Horečka - Lauren DeStefano

Anotace: Pokračování mrazivého románu Past.

Rein je opět v akci. Po útěku ze sídla se dostane do zajetí ke kuplířce, avšak odhalí její úmysly a začne opět vzdorovat. Jak dopadne strastiplná cesta k Rowanovi? Vaughn je rozhodnutý přivést Rein zpět do sídla za každou cenu. Tentokrát jde Rein o všechno.

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Horečka začíná zhruba tam, kde skončila Past. Rein s Gabrielem právě prchli z Vaughnova domu a po tmě společně prchají neznámým městem. V dálce uvidí světla, točící se dokola, a protože nemají kam jít, zamíří k nim. Ukáže se ale, že se jedná o zrůdný lunapark, kde Madam prodává mladé dívky každému, kdo má na zaplacení. Rein svým neobvyklým vzhledem Madam okamžitě zaujme, a ta se rozhodne ji i s Gabrielem zajmout a použít ve svém podniku. Naštěstí se jim ale podaří uprchnout a mohou pokračovat ve své cestě zpět do Reinina domova. Pomalu se ale ukazuje, že krásný svět, jaký Rein ze svých vzpomínek Gabrielovi vykreslila, už dlouhou dobu neexistuje. Namísto toho je ponurý a krutý, plný lidí, kteří se neštítí vás využít, ublížit vám nebo vás rovnou zabít. Dokáže se Gabriel z takového šoku vzpamatovat? A čeká vůbec Rowan na konci jejich cesty? 

Druhý díl Zahrady nesmrtelnosti mě tedy rozhodně zklamal. Nebyl sice vyloženě špatný, ale musím říct, že jsem čekala mnohem víc. Už jenom to, že po pěti stranách Rein opět padne do zajetí, mi připadalo, jako bych četla zrecyklované myšlenky z Pasti. Samozřejmě, ty okolnosti jsou úplně jiné, ale vážně mi přišlo, jako by se jen změnily kulisy. Ve třetině knihy se tohle sice vyřešilo, ale i potom mi ten příběh přišel takový, řekněme, náhodný. První díl mi totiž připadal skvěle promyšlený, ale zároveň psaný opravdu přímo "ze srdce", Horečka vyvolávala přesně opačný dojem - jako by autorka psala, co ji zrovna v ten den napadlo, a spousta situací mi přišla taková nucená, nezapadala do zbytku organicky. Jako by si řekla: "Tak, teď už ušli kousek v klidu, potřebujeme nějakou akci. Co já bych tam tak mohla dát? A co třeba tohle..?" Tenhle pocit jsem měla snad v každé kapitole a přes to se prostě jen tak nemůžu přenést. 

Také interakce našich hlavních postav mi přišla taková nijaká. Přece není možné, aby po tom, co Gabrielovi naslibovala a po tom všem, co se jim stalo, na ní nebyl ani trošku naštvaný. Ani trošku svého rozhodnutí utéct s ní z relativního bezpečí a pohodlí Vaughnova sídla nelitoval. Čekala jsem, kdy se alespoň na chvíli na Rein naštve, pořádně se s ní pohádá a vyčte jí to, ale ono nic. Gabriel byl pořád stejně milující a oddaný a nechal se jí vláčet z jedné hrozné situace do ještě horší, aniž by si jedinkrát postěžoval. Takhle se lidé prostě nechovají. Celé to působilo strašně uměle. Ona totiž i naprostá fikce může působit skutečně a potom teprve si člověk může i sebefantastičtější příběhy pořádně užít (např. všichni pořád ještě čekáme na sovu s dopisem, ne?) To se ale Lauren u Horečky už nepodařilo. A to je veliká škoda. Ale nechápejte mě špatně, Horečka opravdu není špatná kniha, spoustě lidí se může opravdu moc líbit, ale já od ní čekala něco úplně jiného. Zkrátka, kdyby se jednalo o samostatnou knihu, možná by dostala o něco lepší hodnocení, ale protože jsem se na prvním dílu pětihvězdičkově namlsala, nemůžu jinak, než hodnotit Horečku jako čistě průměrnou. Je mi to opravdu líto, protože jsem se na ní opravdu těšila, ale doufám, že se tedy Lauren ve třetím dílu pořádně polepší.