Vykoupení - Lauren Kate

Anotace: Luce a Danielovi dochází čas. Aby Luciferovi zabránili vymazat minulost, musejí najít místo, kde andělé dopadli na Zemi. V patách mají temné síly a Daniel netuší, zda to ještě dokáže – žít, jen aby Luce znovu a znovu ztrácel. Schyluje se k osudové bitvě, po níž zůstanou na bojišti mrtví lidé... a andělský prach. Kdo přinese největší oběť? A komu se zlomí srdce?

Tak, konečně to mám za sebou. Co jsem si myslela? Nic pěkného, ale radši čtěte dál, ať mohu svůj negativní postoj vysvětlit.
V tomhle díle Lucifer spustil znovu pád a Lucinda a její přátelé tedy mají 9 dní na to, aby shromáždili relikvie, které jim pomohou najít místo pádu (nebo spíš dopadu), dorazili tam a zastavili Lucifera ještě před tím, než stihne svůj ďábelský plán dokončit. Najít tyhle relikvie samozřejmě není nic snadného, Luce se do cesty neustále staví překážky a všemožní nepřátelé, ona ale dál statečně bojuje za osud světa a tím i za svou lásku.
Ano, má sumarizace děje může znít poněkud výsměšně, ale víte co? Ten příběh se nakonec zvrhl v takovou zhovadilost, že se na nic lepšího nezmůžu. Vezměme to ale popořadě. Postavy - stále stejně přihlouplé, například o takové Luce všichni ostatní tvrdí, jak je statečná, ale na druhou stranu na každé stránce nad něčím fňuká. To je maličko protimluv, ne? Autorčin styl - neskutečně křečovitý. Přišlo mi, že se chtěla vyšvihnout někam výš, psát maličko umělečtěji, ale ve finále se ukázalo, že na to prostě nemá. Měla se držet jednoduchého stylu a duši povznášející metafory přenechat jiným, schopnějším autorům. Jinak totiž vznikne paskvil jako: "Na vysoké hoře uprostřed pouště přistáli těsně před úsvitem. Strašidelně růžovou a zlatou oblohu poprášenou okrovými mraky už nad východním obzorem lemoval pruh světla jako náplast hojící purpurové modřiny noci." (str. 85) Cože? Je možné, že by to bylo jen překladem? Protože já tomu nějak nevěřím.  A když už jsme u překladu, takové "časotřesení" je taky neskutečná hrůznost. Ale jdeme dál. A to prosím pěkně k samotnému příběhu.
Panebože, co si Lauren myslela? Ráda bych to rozebrala trochu víc, ale nechci spoilerovat, tak alespoň náznakově. Za prvé, naše hrdiny sice neustále stíhaly potíže a nepřátelé, ale na druhou stranu by bylo fajn, kdyby se jim nepodařilo každou takovou překážku překonat zázračně jednoduše a v rámci jednoho či dvou odstavců. To pak totiž nemá moc smysl jim ty překážky vůbec předhazovat, že? Za druhé, snaha o šokování čtenáře by neměla být křečovitá a takovýto příběhový zvrat by neměl být naprosto předvídatelný (tedy alespoň já jsem jeden z těch velkých zvratů tušila už hodně dopředu, možná dokonce už od třetí knihy). Navíc, pokud se rozhodnu vložit do příběhu podobné zvraty, měly by být logicky odůvodnitelné (teď bych moc ráda argumentovala nad jeho logikou, ale to bych řekla příliš, takže si to asi odpustím). A za třetí, pokud hrdinové celou knihu bojují za to, aby něčemu zabránili a potom minutu před tím, než se jim to vůbec může podařit, zasáhne třetí strana a jako lusknutím prstů je po problému, čtenáře to může maličko zklamat, možná dokonce rozčílit. Ano, mluvím o tom slavném "DOST." Tak proč se všichni celých tři sta stran vůbec obtěžovali? To mohli rovnou zůstat doma rozvalení na gauči, vyšlo by to na stejno.
Prostě jeden špatný element knihy na dalším. Za jediné pozitivum by se dala považovat obálka, kdyby ji autoři zase nezkazili tím blyštivým písmem. A nezdá se vám, že má modelka pravou ruku trochu moc mrtvolně bílou? Na počítači to tak vidět není, ale když máte knihu v ruce, může se vám z toho odstínu udělat možná maličko mdlo. Vypadá to, jako by jí každou chvíli měla odpadnout. Celkové hodnocení? Ani nevím proč, ale nakonec překvapivě vysoké. Asi z radosti, že už mám celou sérii za sebou.