Vražda za oponou

24. 9. 2011

Muzikál Vražda za oponou (CURTAINS) je vlastně divadlem na divadle. V něm za záhadných okolností, během děkovačky muzikálu “Robin Hood Divokého Západu” zemře hlavní ženská představitelka, pohasínající hollywoodská hvězda a v podstatě dost netalentovaná herečka (Jessica Cranshaw). Je na policejním vyšetřovateli, bostonském detektivovi (nadporučík Frank Cioffi), který „fušuje“ do hudebního divadla nejen jako fanoušek, aby vyřešil případ, pomohl zachránit show a dostal ji na Broadway, zamiloval se a přitom všem aby sám nepřišel o život.

Vražda za oponou je milníkem v historii světového muzikálu. Poprvé v historii se podařilo propojit hudbu, tanec, komedii a napětí a připravit pro diváka kabaret, který jim dosud mohlo nabídnout pouze Chicago nebo New York, New York. Ale nedivme se: vždyť autory jsou John Kander a Fred Ebb!

Muzikál CURTAINS měl svou světovou premiéru 25. července 2006 v Ahmanson Theatre v Los Angeles, o rok později byl s malými úpravami uveden na Broadwayi.

Tak to bylo info ze stránek Hudebního divadla Karlín. A teď můj názor. Muzikál jsem viděla dnes, sedadlo první balkón zhruba uprostřed, takže pořádný rozhled a odpolední představení. A mohu upřímě říct, že jediným zklamáním byli lidé v hledišti. Pro mě překvapivě alespoň polovina přišla v obyčejném oblečení z ulice (tedy rifle a tričko). Jako chápu, že na odpolední představení nepůjdou ve velké večerní a nebo páni ve fraku, ale alespoň společenské kalhoty, místo botasek aspoň ty mokasíny nebo ještě lépe šněrovací, dámy hezky lodičky a nějakou slušnější blůzku ke společenským kalhotám a hned by to vypadalo lépe. Jinak samo představení bylo skvělé. Obsazení mě hodně potěšilo, hlavně Brzobohatý opět ukázal, že umí hrát a Chýlková překvapivě ukázala, že umí zpívat i tančit. Jinak příběh zábavný, hudební čísla v překladu sakra dobrá a pro nás milovníky originálního znění (tedy ne jen pro nás) běžely nad jevištěm po dobu celého představení titulky a to včetně písní, takže jsem si mohla užívat rýmy tak, jak je zamýšlel autor. A i když mělo představení celé tři hodiny, ani na chvilku jsem se nenudila. Co víc si od vzácného kulturního zážitku přát? Snad jen kdyby se ten zájezd důchodkyň za námi pořád nedohadoval, kde že bude stát ten autobus. :)

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.