San Diegu, protože její otec byl zatčen a matka je po smrti. Brzy zjišťuje, že kvůli španělské chřipce a první světové válce se i tady rozmohl podvodný "byznys" spiritistické fotografie. Jedním z takových podvodníků je i Julius, blízký přítel Maryiny tety a starší bratr jejího přítele z dětství Stephena. Zatímco Stephen odešel do války bojovat za svou zemi, Julius vydělává na naivitě zoufalých lidí. Mary na duchy odmítá věřit, dokud se sama nesetká se smrtí. Po té cítí chuť emocí a dokáže vycítit i Stephena, který ve válce údajně zemřel a nemůže dojít klidu. Vypráví Mary o černých ptácích, kteří ho zabíjejí a nenechají ho na pokoji. Ta se tedy rozhodne vypátrat, co se Stephenovi mohlo za mořem stát a proč neodpočívá v pokoji. Podaří se Mary objasnit záhadu Stephenovy smrti? A skutečně existují duchové?
Tahle knížka mě naprosto dostala. Přečetla jsem jí skoro za jediný den, a kdybych měla tu možnost, nejspíš bych ji vůbec nepustila z ruky. Už jenom ta atmosféra, kdy všichni nosí roušky a bojí se s kýmkoli mluvit, protože by se mohl nakazit. Lidé jsou ochotní věřit čemukoli, dokonce i existenci duchů. A do toho máte Mary, která je velice realistická, dokud ona sama nezemře. Tedy alespoň na chvíli. Všechny postavy jsou skvělé. Mary, její teta, dokonce i záporák Julius. Maryiny návštěvy Červeného kříže mě naprosto dostaly a ta záhada ohledně Stephenovy smrti je tak nepředvídatelná, že zůstanete na knížku zírat s otevřenou pusou ještě dlouho po dočtení. Vypadá to, že v téhle knize nic není, jak se zdá.
Celkově jsem z ní byla úplně hotová a nemůžu říct, že bych kdy četla cokoli podobného, a to už je co říct. Navíc je ta knížka tak úžasně temná, že skoro sami začnete na duchy věřit. Není vyloženě strašidelná, jenom opravdu hodně, hodně temná a navíc trochu děsivě realistická, protože něco podobného se klidně mohlo kdysi stát. Dokonce by se to mohlo stát i dneska. Pokud jste Ve stínu černých ptáků nečetli, rozhodně to brzy napravte, protože je to úžasná knížka. A já jenom doufám, že u nás vyjde i její druhá kniha, která vychází v originále někdy na podzim. Jmenuje se Lék na sny (The cure for dreaming), takže vypadá zajímavě už teď. Navíc bych se chtěla zmínit, jak krásně je ta knížka udělaná. Jota se tentokrát opravdu vytáhla. Ty dobové fotografie vše krásně dokreslují a dotváří tak atmosféru, kdy se člověk bojí i jen nadechnout.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?
Popsat o čem tahle knížka je bude dost obtížné, ale pokusím se: Mary Shelley přijíždí žít se svou tetou v San Diegu, protože její otec byl zatčen a matka je po smrti. Brzy zjišťuje, že kvůli španělské chřipce a první světové válce se i tady rozmohl podvodný "byznys" spiritistické fotografie. Jedním z takových podvodníků je i Julius, blízký přítel Maryiny tety a starší bratr jejího přítele z dětství Stephena. Zatímco Stephen odešel do války bojovat za svou zemi, Julius vydělává na naivitě zoufalých lidí. Mary na duchy odmítá věřit, dokud se sama nesetká se smrtí. Po té cítí chuť emocí a dokáže vycítit i Stephena, který ve válce údajně zemřel a nemůže dojít klidu. Vypráví Mary o černých ptácích, kteří ho zabíjejí a nenechají ho na pokoji. Ta se tedy rozhodne vypátrat, co se Stephenovi mohlo za mořem stát a proč neodpočívá v pokoji. Podaří se Mary objasnit záhadu Stephenovy smrti? A skutečně existují duchové?
Tahle knížka mě naprosto dostala. Přečetla jsem jí skoro za jediný den, a kdybych měla tu možnost, nejspíš bych ji vůbec nepustila z ruky. Už jenom ta atmosféra, kdy všichni nosí roušky a bojí se s kýmkoli mluvit, protože by se mohl nakazit. Lidé jsou ochotní věřit čemukoli, dokonce i existenci duchů. A do toho máte Mary, která je velice realistická, dokud ona sama nezemře. Tedy alespoň na chvíli. Všechny postavy jsou skvělé. Mary, její teta, dokonce i záporák Julius. Maryiny návštěvy Červeného kříže mě naprosto dostaly a ta záhada ohledně Stephenovy smrti je tak nepředvídatelná, že zůstanete na knížku zírat s otevřenou pusou ještě dlouho po dočtení. Vypadá to, že v téhle knize nic není, jak se zdá.
Celkově jsem z ní byla úplně hotová a nemůžu říct, že bych kdy četla cokoli podobného, a to už je co říct. Navíc je ta knížka tak úžasně temná, že skoro sami začnete na duchy věřit. Není vyloženě strašidelná, jenom opravdu hodně, hodně temná a navíc trochu děsivě realistická, protože něco podobného se klidně mohlo kdysi stát. Dokonce by se to mohlo stát i dneska. Pokud jste Ve stínu černých ptáků nečetli, rozhodně to brzy napravte, protože je to úžasná knížka. A já jenom doufám, že u nás vyjde i její druhá kniha, která vychází v originále někdy na podzim. Jmenuje se Lék na sny (The cure for dreaming), takže vypadá zajímavě už teď. Navíc bych se chtěla zmínit, jak krásně je ta knížka udělaná. Jota se tentokrát opravdu vytáhla. Ty dobové fotografie vše krásně dokreslují a dotváří tak atmosféru, kdy se člověk bojí i jen nadechnout.
4 komentářů:
Taky se těším na pokračování, první díl mě dostal. Moc hezky jsi to napsala.
Už jsem tuto knížku četla a souhlasím s tím, že je poutavá.A už se nemůžu dočkat druhého dílu.
Právě jsem na dovolené v Řecku a dnes, vyplácnutá na lehátku,jsem knihu dočetla a jsem z ní naprosto U.N.E.Š.E.N.Á!Když jsem právě nečetla,pořád jsem musela na Mary Shelley a Stephena myslet!Dokonce jsem překecala taťku, aby si knihu taky přečetl:-) Naprosto s tebou souhlasím,ne,že by kniha byla vyloženě strašidelná,i přes to jsem však v noci nedokázala usnout...Super recenze!:-)
Knihomilka: děkuju :)
Anonymní: je nějaká informace, kdy druhý díl vyjde?
Aly V.: taky, že je :)
Kattie: tahle knížka se ti prostě dostane pod kůži :)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)