Brno, ach to Brno

20. 6. 2012

Já jsem obvykle puťka sedící doma. Nemám moc ráda nějaké výlety za neznámem, náhlé změny a honění se za dobrodružstvím, takže když už jsem k něčemu takovému donucena, je to pro mě vždy zážitek a o zážitky se ráda dělím :) (i když nemají nic společného s tímhle blogem). 
Situace se má tak, že se pokouším o přijetí na magisterské studium. Konkrétně na Masarykovu univerzitu v Brně, obor Informační studia a knihovnictví. Chci být knihovníkem za každou cenu a i když momentálně po státnicích nechci učení už ani vidět, ten magisterský titul by se mi docela líbil. Není pro mě sice nezbytnost, ale říkala jsem si, že když už jsem si podala přihlášku, alespoň ty přijímačky zkusím. Ty se konaly překvapivě v Brně a to v naprosto pitomý čas - 10:00. To je pro mě trochu moc brzo, protože to mám do Brna nějakých 200 kilásků a auto nebo řidičák žádný. Jediná možnost tedy vlakem nebo autobusem den předem a někde v Brně přespat, to se sice lehko řekne, ale hůř udělá, když člověk v celém Brně nezná živáčka. Naštěstí existují skvělé věci jako studentské krátkodobé ubytování na koleji - stačí si vybrat kam člověk chce, napsat e-mail a naštěstí bez větších komplikací alespoň tohle je vyřízeno. Potom ale přišel den D.
Přesně v poledne jsem vyrazila na vlak. Sice je to autobusem kratší cesta, ale já mám radši vlaky - jsou pohodlnější, člověk se tam může víc hýbat, nebývají tak plné a navíc v tomhle vedru rozhodně ocením větší okna. Zakoupila jsem si tedy zpáteční jízdenku za 564 Kč a hurá čekat ven. Při mém štěstí měl ale vlak samozřejmě zpoždění, takže o 10 minut později a stále ještě s energickým úsměvem na rtech nastupuji v Milevsku do vlaku a začínám se řítit vstříc dálavám. Na první přestup to mám jen zhruba půlhodiny (12:50 vystupuji), potom už se ale rozjíždí jedna velká neznámá. V Táboře na další vlak čekám hodinu, další přestup je ve 14:15 do přeplněného vlaku plného dojíždějících studentů směr Horní Cerekev, kde 15:59 přestupuji do rychlíku na Brno. Cesta ubíhá překvapivě rychle. Většinou mám dost prostoru pro sebe, svou krosnu i na to, abych si ještě hodila nožky nahoru a udělala si opravdové pohodlí, jen kdyby byl ten vzduch trochu příjemnější. 
V Brně hned před nádražím nastupuji na tramvaj a vyjíždím směrem ke koleji - mému nocovišti. Ubytování probíhá v pořádku a já vstupuji do svého pokoje č. 208. A tam se seznamuji s jakousi Janou. Studentkou, která má druhý den státnice. Jakože cože? Bylo mi jasné, že pokoj nebudu mít pro sebe, ale rušit tam nějakou nebou chudinku, která se snaží do poslední chvíle učit? To je trochu moc. Takže si jenom povleču postel, zběžně vybalím a i když jsem unavená a zralá tak akorát do postele (je nějakých sedm hodin večer), vyrážím prozkoumat alespoň nejbližší okolí. Nakonec té energie vážně tolik nemám. Dojdu se podívat pár metrů dál po ulici na Moravskou zemskou knihovnu. Ta je tak krásná! Sice obvykle nemám ráda moderní budovy knihoven - ocel a sklo se mi prostě ke knížkám nehodí, ale tahle vypadá fakt pěkně. Potom jsem ale už neměla na nic moc náladu. Malé obchůdky už měly dávno zavřeno, takže jsem zaparkovala na nejbližší zahrádce docela příjemné hospůdky, kde jsem si nad orosenou Kofolou četla. Po příchodu na pokoj se dočasná spolubydlící stále ještě učila, takže jsem jen skočila do sprchy a zase si šla číst. V noci jsem toho moc nenaspala, částečně kvůli nervozitě, ale hlavně asi kvůli tomu, že spím s naprosto cizím člověkem v jednom pokoji, navíc mám špunty v uších, takže kdyby nade mnou stála s nožem, tak já o ničem nevím a hlavně bez svých polštářků šusťáků (plněných pohankou) se prostě nikdy pořádně nevyspím. 
Moravská zemská knihovna
Ráno potom jsem se vypravila, překvapivě bez problémů našla správné místo a čekala. Vždy chci být všude v předstihu, takže jsem měla půl hodiny času do začátku. Potom jsem se dozvěděla, že za další půl hodinu budou rozvěšeny seznamy jednotlivých skupin, takže jsem se v půl jedenácté dozvěděla, že budu další hodinu a půl čekat než na mě přijde řada. Prostě skvělé. Ve dvanáct už jsem tedy konečně přišla na řadu - půl hodinový pohovor formou diskuze. Jednoduše nás brali po šesti před dvoučlenou komisi (jeden se ptal, druhý zapisoval) a byly nám předhazovány otázky, na které jsme měli pokud možno všichni odpovídat. 
Diskuze je ale poněkud nadnesený výraz. Člověk vždy řekl dvě, tři věty a už musel nechat mluvit dalšího - čas kvapí, otázek i lidí je hodně, není možné pouštět se do nějakých složitějších debat. Navíc protože je obor otevřen i pro neknihovníky, otázky nemohly být odborného charakteru, takže se jednalo o otázky typu: Kde se vidíte za 5 let? Jaká si myslíte, že je budoucnost knihoven? S jakým vědním oborem byste chtěli zkloubit informační vědu, aby vzniklo něco nového a vzrušujícího? Takže jsme si takhle všichni popovídali. Všichni vždy vyjádřili svůj názor k dané otázce, všechny argumenty se mi zdály validní, takže teď naprosto netuším, podle čeho to budou hodnotit. Asi podle toho, jestli s vaším názorem souhlasí, nebo ne. Prostě přijímací pohovor naprostá fraška. 
Potom už jsem měla jen čas dostat se zpět na nádraží, koupit si něco k obědu a najít správné nástupiště - s desetiminutovým předstihem jsem nastupovala do rychlíku zhruba směr domů. Absolvovala jsem další upocenou, rozdrncanou cestu. Tentokrát jsem ale čekala hodinu v Horní Cerekvi a jen půl hodiny v Táboře. Horko bylo opět strašné, navíc v rychlíku nedrželo otevřené okno, takže jsem ho musela zatížit vlastní krosnou, no prostě komedie. Z předchozí jízdy už jsem byla vlaků docela nabažená, takže jsem veškeré drncání a škubání do stran přetrpěla a naprosto vyflusaná dorazila v 19:40 zpět do Milevska, dotáhla se domů a padla vyčerpáním. 
Mé jediné štěstí je, že jsem si vybrala skutečně skvělou četbu. Vzala jsem si Hru o trůny od Martina a dobře jsem udělala. Dokázala jsem se začíst takovým způsobem, že jsem občas na hrůzy cesty zapomněla a skoro bych si pomyslela, že to byl vlastně fajn výlet. Až na to, že nebyl. Z Brna jsem nestihla vidět vůbec nic, ani jsem nepotkala žádné knihkupectví, abych aspoň mohla říkat: "Podívej, tu mám z Brna", hlavně, že jsem se projela aspoň tou šalinou. 


Co je ale ještě zábavnější je, že zítra jedu v 7:40 zase na opačný konec republiky - do Plzně, kde si musím vyběhat některé náležitosti spojené s ukončením studia a protože je zítra poslední možný den, abych ještě směla na promoci, tak není zbytí a budu cestovat zase - 2,5 hodiny tam a ještě tentýž den zase zpátky. No těším se neskutečně. Ne, že by mi o tu promoci zase až tak šlo, být našňořená do slušného a promenádovat se někde po podiu před celým svým ročníkem a jejich rodinami není zrovna má představa zábavy, ale rodinu o to prostě nemůžu ochudit, takže mě zítra čeká další cestování. Aspoň ještě o kus pohnu se Hrou o trůny, momentálně jsem na nějaké 400. stránce, jestli nebudu zítra ve vlaku spíš spát nebo tupě čumět z okna, mohla bych to dotáhnout možná na nějakých 600. Uvidíme. 


...proto sem dnes nepřibylo nic nového a nejspíš nepřibyde ani zítra. Přesto si dál klikejte denní vstupy do soutěže, ještě zbývá pár dní a kdo ví, třeba zrovna váš extra vstup bude ten vítězný :)

3 komentářů:

luckily řekl(a)...

Já studuju bakaláře Inf. studií a knihovnictví v Brně.:) Zrovna jsem ukončila druhý ročník a po prázdninách mě čeká třetí ročník..:-/ Cestování taky moc nemusím, zvlášť v létě. Než dojedu domů, tak vypadám jak bych se ani nečesala a jsem zpocená až běda..:-/
Budu držet palce s těma příjmačkama!:) Možná se pak někdy potkáme.:)

Vexa řekl(a)...

I já držím palce, s luckily jsme spolužačky. :D ISK na MU je úžasný obor, takže chválím výběr. :) Jinak ke Hře o trůny jsem se dostala až po tom, co jsem viděla seriál, takže jsem se neubránila srovnávání, každopádně jako vždy, tisíckrát lepší mi přijde kniha, i když seriál je taky moc povedený, jde vidět, že si dali záležet. :)

Ohana řekl(a)...

díky :) tak bych měla hned dvě spolužačky z nižšího ročníku..to vůbec není špatný začátek :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.