Knižní povídání #5

Knižní povídání je můj vlastní projekt, který ale naprosto ve všem vychází z Knižní zpovědi od Fanty. Celé vysvětlení najdete v prvním dílu, stačí kliknout na štítek Knižní povídání a hned jste tam. Ale teď už nebudu zdržovat a jdeme rovnou do toho. Tenhle díl bude o čtení v dopravních prostředcích. 

1. Čteš v dopravních prostředcích? V jakých jsi to zkoušela?

Čtení v dopravních prostředcích je jediný způsob, jak cestovat na delší vzdálenosti, takže ano. Zkoušela jsem vlak, autobus, auto i tramvaj nebo metro a kromě auta mi čtení v nich nedělá nejmenší problém. V autě se mi ale při čtení dělá špatně, což mě neskutečně rozčiluje.

2. Ve kterém se ti čte nejlépe? Proč?

Nejdradši čtu asi ve vlaku. Člověk si tam může sám rozsvítit (alespoň v těch starých rychlícíh), většinou má dost prostoru, aby si hodil nohy nahoru, vlak tolik nezatáčí a nezastavuje, takže je menší pravděpodobnost, že se vám udělá špatně. Prostě pohádka.

3. Je něco, co tě při čtení ruší?

Kromě lidí, kteří odmítají zmlknout (staré paní nebo velké party jsou nejhorší) a dětí, které prostě nedokážou sedět v klidu?  Pak už mi vadí jen když jedu, svítí sluníčko a vlak dlouho projíždí lesem, takže se vám na stránkách strašně rychle míhají světla a stíny. To je takové otravné a brzo z toho začnou bolet oči.

4. Všímáš si čtenářů kolem sebe?

Ano, vždycky mám radost, když vidím, že nebudu jediná v kupé, kdo čte.

5. Je jich hodně?

Poslední dobou je jich čím dál víc. Že by se situace obracela k lepšímu?

6. Zajímá tě co čtou? Zkoumáš to nějak?

Rozhodně! Vždycky se snažím zahlédnout obálku. Ani nevím, proč mi o to tak jde, stejně si to většinou nezapamatuju.

7. Máš někdy nutkání k jejich volbě něco podotknout? Zavést diskuzi?

Tak to rozhodně ne. Co se týče mluvení s naprostými cizinci, jsem dost nesmělá a většinou chci spíš mít svůj klid, abych si sama mohla číst. Ale kdyby se jednalo o nějakého pěkného kluka mého věku a kdyby četl něco, co znám...no, možná bych se odhodlala :)

8. Vadí ti, když se ti při čtení někdo dívá přes rameno?

To naprosto nesnáším. A nejen při čtení. Naštěstí se mi to moc často nestává, ale mamka ráda kouká co zrovna dělám třeba na počítači a i když to není nic tajného, stejně mě to vytáčí k nepříčetnosti. Cizince bych asi rovnou okřikla.

9. Zapomněla jsi někdy v dopravním prostředku knihu?

Ne, to se mi naštěstí nepovedlo. Ani jsem tam nikdy žádnou nenašla.

10. Pokud ano, povedlo se ti ji získat zpět?

Jak už jsem říkala, na své knihy si dávám pozor, takže bych spíš zapomněla mobil nebo peněženku než knihu. Tuhle situaci jsem tedy nikdy řešit nemusela.

A to už je úplně všechno. Dokázali jste to. Dočetli jste až na konec mého knižního povídání. Jak už jsem říkala, jednalo se o projekt, který ve všem vycházel z Knižní zpovědi od Fanty, takže pokud máte chuť se zapojit, nezapomeňte se na ní odkázat a pokud se ho chcete zúčastnit a některé otázky vám pořád nevyhovují, nebojte se je změnit. Já se zlobit rozhodně nebudu. Doufám, že vás mé odpovědi bavily, že vám přišly aspoň trochu zajímavé a zase jste se o mě dozvěděli o trošku víc. Pokud máte návrhy na nějaké otázky nebo přímo celá témata, která by vás zajímala, nebojte se mi je sdělit v komentářích, a je velká pravděpodobnost, že bych udělala další díl, kde bych se jim věnovala. Teď už ale opravdu končím a vám děkuji za pozornost :) a úplně nazávěr jedna velice upřímná zpověď: