Bylo nebylo #57

Tenhle týden byl šílený! V práci jsem se mohla zbláznit, kolik se toho na mě navalilo a teď navíc musím do práce i v neděli, protože lidé kolem mě jsou neskutečně neschopní. Ale nevadí! Nic mi nezabrání číst a tenhle týden mi život zpříjemňovala kniha, která si podle mého zaslouží pozornost. O které mluvím? Jeden z mých Vánočních dárků, ze kterých mám strašnou radost:

Connie Willisová - Kniha posledního soudu

Anotace: Román patří bez přehánění mezi nejvýznamnější žánrové práce dvacátého století. Studentka historie je na své cestě do minulosti omylem poslána do doby morových ran roku 1348. Zatímco se dívka snaží přežít, aniž by se sama mohla vrátit do budoucnosti, profesor Dunworthy musí bojovat s rychle se šířící smrtelnou epidemií chřipky i s tupou byrokracií, aby měl vůbec šanci svou žákyni zachránit. Obě časové linie i přes propast času prozrazují, jak je lidská povaha navzdory civilizačnímu pokroku v podstatě stále stejná. Kromě řady domácích cen v USA se knize dostalo rovněž národních ocenění pro nejlepší žánrový román Německa, Španělska a Itálie.

První věty: Pan Dunworthy otevřel dveře do laboratoře a okamžitě se mu zamlžily brýle. 

"Jdu moc pozdě?" zeptal se, sundal si brýle a zamžoural na Mary.

"Zavři dveře," řekla "neslyším tě přes ty příšerné koledy."

Začátek nic moc, ale nebojte, ono se to hnedka rozjede, že se nestačíte divit. Tahle kniha je jednoduše skvělá. Zatím mám za sebou jen 100 stran, ale už teď jsem si ji zamilovala a naprosto nechápu, že ji nikdo nezná. Je přeci o cestování časem a tohle téma prostě musíte milovat. A navíc je napsaná opravdu čtivě. Jediné, co jí ubližuje, je ta obálka, to bylo rozhodně špatné rozhodnutí. Kdyby měla povedenější obálku a lépe napsanou anotaci, myslím, že by se z ní u nás mohla stát senzace. Takhle jí asi budu muset trochu vypomoct.