Leden, nejlepší měsíc v roce. Je zima, je hnusně a pořád je tma. Žáci navíc mají hoňky před pololetím a studenti zase zkouškové období. Kdo by tohle nemiloval? Rozhodla jsem se ho tedy projasnit trochou všeříkající filosofie. Nejen proto, že je leden, ale také proto, že vždycky na silvestra předčítám svému psovi, protože se bojí zvuku ohňostrojů. Náš byt je situován tak pitomě, že v jediném pokoji není od těch světel a hluku úniku, takže mu čtu, aby se soustředil na můj hlas a tolik se neklepal. První rok jsem mu četla právě Malého prince.
Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
Rok vydání: 2010 (alespoň mé vydání - to staré z dětství se někam podělo a není k nalezení)
Anotace: S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této
moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si
o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu,
o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi.
A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké
planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba
chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost.
Recenze: Kdo by tuhle "pohádku" neznal a nemiloval? Já myslím, že takový člověk ani nemůže existovat. Samozřejmě se najdou lidé, kteří už z principu nemají Malého prince rádi (milují ho přeci všichni ostatní a je třeba se aspoň v něčem lišit), já ho ale miluju. Víte proč? Protože pokaždé, když se do něj začtu v něm objevím něco nového. Už jsem ho četla několikrát a vždycky mě něčím překvapí. Nikdy si ho tak úplně nezapamatuju. A takové knihy jsou nejlepší. Protože pokud autor dokáže stejnými slovy stále znovu a znovu překvapovat, pak musí být opravdu vyjímečný. A protože pořád nedokážu své pocity ohledně Malého prince vypsat, opíšu sem svou "recenzi" z Kulturního deníku ze střední školy:
Naprosto nepopsatelné. Četla jsem tuhle knihu už několikrát, ale pořád ještě jsem nepřišla na způsob, jak vyjádřit o čem je nebo jak na mě působí. Nemá moc velký děj, spíš působí na city člověk. Když ji čtete, cítíte najednou všechnu tu nádheru a bolest, lítost a spoustu dalších pocitů.
Jak řekla liška: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
A já jen doufám, že malý princ dorazil na svou planetku v pořádku, že mu beránek nespásl růži, a že dál vymetá sopky, i tu vyhaslou, protože člověk nikdy neví a dál vyrýpává baobaby.
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu."
Proč právě tahle: To nedokážu vyjádřit ani kdybych chtěla. Prostě proto, že je to Malý princ.
5 komentářů:
Táto knižka je krásna 8)
Ano naprosto souhlasím, pokaždé když Malého prince čtu v něm objevím něco nového a krásného :)
Teď jí zrovna čtu k maturitě :-)
Jsem asi jediná ale já knihu Malý princ prostě nesnáším... už na základní škole bylo pro mě utrpení ji číst a teď na střední znovu? Kniha mi přijde jako naprostá blbost... Ovšem, respektuji tvůj názor, každý máme jiný vkus :)
Dominika: to asi vážně jsi, ale nevadí, jsem ráda, že vím, že ne každý musí Malého prince milovat..do dneška jsem to vážně netušila :)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)