Dívka, která sahala po hvězdách - Sarah Addison Allen

24. 6. 2014

Anotace: Emily Benedictová přijíždí do pitoreskního jižanského městečka Mullaby v Jižní Karolíně v naději, že se dozví víc o životě své matky, obklopeném mnoha hádankami. Ale od chvíle, kdy dívka vstoupí do domu, kde její matka vyrůstala a kde žije její podivuhodný samotářský dědeček, jehož zatím nikdy nepotkala, nestačí se divit. Ostatně celé Mullaby, kde existují rodinná tajemství, za nimiž stojí snad jen kouzla, je poněkud zvláštní místo. Jak jinak si vysvětlit, že zde žije muž tak vysoký, že dohlédne za obzor. A to je jen začátek…

Emily přijíždí do Mullaby, rodného města své matky o kterém poprvé slyšela až po její smrti, aby žila se svým dědečkem. Musí si nejen zvyknout na nové prostředí a najít si nové kamarády, ale také se seznámit se svým posledním žijícím příbuzným. Co před ní ale skrývá? A proč celé město její matku nenávidí?
Julia se do města vrátila po 18 letech s jediným úmyslem: prodat otcův dům, splatit hypotéku na restauraci a prodat i tu. Potom by se mohla s klidem vrátit zpět do svého života a konečně si pořídit vysněnou cukrárnu. Jenže i na ní čekají v Mullaby kostlivci ve skříni. Dokáže se s nimi vypořádat?
Dívka, která sahala po hvězdách je příběh Emily i Julie. Obě dvě řeší své problémy po svém, ale navzájem si pomáhají. Juliin příběh je zaměřený spíš na její milostný život a její důvody k odchodu z města, zatímco Emiliiny části nám pomáhají přijít na tajemství její matky a tím i na tajemství celého města. Všichni ho totiž znají, jen o něm nikdo nemluví. Obě dvě postavy se mi hodně líbily a stejně tak všechny vedlejší. Taková malá městečka totiž skutečně existují (i když asi ne až tak podivná) a já v jednom takovém městě, kde každý zná tajemství všech svých sousedů, vyrůstala, takže mi to prostředí přišlo hodně uvěřitelné. Líbila se mi i většina příběhu, kdy skutečně po kouscích odhalujeme, co se vlastně v minulosti stalo a nakonec zjistíme i to veřejné tajemství, o kterém nikdo nemluví. S čím jsem měla problém, bylo to tajemství samotné. To mi přišlo hodně povědomé z jiné knihy, a když se to na konci tak zvrhlo, bylo mi jasné, že autorka to prakticky opsala.
Dobře, asi to neopsala schválně, ale stejně, ta inspirace je tak silná, že bych v tom skoro viděla plagiátorství. Nechci říkat, o co přesně jde (to najdete až pod grafickým hodnocením na konci recenze, takže opatrně!), ale řekněme, že to hodně moc připomíná Stmívání. Naštěstí ale až úplně na konci, takže první tři čtvrtiny jsem si docela užila. To jediné taky knihu zachránilo před naprosto katastrofálním hodnocením. Nakonec jsem se rozhodla pro průměr, protože i ty části, které se mi líbily, byly dost obyčejné. Jsem ráda, že jsem za ní v Levných knihách dala skutečně jenom pár korun, protože jinak bych teď ošklivě litovala.


Spoiler o kterém v recenzi mluvím:
Ten chlapec, o kterého se Emily zajímá, má tajemství. On a všichni muži v jeho rodině v noci září. Konkrétně, když jsou vystavení přímému měsíčnímu světlu. Nepřipomíná vám to něco? A úplně na konci se Emily přizná, že se na ní chodil v noci dívat do jejího pokoje ve druhém patře a světe div se, ji to vůbec nevyděsí. Já bych asi nebrala jako lichotku, kdyby mi někdo lezl oknem do pokoje a po nocích mě pozoroval..

2 komentářů:

Knihomilka řekl(a)...

Před časem jsem ji taky četla. Takové dívčí snové čtení, ale ve chvíli, kdy nechceš nic náročného, jako když najdeš :).

Ilona Dolezalova řekl(a)...

Na knížku jsem se hodněkrát koukala v Levných knihách, přesto jsem vždy odešla bez ní. Nepřišla mi natolik zajímavá, abych si ji koupila. Nevím, jestli jsem udělal chybu, nebo ne, protože i po tvé recenzi se cítím nerozhodně. Vypadá to jako dobrá kniha, ale zas ten konec. Je už tolik knih, kde jsou podobné věci na Stmívání a mě už to prostě štve. Originalita upadá : / Ale pobavila mě tvá poslední věta v spoileru. Taky by mi to asi vadilo :D

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.