Volání netvora - Patrick Ness

22. 4. 2014

Anotace: Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému největšímu strachu.
Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne - jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám. Tedy, skoro sám.
V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor - obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc - podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

Conorova maminka je nemocná. Vážně nemocná. Otec je opustil a s babičkou si Conor moc nerozumí, takže jsou na všechno jen sami dva. Conor se ale snaží být statečný. Pomáhá mamince v domácnosti, sám se vypravuje do školy, nestěžuje si, že ho spolužáci šikanují a snaží se maminku povzbuzovat, aby neztrácela naději po každé návštěvě lékaře, kde se opět dozví, že nemoc pokročila. Sám si ale nemá s kým popovídat. Tedy až do noci, kdy se za jeho oknem objeví netvor. Strom, rostoucí na dohled od Conorovy ložnice se v noci mění v obrovského netvora, který Conorovi chodí vyprávět příběhy. Bude mu moci Conor oplatit vlastním příběhem? Dokáže zodpovědět otázku, které se bojí víc než samotného netvora?
 Patrick Ness napsal knihu, kterou sám nevymyslel. Knihu, kterou já bych si nikdy nepřečetla, pokud by na ní nebylo jeho jméno. Díky němu jsem to ale zkusila a dost krutě narazila. Volání netvora rozhodně není strašné, to ne. Patrick pořád umí psát, takže napsané to bylo dobře. Mě osobně ale dost vadil ten námět. Statečný malý kluk, který se snaží vyrovnat se svojí umírající maminkou. To prostě není nic pro mě. Podobné příběhy obvykle považuju za citové vydírání a ani tady tomu nebylo jinak. Je sice hezké, že je to pojaté netradičně, ale stejně je to pořád příběh o chudinkovi malém klukovi, který se statečně snaží vyrovnat s krutou realitou a sám přitom potlačuje vlastní obavy a skrývá své problémy, aby mamince pomohl.
Jsem si jistá, že spoustě lidí se bude Volání netvora líbit. Je sice myšlené spíše pro mladší čtenáře, ale určitě si v něm nějaké to poselství dokáže najít i dospělý. Problém je, že ja naštěstí takovéhle poselství zatím nepotřebuju, takže je to pro mě jen přehnaně emotivní pohádka. Když se nad tím tak zamyslím, tak když přijde na náctileté a jejich přístup ke smrti, mám radši pohled Johna Greena než Patricka Nesse a Siobhan Dowdové. Pro mě je to tedy tentokrát jenom průměrné hodnocení, ale jak už jsem řekla, jsem si jistá, že spoustě jiných lidí se tahle kniha vyšplhá do žebříčku jejich oblíbenců.


0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.