Sapphique - Catherine Fisher

7. 5. 2013

Anotace: Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je?

Finn je venku z vězení a s Claudií bojuje o svůj nárok na trůn. Ani život Venku totiž není zrovna nejbezpečnější. Všude jsou královnini špehové, nájemní zabijáci čekají za každým rohem a navíc, pokud Finn nedokáže, že je skutečně Giles, on i Claudia mohou přijít o život z výnosu královny. To ale není nic proti životu v Inkarceronu. Vězení se totiž rozhodlo samo ze sebe uniknout tím, že si postaví tělo. To by pro vězně znamenalo jistou smrt a jsou to právě Keiro a Attia, kteří se musí pokusit katastrofě zabránit. Mohou vůbec uspět v boji s něčím, co je daleko větší než oni sami? A dokáže si Finn vzpomenout, kdo vlastně je? Co se stane s dokonalým královstvím, pokud se Inkarceron skutečně osvobodí?
Sapphique je druhý a také poslední tíl této série o dokonalém světě, který vše špatné uzavřel do maličkatého vězení, Inkarceronu, a musím říct, že to Catherine Fisher zakončila opravdu dobře. Příběh opět sledujeme na dvou rovinách - uvnitř Inkarceronu, kde jsou hlavními hrdiny Keiro a Attia, a Venku, kde sledujeme Finna, Claudii a Jareda. Vzhledem k tomu, že správce vzal oba křišťálové klíče do vězení sebou, neexistuje už možnost, jak by naši hrdinové mohli komunikovat, takže se jejich příběhy zase až tak neprolýnají, což je podle mě dobře. Máme tu totiž část opravdu dobrodružnou, plnou nebezpečí a hrůz života v Inkarceronu a potom druhou, úplně jinou, ale přesto stejně zajímavou část plnou intrik a dvorní politiky života Venku. Obě dvě tyhle části se dokonale doplňují, takže si na své přijde vaše dobrodružná i intrikářská osobnost, obě rovným dílem. (Alespoň já tyhle části své osobnosti mám - mimo jiné.) Vaše romantická osobnost přijde malinko zkrátka, protože v době války, i když skryté za tunou diplomacie, na lásku není tolik času, to ale vůbec nevadí. Budete totiž tak zaujatí vším ostatním, co se v knize děje, že si vůbec nevšimnete, dokud nebude po všem. Tím mi Sapphique trochu připomíná pohádky, kde sice prinové a princezny zažívají úžasná dobrodružství, aby se mohli vzít, ale pak jen na konci dostanete "a žili šťastně až do smrti" jako jediný důkaz, že se kdy měli rádi. U Sapphiqua to ale vůbec nevadí. Jak říkám, na velké milostné scény prostě nebyl čas.
Co se týče postav, tak úplně nejradši mám Jareda a Attii. Finn mi občas připadal trochu jako slaboch a Claudia zase jako pěkná mrcha, Keiro je pořádný sobec a všichni ostatní? Nedůležití. Příběh se držel na stejné úrovni čtivosti a zábavnosti po celou dobu. To je jedině dobře, protože naprosto nesnáším, když autor napíše skvělou akční scénu a pak ji zabije dalšími deseti stránkami popisů a vnitřních monologů. To Catherine naštěstí neudělala a já jí za to děkuji. Stejně ale mi na téhle knize něco chybělo, i když vůbec netuším co. Příběh byl dobrý, závěr naprosto monumentální, ale stejně, Inkarceron byl lepší. O chloupek. Dokonce o tak malinký chloupek, že stejně nakonec oba díly dostávají stejné hodnoceni - zarazily se jen těsně pod vrcholem:

3 komentářů:

E_V_E řekl(a)...

Pekná recenzia 8)
Čítala som 1. diel, páčil sa mi veľmi, som zvedavá na túto 2ku 8)

Lenny řekl(a)...

Recenze se povedla - jako vždy. :) Taktéž jsem četla pouze první díl, ovšem měla jsem z něho celkem rozpačité pocity - originální námět, ale postavy se mi vyloženě protivily. :/ Nad koupí 2. dílu váhám.

Ohana řekl(a)...

E_V_E: díky

Lenny: mě postavy docela sedly, takže ti asi neporadím, ale zdálo se mi, že ve druhém dílu jsou o něco protivnější, takže pokud se ti už v prvním nezdály, možná bys od druhého měla upustit, nebo zkusit jen půjčení z knihovny :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)