Kabaret

Cabaret (1972)

Oficiální text distributora: Príbeh o americkej speváčke, ktorá očarená dekadenciou predvojnového Berlína hľadá na javisku Kit Kat klubu cestičku ku kariére filmovej hviezdy, a o jej priateľstve k dvom mužom - krajanovi, učiteľovi angličtiny a nemeckému milionárovi. Filmový tvar sa vyznačuje pôsobivým uplatnením náznaku a brilantnosťou choreografického riešenia. Film príkladne stavia do kontrapunktu dramatický dej s hudobnými a tanečnými číslami, ako aj sentimentálny príbeh s analýzou rozrastajúcej sa agresivity a fašizujúcej netolerantnosti (metafora o zlobe davu, o manipulovaní s masou). Osobitnú rovinu tvorí kabaret - veľkolepý, ironický, smutnoveselý, s fascinujúcou postavou kabaretiéra. Odcudzovací efekt umocňuje sugestívnosť výpovede, pripomínajúcej postupy magického realizmu. Všetky roviny sú precízne prepojené, zobrazujúce dobu a prostredie ako úrodné podhubie hnedého moru, a zároveň nemožnosť preraziť dogmatické konvencie

Co na to říct. Tenhle film si ukousl trochu víc než mohl spolknout. Oceňuju snahu říct filmem taky něco víc než že když se dva mají rádi, odpustí si i vraždu, ale trochu to uvázlo na cestě mezi plátnem a divákem. Člověk se dívá na normální film, najednou je tam úchylná scéna z kabaretu prolínající se s hrůzami, kterých jsou nacisti schopní, ale nějak tomu schází pointa. A celé to promíchávání situací se mi zdálo zmatené a nedomyšlené. Liza byla úžasná, to nepopírám. Pár dobrých písniček by se taky našlo, ale rozhodně bych tomu neříkala muzikál. V muzikálu totiž písničky mají posouvat děj dopředu, tady si ti lidé prostě zpívali na jevišti. A co z toho? Nic. Ono smíchat šílené věci do úžasného chaosu se občas vyplatí, ale tady se to jaksi nepovedlo. Jediný, kdo si svého oscara skutečně zasloužil byl ten nádherně úchylný uvaděč. Ale těch zbylých sedm? Nevím, nevím. Pro mě jsou to *** a za týden už ani nebudu vědět, že jsem se na něco takového dívala.