Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - Jonas Jonasson

2. 5. 2013

Anotace: V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává.
Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby). Jak patrno, má přímo cimrmanovské rysy.


Příběh docela přesně popisuje už anotace, takže to jen shrnu, kdyby to někomu nebylo jasné: stoletý stařík Alan vyleze z okna a zmizí. A pak se mu stane spousta naprosto absurdních věcí, u kterých se nebudete stačit divit. Přitom to ale pořád dává smysl, protože jedna situace navazuje na druhou a jinak by se to přece ani vyvinout nemohlo. Druhá část příběhu, která se s tím prvním prolíná, jsou potom události dosavadního Alanova života - a že toho za těch sto let zažil hodně. Ta je snad ještě absurdnější, protože opět v naprosto logickém sledu poznává snad každého významného politika 20. století a to co s nimi zažije, no nechte se překvapit.
Já tak nějak nevím, co si o téhle knize myslet. Ta část ze současnosti se mi vážně líbila, byla vtipná a čtivá a prostě opravdu dobrá (i když už to občas začalo vypadat, jako že se Jonas Jonasson snažil vymyslet co nejstupidnější situaci, do které by se takový stařík mohl dostat). Ta druhá ze začátku taky, ale potom když Alanův životní příběh pokračoval a on se setkával s dalšími a dalšími politiky, začala to být trochu nuda. Obzvlášť, když autor musel samozřejmě ke každému politikovi trochu osvětlit situaci, aby čtenář i bez větších znalostí politické historie mohl pochopit, co se s Alanem zrovna děje. Já osobně politiku nemám ráda ani ve svém životě, natož, abych se s ní chtěla otravovat v knihách, a dějiny 20. století mi vždycky přišly extra nudné (ve středověku to má alespoň takový pohádkový nádech, i když se tam lidé vraždí po tisících, aspoň jsou u toho na koníčkách). Proto jsem ke konci měla tendenci tyhle kapitoly spíš vynechávat. Ono i bez nich člověk tu část příběhu ze současnosti pochopí, takže jsem se bez větších zádrhelů prokousala až na konec, ale když musím téměř polovinu knihy vynechat, abych byla schopná ji vůbec dočíst, to prostě není dobré. Na druhou stranu některé části to celkové hodnocení opravdu zvedají, takže nakonec stejně skončíme na průměru. Spíš bych to ale viděla jako 2,5 hvězdičky.
Pokud vám ale politika nevadí (nebo se snad chcete i něco přiučit) a navíc si chcete přečíst naprosto absurdní ale přitom stále čistě logický příběh, pak Staříka můžu jen doporučit. 

3 komentářů:

Tvíďátko řekl(a)...

Hned co jsem tu knížku viděla v tvé chvástačce, tak jsem si ji přidala na to-read seznam, teď když čtu tvou recenzi, tak si ji musím posunout na mnohem dřívější příčky :) Díky za zajímavý tip, asi bych bez tebe ani nevěděla, že tahle kniha existuje :D

Bastera řekl(a)...

Moje kamarádka z ní byla nadšená zase :) Ale chápu, že čeho je moc toho je příliš :)

Brabikate řekl(a)...

Jsem na tomhle blogu poprvé a musím říct, že mě mile překvapil. Máš tu v recenzích samé zajímavé knížky. :-)
Stoletého staříka jsem také četla, ale musím říct, že mě právě politika a dějiny 20. století baví, takže jsem z téhle knížky vlastně byla nadšená. :-) Ale chápu, že na každého to není.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.