Bylo nebylo #52

2. 12. 2012

Konečně mám zácvik za sebou. Jediné, co mi tuhle skvělou myšlenku kazí, je fakt, že teď budu až do aleluja jen pracovat. Pořád do kola, pořád to samé. Ale tak co se dá dělat. Takový je prý dneska úděl dospělého člověka a z nějakého důvodu se takového dospělého snaží udělat i ze mě. Zuby nehty se bráním, ale síly začínají docházet. Co si počnu potom? Třeba by se ze mě mohla stát zahořklá stará panna, která žije jen svou příšernou, nudnou prací. To mě čekají hezké věci.. Ale zpět k tématu. Další týden je za námi což znamená, že je čas na další díl rubriky Bylo nebylo. Tentokrát jsem pro vás vybrala jednu z mých oblíbených knih, která se ve středu objeví v Knihách, ke kterým se vracím.

Craig Thompson - Pod dekou

Anotace: Pod dekou je první objemný komiks v dějinách tohoto žánru, kterému nakladatel věřil natolik, že jej vypustil v knižní podobě rovnou, aniž by jej měl otestovaný v nějakých sešitových či časopiseckých vydáních. Jde vlastně o velmi civilně, ale přitom nápaditě a zábavně líčený příběh autorova dětství, mládí a první velké lásky. Zároveň se tu řeší problém lidí, kteří byli vychováni na mírně řečeno nábožensky horlivém (a nemírně řečeno fanatickém) americkém venkově a kteří se pak zpod téhle deky i zpod jiných dek obtížně derou ven. Je to vražedně přímočarý příběh, při kterém si vzpomenete na vlastní věk nevinnosti a lásky tolik, až vás to píchne do srdce jako rampouch z pravé wisconsinské zimy.

První věty: Když jsme byli malí, spávali jsme s bráškou Philem v jedné posteli. 
"Spávali jsme": přislazený způsob, jak vyjádřit, že jsme byli ODSOUZENI spát v jedné posteli, protože jsme byli děti a neměli jsme do toho co mluvit.
"Hej, Craigu." "Pokouším se usnout."
"Okraje naší lodě ohryzávaj žraloci." "To není loď ty moulo. Je to POSTEL. A už spi."

Přijde vám zvláštní psát do tohoto meme první věty z grafického románu? Mě taky, maličko. Ale říkala jsem si, že když už má Pod dekou hrát hlavní roli v prosincových Knihách, ke kterým se vracím, nebylo by od věci, kdybych vám knihu ukázala už pár dní předem. A také jsem přidala o pár vět navíc, aby to nebylo tentokrát tak chudé. Tak co na ni zatím říkáte? Líbí se?

2 komentářů:

Bastera řekl(a)...

Jéé mluvíš mi z duše, taky jsem pořád tak nějak odsouzená do světa dospělosti a nějak se pořád necítím dobře v téhle jiné roli. A jakou práci? Jinak ten román zní zajímavě, ale já teď vůbec nestíhám ani číst :(

Ohana řekl(a)...

Román je to skvělý, takový opravdický, ale víc se dozvíš až ve středu ;0). Jinak o práci už jsem psala v komentáři k Co je nového. Nudná, kancelářská a navíc v oboru, který má ke knížkám neskutečně daleko..

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.