Bylo nebylo #60

Víte co? Už strašně dlouho jsem neměla v ruce žádný recenzák. Nebyl prostě čas. Jsem ráda, když stihnu jednu knihu za týden a pak jednu zfouknu o víkendu, pokud zrovna nemám jiné povinnosti, a to na čtení recenzáků není zrovna nejideálnější situace. Tentokrát ale jeden mám a mám z něj velikou radost. Terapie láskou má sice pochybný název a navíc filmovou obálku, ale podle anotace vypadá opravdu dobře. A jak že tahle kniha začíná? Na to se tedy podíváme:

Matthew Quick - Terapie láskou

Anotace: Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?

První věty:  Nemusím ani zvedat hlavu, abych poznal, že je to máma, která mě jde zase jednou překvapit neohlášenou návštěvou. V létě si nehty na nohou vždycky lakuje narůžovo a dobře znám i ty kožené sandály s květinovým vzorem - ty si koupila, když mi naposledy zařídila opušťák z ústavu a vzala mě do obchoďáku. Není to poprvé, kdy mě zastihla, jak v županu, bez dozoru, cvičím na dvoře, a v duchu se usměju, protože předem vidím, jak se zase pustí do doktora Timberse a bude na něj dorážet, proč musím být zavřený, když mě pak stejně nechají celý den o samotě.

Začíná to pěkně, já totiž miluju knihy, ve kterých jsou hlavní postavy tak trochu mimo a musí být v ústavu pro duševně chodé. U takových lidí totiž nikdy nevíte co provedou. Vyhoďme ho z kola ven je toho dokonalým důkazem. Terapie láskou se sice nebude odehrávat celá v ústavu, ale myslím, že i střet ústavního světa s realitou bude vážně zajímavé počtení. Nemyslíte?