Anotace: Píše se rok 2010. Na trůně sedí Její božské Veličenstvo, královna
Alžběta XXX a obrovské impérium Velké Británie stojí na alchymii a
pověrách. A mistr meče sir Rupert Triumff odhalí spiklence, kteří se
chystají svrhnout Její skvělé Veličenstvo z trůnu. Pro čest a národ: do
zbraně!
Triumff je hrdina! Objevil Austrálii a po návratu o ní vypravoval spoustu zajímavých věcí. Zatím ale nepředal pověřovací listiny, aby kdokoli jiný mohl do Austrálie vyrazit, což mu u dvora nezískalo příliš sympatií. Nyní se na něj ale valí ještě horší problém. Vysoce postavení spiklenci se rozhodli svrhnout královnu a než se jim to podaří, shodit všechno podezření na Triumffa, případně ho zabít a zbavit se ho jednou provždy. Dokáže náš hrdina včas očistit své jméno a odhalit hrozící spiknutí? A je vůbec možné ubránit se tak odhodlaným nepřátelům? Pro čest a národ: do zbraně!
Tahle knížka se mi vůbec nelíbila. Dan ve stylu Zeměplochy nebo Quarteku vytváří svůj vlastní svět, do kterého je Triumffův příběh zasazen. Problém je v tom, že se neobtěžuje ten svět a jeho zákonitosti čtenáři vysvětlit. Všechny postavy se v něm vyznají a pohybují se v něm s naprostou samozřejmostí, ale čtenář musí vše zjistit z náznaků a odvodit si jak co funguje tak nějak sám. Pokud objevujete nový svět společně se svým hrdinou, je taková nevědomost naprosto v pořádku, jenomže to Abnett neudělal. Prostě vás nechá tápat a přijďte si na všechno sami. Přesně takový přístup od autorů nesnáším. Měli by si uvědomit, že člověk není v jejich hlavě a nemůže tušit, co si pro svůj svět všechno vymysleli.
Co se pak samotného příběhu a postav týče, není na nich nic zvláštního. Triumff byl přehnaně úspěšný, až to člověku lezlo na nervy, ale přitom ho vlastně vůbec nestihnete poznat. Ostatní se vždycky tak nějak mihnou, odvedou svou práci a zase zmizí. A vzhledem k tomu, že polovinu knížky netušíte, o co vlastně spiklencům jde, nemůžete si ani ten příběh nijak zvlášť užít. Pro mě zase jednou obrovské zklamání a jsem jenom ráda, že jsem si knížku nekoupila už kdysi, když jsem ji měla v hledáčku v knihkupectví, ale až teď z Levných knih. Aspoň můžu litovat jen toho promrhaného času.
Triumff je hrdina! Objevil Austrálii a po návratu o ní vypravoval spoustu zajímavých věcí. Zatím ale nepředal pověřovací listiny, aby kdokoli jiný mohl do Austrálie vyrazit, což mu u dvora nezískalo příliš sympatií. Nyní se na něj ale valí ještě horší problém. Vysoce postavení spiklenci se rozhodli svrhnout královnu a než se jim to podaří, shodit všechno podezření na Triumffa, případně ho zabít a zbavit se ho jednou provždy. Dokáže náš hrdina včas očistit své jméno a odhalit hrozící spiknutí? A je vůbec možné ubránit se tak odhodlaným nepřátelům? Pro čest a národ: do zbraně!
Tahle knížka se mi vůbec nelíbila. Dan ve stylu Zeměplochy nebo Quarteku vytváří svůj vlastní svět, do kterého je Triumffův příběh zasazen. Problém je v tom, že se neobtěžuje ten svět a jeho zákonitosti čtenáři vysvětlit. Všechny postavy se v něm vyznají a pohybují se v něm s naprostou samozřejmostí, ale čtenář musí vše zjistit z náznaků a odvodit si jak co funguje tak nějak sám. Pokud objevujete nový svět společně se svým hrdinou, je taková nevědomost naprosto v pořádku, jenomže to Abnett neudělal. Prostě vás nechá tápat a přijďte si na všechno sami. Přesně takový přístup od autorů nesnáším. Měli by si uvědomit, že člověk není v jejich hlavě a nemůže tušit, co si pro svůj svět všechno vymysleli.
Co se pak samotného příběhu a postav týče, není na nich nic zvláštního. Triumff byl přehnaně úspěšný, až to člověku lezlo na nervy, ale přitom ho vlastně vůbec nestihnete poznat. Ostatní se vždycky tak nějak mihnou, odvedou svou práci a zase zmizí. A vzhledem k tomu, že polovinu knížky netušíte, o co vlastně spiklencům jde, nemůžete si ani ten příběh nijak zvlášť užít. Pro mě zase jednou obrovské zklamání a jsem jenom ráda, že jsem si knížku nekoupila už kdysi, když jsem ji měla v hledáčku v knihkupectví, ale až teď z Levných knih. Aspoň můžu litovat jen toho promrhaného času.
1 komentářů:
Naprosto, naprosto, naprosto souhlasím.. :-)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)