Knihy, ke kterým se vracím #13

Únor. Humusovej měsíc, kterej ale začíná docela dobře. Aspoň není taková zima, že? Navíc ke konci února budu mít svátek a prý už mám na cestě nějakou tu papírovou radost, takže to nakonec možná nebude až tak hrozné. Stejně je ale pořád ještě tma strašně brzo a pořád je tak nějak pošmourno a už i přes den si člověk musí přisvítit, aby měl na čtení dost světla. Nevím jak vám, ale mě takovéhle počací maličko kazí náladu. A proto si jí musím zlepšit něčím osvědčeným:

Douglas Adams - Stopařův průvodce galaxií

Rok vydání: 2002

Anotace: První část "pětidílné stopařské trilogie", kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z nehož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

Recenze: Celá série Stopařova průvodce je prostě geniální a skvělá. Vždycky, když ji čtu někde na veřejnosti, budím drobné pobouření svými výbuchy smíchu. A o tom to je.

Vše začíná příběhem starým jako lidstvo samo: rasa mimozemšťanů přiletí zdemolovat planetu Zemi kvůli stavbě nové intergalaktické dálnice a shodou okolností se jednomu člověku podaří uprchnout, když zjistí, že jeho přítel je také mimozemšťan, který se dokáže z téhle planety dostat pomocí stopu. Jednoduché, že? Člověk by řekl skoro až nudné. Taky mohl Adams vymyslet originálnější námět. Potom se ale vše zamotává ještě víc. Arthur a Ford čirou náhodou potkají Zafoda a Trillian, což je mimochodem dívka, kterou Arthur kdysi potkal na jednom večírku a moc se mu tehdy líbila, a společně se vydávají na cestu po galaxii. Při tom jen tak mimochodem odhalí tajemnou planetu Magratheu, tajemství života, vesmíru a tak vůbec a při tom zažijí spoustu dobrodružství, které je popisováno tak originálně a s takovým humorem, že si ani nevšimnete a jste na konci páté knihy téhle skvělé trilogie. Zní to trochu bláznivě? To rozhodně, a dokonce víc než jen trochu. Přesto je to ale skvělá zábava, kterou je třeba zažít. 

Jediné, co mi vadí, jsou obálky Arga, které jsou jednoduše příšerné a pak fakt, že byl první díl zfilmovaný a opět mi zkazil jednu z mých nejoblíbenějších knižních sérií. Ještě horší ale je, když lidé, kteří ten film viděli tvrdí, že dokáží Douglase Adamse ocenit a přidávají se k ručníkovému dni. Pokud jste nepřečetli jediné Douglasovo slovo, ale film se vám líbil, pak s chutí do toho, ale nemyslete si, že byl film jen vzdáleně tak dobrý, jako jsou tyhle knihy. 

Proč právě tahle: Maličko mě mrzí, že jsem tuhle knihu neobjevila sama. Jednou kdysi dávno mi první dva díly přinesla mamka z knihovny s tím, že ji potkala v regálu se zrovna vrácenými tituly a myslela, že by se mi to mohlo líbit. A taky měla pravdu. Okamžitě jsem se zamilovala, skoupila všechny díly, přihodila i nový šestý díl, oba díly Holistické detektivní kanceláře a navíc ještě Lososa pochyb. Šestý díl a Lososa jsem ještě nečetla a budu to muset napravit, ale už prvními sedmi knihami vznikla má úcta k tomuhle spisovateli, protože kdokoli, kdo dokáže něco takového vymyslet, takhle skvěle napsat a přitom nesedí někde v blázinci, je prostě bůh. Proto se také každý rok účastním ručníkového dnu, právě na počest Douglase Adamse. 

Tyhle knihy mi vždycky neskutečně zvednou náladu a v brzké době plánuju rereading, ke kterému přihodím i šestý díl a Lososa, abych měla zkušenost kompletní. Přidáte se někdo? Pokud jste od Adamse zatím nic nečetli a stále váháte, zkuste si utvořit názor na základě ukázky:

Ukázka: Stres a nervové napětí jsou dnes vážným sociálním problémem ve všech částech Galaxie, a proto, aby se tato situace ještě nezhoršila, budou jistá fakta odhalena předem.

Planeta, o kterou zde jde, skutečně je legendární Magrathea.

Útok smrtonosných střel, které mají být zakrátko vypáleny starobylým automatickým obranným systémem, budou mít za následek pouze rozbití tří kávových šálků a jedné myší klícky, několik modřin na nadloktí jednoho z hrdinů a nevčasné stvoření a náhlý odchod z tohoto světa jednoho květináče petúnií a jednoho nevinného vorvaně obrovského.

Aby však byla přece jen poněkud zachována atmosféra tajemství, nedozvíte se v této chvíli, čí nadloktí bude zhmožděno. Tato skutečnost se může bez nebezpečí stát předmětem dramatického napětí, protože je naprosto bezvýznamná.