Konečně!

Proč jsem tak nadšená? Konečně mám volný víkend. A nemyslím volný, jako že nemusím dělat úkoly, ale volný, jako že nemusím na další dvanáctku do práce. Poslední týden jsem byla v práci každý den alespoň o dvě hodiny déle a poslední tři dny dokonce o 4 hodiny. Oba poslední víkendy byly taky pracovní, a tudíž jsem neměla vůbec ale vůbec na nic čas. Většinou jsem dorazila domů tak pozdě, že jsem se jen najedla, vysprchovala a padla do postele. Prostě hrůza. Už ani v tom vlaku jsem nečetla, protože mi padala hlava. Teď třeba už mám třetí den rozkoukaný jeden díl seriálu. Proč? Protože jsem si ho pustila vždycky jen na pár minut při ranním vypravování, spíš jako zvukovou kulisu než jako cokoli jiného. Bloglovin přetéká novými články, které si chci přečíst, email hlásí 60 youtube videí, které chci vidět a můj blog chudák trpí prázdnotou. Ale víte co? On ten čas vážně nebyl ani při nejlepší vůli. Teď bych navíc měla doma trochu pomoct, ale včera jsem si tak namohla záda, že se nemůžu hnout. No je tohle normální? Alespoň sezení u počítače nebolí. Díky bohu za ergonomicky tvarované židle. 

Ale zpátky k blog..nebudu slibovat, že se polepším, protože to slíbit prostě nemůžu. Nebudu se omlouvat, protože tentokrát výpadek nebyl způsoben mou leností. Alespoň ale můžu říct, že přes Vánoce se pokusím napsat několik článků do zásoby, abych měla jednou za čas vždy co zveřejnit. A také už se vždycky budu smát těm omluvným příspěvkům od školáků a studentů, kteří si myslí, že toho mají hodně. Pokud studujete a ještě pracujete, pak vám věřím. Pokud jenom chodíte do školy, případně na pár kroužků, počkejte, až začnete pracovat. To teprve zjistíte, co to znamená, mít toho hodně :) Zatím se tedy loučím a jdu se zhroutit do postele naprostou únavou. Začátek článku jsem totiž psala ráno a od té doby jsem uklízela a smejčila a teď jsem úplně hotová. Za odměnu mě ale čeká opravdu dlouhá vana a pak možná i chvíle s knížkou. Už se neskutečně těším.