Modrá jako safír - Kerstin Gierová

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet. A ani jedno není vůbec snadné! Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu...

Už se vám stalo, že jste chtěli do knihy jen nakouknout a najednou bylo o pět hodin později a vy byli na poslední stránce? Protože to se stalo mě s Modrou. Kerstin pro nás zase jednou připravila skvělé počtení. Začínáme přesně tam, kde Rudá skončila - ve zpovědnici v kostele. A hned se seznamujeme s novou postavou, Xemeriem. Malým démonkem v podobě chrliče, kterého opět vidí jen Gwendolyn, ta ale samozřejmě vůbec nemá čas se seznamovat s novým kamarádem démonem. Musí podat hlášení o zpackané misi u lady Tilneyové a navíc si hrabě Saint Germain vyžádal další setkání s Gwendolyn a Gideonem, tentokrát na veřejnosti, dokonce na soaré. To ale znamená, že se Gwen musí urychleně naučit slušnému chování podle standardů 18. století. Musí se naučit pukrle, správné oslovení a samozřejmě ten zatrolený menuet. A navíc musí přijít na to, co se to vlastně Gideonovi honí hlavou, že ji jednu chvíli líbá a druhou jí nadává a také co Lucy myslela vším, co řekla. Co se skrývá pod tajuplným Zeleným rytířem? A proč chce hrabě Gwendolyn tak nutně vidět?
Modrou jsem si skutečně užila. Ono totiž jsou čtivé YA knihy a pak je série Drahokamy, která je na úplně jiné úrovni. Už dlouho se mi nestalo, že bych knihu přes 300 stran slupla na posezení. To já prostě nedělám, ale Modrou jsem jednoduše nemohla odložit. To bych nepřenesla přes srdce. Celé to bylo tak napínavé a vtipné a skvělé, že člověk prostě potřebuje vědět co se stane příšte. Nechápu, jak mohla Kerstin napsat něco takhle skvělého pro mladé a tak příšerného a nezáživného (jako Každé řešení má svůj problém) pro dospělé. Možná se po letech psaní konečně našla, protože mám takový pocit, že Drahokamy i v originále vyšly až po jejích knihách pro dospělé.
Co mě ale nepřestává udivovat je, že i když byl děj Rudé i Modré opravdu zajímavý a originální, mě stejně nejvíc  zajímá, co se příště stane mezi Gwendolyn a Gideonem. Ano, je to hodně insta-love, což obvykle nesnáším, ale když ona je mezi nimi ta láska taková sladká a milá, že nemůžu jinak, než jim fandit. I když dění v Modré mě od fandění Gideonovi dost odradilo. Teď můžu jen natěšeně čekat, co se stane v posledním díle, kterého se jednoduše nemůžu dočkat. Natož, když jsem si vyluštila hádanku na poslední straně knihy. (A jen tak mimochodem, pokud jste knihu už četli, taky vám v tom slově chybělo jedno písmenko?) Prostě opět úžasné a skvělé a mám pocit, že zase jednou nemám ani jedinou věc, kterou bych vytkla.