Knihy, ke kterým se vracím #11

5. 12. 2012


On už je prosinec. Věřili byste tomu? Úžasné. A za chvíli je tu konec světa, po něm Vánoce a pak rok 2013. Jen doufám, že ta třináctka tam nebude smolná, protože mít smůlu celý rok bych asi nepřežila. Jinak co vám budu takhle na začátek ještě povídat? Venku je nasněženo, obchody nahodily atmosféru a dneska nás čekají čerti, které já osobně nesnáším. Dřív to byla hezká tradice, kdy dospělí chodili po ulicích a strašili malé děti. Teď to odrostlejší haranti využívají k tomu, aby pod maskou čerta mohli dělat bordel a házet petardy lidem pod nohy. V takový den já raději moc nevycházím, alespoň tedy v inkriminovaných hodinách, ale letos zrovna tou dobou půjdu z práce a pak z vlaku, tak budu jen doufat, že jich moc nepotkám. Jaký máte na čerty a andílky názor vy? Jsem zase v něčem jediná? No nic, vraťme se k tématu. Tentokrát jsem vybrala netradičně grafický román. Jeden důvod byl naprostý nedostatek času na čtení a druhým byl fakt, že se celá kniha odehrává v zimě pod sněhem. A který mám na mysli?

Craig Thompson - Pod dekou

Rok vydání: 2005
Anotace: Pod dekou je první objemný komiks v dějinách tohoto žánru, kterému nakladatel věřil natolik, že jej vypustil v knižní podobě rovnou, aniž by jej měl otestovaný v nějakých sešitových či časopiseckých vydáních. Jde vlastně o velmi civilně, ale přitom nápaditě a zábavně líčený příběh autorova dětství, mládí a první velké lásky. Zároveň se tu řeší problém lidí, kteří byli vychováni na mírně řečeno nábožensky horlivém (a nemírně řečeno fanatickém) americkém venkově a kteří se pak zpod téhle deky i zpod jiných dek obtížně derou ven. Je to vražedně přímočarý příběh, při kterém si vzpomenete na vlastní věk nevinnosti a lásky tolik, až vás to píchne do srdce jako rampouch z pravé wisconsinské zimy. 

Recenze: "Pod dekou" je krásná kniha. Je to vlastně autobiografie, ve které Craig vypráví o svém dětství, dospívání a své první lásce. Je to takové milé, otevřené a strašně opravdové. Vypráví o dětství s mladším bratrem v méně než příjemných podmínkách (měli společný pokoj i společnou velkou postel, rodina měla málo peněz a navíc byla strašně pobožná), o svých zážitcích ze školy (kde byl šikanován), o jakýchsi církevních táborech (na kterých dětem vůbec nejde o víru) a hlavně o Raině. Dívce do které se zamiloval, dokonce s ní začal na dálku chodit, a která z něj udělala muže. Craig se tu dotýká mnoha citlivých témat jako je náboženství, šikana, první masturbace, sex a také díky Rainině bratrovi o problematice mentálně postižených lidí ve společnosti. Já osobně bych ji na základních školách dávala jako povinnou četbu, protože kde jinde může člověk číst takhle neformálně o všech důležitých problémech, které ho mohou v době dospívání potkat? 
Já tuhle knihu prostě miluju a vždycky jednou za čas si ji znovu pročtu. Ona, i když vypadá strašně tlustá a má téměř 600 stran,  se čte strašně rychle a navíc je kreslená tak krásně, že si ani nevšímáte jednotlivých obrázků a vidíte jednolitý film. Nevím už, co bych k ní víc řekla. Tohle prostě musíte vidět na vlastní oči. Mě třeba se styl autora moc líbil, ale to je hodně subjektivní už u obyčejných knih, natož u těch grafických, takže posuďte sami a pokud se vám bude líbit, pošlete to dál. :)

Proč právě tahle: Musím říct, že tentokrát vůbec netuším, jak jsem se ke knize dostala. Nemyslím, že by mi ji někdo doporučoval, nebo že bych kdy četla recenzi a jsem si jistá, že jsem si ji koupila sama, ale proč? To už odnesl čas. Každopádně jsem moc ráda, že jsem to udělala. Jak už jsem říkala v té kratičké recenzi, tahle kniha je prostě skvělá, líbí se mi její grafická i textová stránka a za boha nemůžu najít nic, co bych jí vytkla. Tentokrát to vážně dál rozvádět nebudu, protože důvod "je jednoduše skvělá" vám stejně nic moc neřekne. To musíte posoudit jedině sami, takže se rovnou vrhneme na ukázku:

Ukázka:





2 komentářů:

Lenny řekl(a)...

Musím tedy přiznat, že jsem komiksům nikdy na chuť nepřišla. Vždy mě nebavili už po pár stránkách, že jsem ani žádný nikdy nedočetla.

Ohana řekl(a)...

Já nemám moc ráda takové ty klasické komixy se superhrdiny, ale pokud je to něco takhle netradičního a líbí se mi kresba i styl vyprávění, tak si jednou za čas i ten komix užiju :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.