Knihy, ke kterým se vracím #5

První středa v měsíci je opět tu a s ní i pátý příspěvek do mého vlastního meme - Knihy, ke kterým se vracím. Tentokrát jsem se rozhodla vzít vás na cestu hluboko do historie. I do mé čtenářské historie, protože Egyptem jsem byla jednu dobu opravdu posedlá. Je to docela vidět i na mé knihovničce, jejíž nejstarší část je prostě jeden starověký Egypt za druhým. Teď už mě až tak nebere, protože jsem si docela brzo uvědomila, že většina populárnějších knížek je pořád o stejných panovních - Ramses Veliký, Hatšepsovet, Kleopatra, Achnaton a Nefertiti. Ti se opakují asi nejčastěji a časem už to prostě začne být nudné, i když se na tyto postavy každý autor samoztřejmě dívá úplně jinak. Každopádně existuje jeden autor, kterého jsem si oblíbila nade všechny ostatní a tím je:

Christin Jacq - Z lásky k ostrovu Philae

Rok vydání: 2003

Anotace: Na svatém ostrově Philae na jižní hranici Egypta žije v 6. st. po Kristu poslední společenství věrné staré egyptské tradici. Neoblomně odmítá křesťanství, které již ovládá celou zemi. – Hlavními postavami poutavého románu jsou krásná Isis, představená společenství, která vede nerovný boj se všemocným biskupem Teodorem, a Sabni, kterého k Isis poutá nezničitelná láska. Spolu s ní vlévá důvěru do srdcí těchto posledních stoupenců starých tajemství a obřadů.

Recenze: Má první kniha od Jacqa a hned takový poklad. Příběh se odehrává v šestém století našeho letopočtu, tedy v době, kdy už je doba faraonů dávno pryč. Ze starých tradic zbyly jen vzpomínky a obyvatelstvo bylo násilně převedeno na novou víru - křesťanství. Já obvykle knihy o náboženství ráda nemám, protože sice uznávám právo každého věřit v co chce, ale že bych musela nutně číst polemiky o tom, proč je (v tomhle případě) křesťanství jedinou správnou cestou, to není zrovna podle mého gusta. Tady mi to ale tak moc nevadí, protože je křesťanství srovnáváno s náboženstvím mně mnohem bližším, které sice taky není něco, v co bych chtěla nebo vůbec dokázala věřit, ale alespoň se v jeho jménu tolik nezabíjelo. 

Každopádně v 6. století z krásy a kouzla starého egypta přežívá už jen jediný kousek země - ostrov Philae, na kterém se nachází poslední činný chrám, zasvěcený bohyni Isis. Její jmenovkyně - představená společenství na ostrově se snaží spolu se Sabnim - doyenem společenství zachránit tento poslední kousek egyptského mystéria. Biskup Theodor, správce oblasti v okolí Elefantiny, se snaží ve jménu své víry Philae zničit, aby vyhověl požadavkům svého císaře i Boha, zároveň ale nechce použít příliš drsných metod, protože Sabni je jeho přítel a navíc obdivuje sílu ducha společenství, které se nevzdává ani když musí čelit nejtěžším překážkám. Neustále jim tedy hází klacky pod nohy, kterým se ale Isis vždy nějakým zázrakem vyhne. 

Z lásky k ostrovu Philae je úžasná kniha, která vypráví o úžasné lásce a odhodlání bojovat za to, v co věříte, i když se boj zdá předem prohraný. Právě pro tuhle zprávu, kterou Jacq v Ostrovu Philae předává čtenáři, je zrovna tahle jeho kniha mou asi nejoblíbenější, a že jsem jich četla dost. Nemůžu ale říct, že se bude zaručeně líbit všem. Je psaná takovým loudavým pozvolným způsobem - sice nechybí akce, ale tempo knihy je prostě úplně jiné, než na co mohou být lidé dneska (v období rozmachu YA literatury) zvyklí. Mě se to ale líbí, protože občas prostě neuškodí zvolnit a navíc mě tohle tempo skvěle evokuje tu horkou atmosféru Egypta, kdy se všechno pohybuje tak nějak zpomaleně a navíc tam úplně vidím ten líně tekoucí Nil a prostě hned s prvními slovy jsem přímo tam. Navíc se mi na téhle i všech ostatních Jacqových knihách líbí je, že jsou přímo prošpikované informacemi ze starého Egypta, které jinak najdete jen v učebnicích. Christian Jacq je egyptolog, takže asi vážně ví o čem mluví a všechny ty užitečné a vlastně vzdělávací informace dokáže hezky zakomponovat do příběhu, takže si ani neuvědomíte, že se dozvídáte důležité informace o rolích jednotlivých bohů, o fungování státu nebo třeba o průběhu některých rituálů. Třeba taková scéna s mumifikací a pohřbením egypťana je popsaná tak detailně, že bych snad dokázala provést mumifikaci i já, pokud by mi někdo dodal potřebné suroviny (jako třeba mrtvolu ochotnou nechat se mumifikovat). A to se mi líbí, protože je to v podstatě studium celé staroegyptské kultury, ale tak nenásilnou formou, že si ani neuvědomíte, že se vzděláváte.

Proč právě tahle: Jak už jsem řekla. Je to skvělá kniha a navíc byla mou první od Jacqa. Potom jsem jich četla ještě hodně - Královnu slunce, 5 dílů Ramsese, Egypt velkých faraonů, Egyptského soudce (3 díly) a sérii Usirova tajemství (3 díly), ale z Lásky k ostrovu Philae má v mém srdci spešl místo a bude ho tam mít už asi navždycky, protože mě představila úžasnému světu starověkého Egypta v podání Christiana Jacqa.