Bylo nebylo #43

Další neděle a další Bylo nebylo. Páni, za poslední týden jsem skoro vůbec nečetla. Měla bych to napravit. Přečetla jsem jenom Vlny zmítané smrtí a nakoukla jsem do Kruhu, jenom abych ho odložila s tím, že to bude asi vážně dobrá knižka a že se těším, až si ji přečtu. To bylo před dvěma dny a pořád se mi nechce ho ani otevřít, natož skutečně číst. Máte taky někdy takové stavy? 

U mě za to momentálně může House MD. Ano, začala jsem ho zase sledovat a teď se nemůžu odtrhnout i přes to, že si plně uvědomuju, jak jsou si jednotlivé díly podobné. Samozřejmě po asi tak půlce první série už hlavní zápletkou není, jestli pacienta vyléčí a jak dramatické to bude, ale samotný House, jeho osobní život a vztahy s lidmi kolem něj, takže to člověka prostě nemůže omrzet, ani kdyby chtělo. Když se otec divil, na co to koukám, že je to přece pořád to samé odvětila jsem mu, že on se dívá na všechny možné seriály s detektivní zápletkou a taky ho nenudí, že tam vždycky na začátku někdo umře a na konci zatknou vraha. Tohle je stejný princip.

No, ale to je teď jedno, vás už touhle dobou zajímají první věty Kruhu, že? Tak už rozhodně nebudu zdržovat a jdeme na to:

Mats Strandberg a Sara B. Elfgrenová - Kruh

Anotace: 1. část fascinující švédské trilogie Kruh Engelsfors. Krásné jméno, příšerné město. Obklopené hlubokými lesy, kde lidé často zabloudí a zmizí. Jedné noci, kdy se měsíc zbarví do tajuplné rudé barvy, je svedeno šest dívek dohromady do zrušeného zábavního parku. Nemají nic společného. Nevědí, jak se tam dostaly ani proč tam jsou. Brzy však pochopí, že jedna bez druhé nepřežijí.

První věty: Čeká na odpověď, ale Elias neví, co říct. Žádná odpověď ji nemůže uspokojit. Místo toho zírá na své ruce.

(Já jenom k prvním větám dodám, že Elias byl pozván do ředitelny, aby vysvětlil svou častou absenci, a že se po asi dvou stránkách pokusí o sebevraždu.)

Vypadá to zajímavě? Pro mě rozhodně ano. Ale stejně, koukat na seriál je o tolik snazší..Na druhou stranu: počasí je na čtení ideální. Tak akorát na to, zalézt pod peřinu s kouřícím hrnkem čaje nebo kakaa a dobrou knihou, že?

Co je nového - Září 2012

Další měsíc utekl jako voda a já se musím k něčemu přiznat. Opět jsem se neudržela a mám tudíž další obrovskou kopici knih, které vám chci v tomhle článku ukázat. Já vím, slibovala jsem minule, že se další měsíc polepším, ale když ono to prostě nejde. Je to nemoc! Někdo by mě měl zavřít do ústavu a sledovat příšerné abstinenční příznaky. Možná o mě jednou napíšou knihu. A já si jí koupím, i když si řeknu, že nebudu tolik, utrácet. Vidíte? Téhle chorobě se nedá uniknout. Každopádně, máme toho hodně před sebou, tak se do toho pusťme:

Začneme recenzními výtisky. Tenhle měsíc se můžu pochlubit jenom Fragmentem. Máme tu druhý a třetí díl Percyho Jacksona. Recenze najdete pod těmito odkazy. A potom druhý díl Lovkyně snů s názvem Vstříc temnotě. Recenze už je také napsaná a najdete ji tady.

Na cestě mám ještě recenzák od Fortuny Libri, ale ten zatím nedorazil, takže ho uvidíte až v příštím měsíci.

Potom tu máme knihy, které jsem si koupila. Nejdřív knihy od nakladatelství Academia. Lady McFly ve své měsíční chvástačce za srpen upozornila na skvělé slevy v jejich e-shopu, a protože si občas ráda přečtu nějakou tu klasiku, nemohla jsem odolat, abych se nepodívala. A vybrala jsem si rovnou čtyři: Parfém: Příběh vraha, Mefisto, Oliver Twist a Vzpomínky na Afriku. Jedna lepší než druhá a čtení třeba takového Olivera Twista se nemůžu dočkat. Jen je mi líto, že neměli Karlíka a továrnu na čokoládu. To bych si opravdu ráda přečetla.

Na téhle fotce jsou takové náhodné nákupy. Vampýrská akademie, kterou jsem našla na Aukru za skvělou cenu a prostě neodolala. Nakonec jsem ale zjistila, že jsem odolat klidně mohla, všechno se dozvíte v recenzi. Potom je tu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Ten jsem výjimečně koupila v kamenné prodejně Kosmasu, protože jsem prostě odmítla čekat, až by mi česká pošta doručila balíček. Hned jsem ho přečetla a můj názor najdete tady. A nakonec Les rukou a zubů. Už nějakou dobu jsem měla druhý díl, který jsem vyhrála na blogu Niky - Knižní zašívárně, ale potřebovala jsem si sehnat  a přečíst první díl. Poštěstilo se mi myslím taky na aukru (ale teď si vůbec nejsem jistá) a rozhodně nelituju. Můj nadšený ohlas najdete v recenzi.

Tohle je můj poslední nákup. Po minulém Co je nového, jste mi do komentářů psali, že v levných knihách mají i další díly série od Beverly Swerlingové. Při nejbližší příležitosti jsem tam tedy zaskočila, ale bohužel první díl už vyprodali a to i na jejich internetovém obchodě. Takže jsem dlouze a složitě hledala, až jsem našla tyhle dva díly na Domu knihy (dumknihy.cz), což jestli to správně chápu je internetový obchod Kanzelsbergeru. Jsou to první a čtvrtý díl, tedy Město snů a Město rozkvětu. Nejdřív jsem ani netušila, že Beverly napsala i čtvrtý díl, ale když jsem ho na domu knihy zahlédla, rovnou jsem ho přihodila do košíku.

A nakonec opět dárky. Při mém honu za díly Města snů mě doprovázela mamka a opět byla tak hodná, že mi některé knihy zaplatila, takže jsou to v podstatě dárky jen tak pro radost. Máme tu tři díly série od Kathy Reichs v jedné knize - Svaté kosti, Kosti v písku, Kosti na popel. Z téhle série jsem zatím nic nečetla, ale naprosto zbožňuju seriál Bones (Sběratelé kostí), takže předpokládám, že nezklame. Potom jsem si konečně koupila třetí díl série o Heather Wellsové od Meg Cabot, bohužel je to hardcover a tudíž s předchozími díly vůbec neladí, ale to je jedno, hlavně že ho mám a můžu se brzy začíst. Poslední z Levných knih je tu Město naděje, jediný díl, který měli, a který jsem tam prostě nemohla nechat, i když jsem zatím nečetla ani ten první. A úplně poslední přírůstek za tenhle měsíc je Chování nočních motýlů. Tahle kniha je z Buxu a byla s ohromnou slevou, protože má lehce poškozený papírový přebal, což mě ale žíly vážně netrhá. Radši poškozená a laciná, než krásná a předražená, ne?

Celkem je to tedy opět 16! knih. Stydím se. Měla bych zalézt někam do kouta a nevylejzat, dokud nebudu milionář a nebudu si moct takovéhle utrácení dovolit. Ale co už. Co se stalo, stalo se. Své přírůstky rozhodně vracet nebudu. Teď jim jen najít místo v knihovně, protože s tím už zase začíná být trochu problém. Věčné dilema nás posedlých nejen čtením, ale také kupováním knih. Kam s tím? A kdy najdu čas to všechno přečíst? Ale když on je ten pohled potom tak krásný:

Já vím, je toho hodně. Zase. A to jsem minule slibovala. Ale tentokrát se už vážně polepším. Možná. :0)

A nebo pokud vás už fotky a text unavují, udělala jsem tenhle měsíc i video. Tady ho máte a velice bych ocenila, kdybyste mi dali v komentářích vědět, jakou formu preferujete pro další měsíce:

 

Nakladatelský maraton #13

Máme tu další díl Nakladatelského maratonu. Jedná se o projekt Verči z Books and smile a víc se o něm dočtete tady. V podstatě jde o to, vyfotit a sepsat všechny knihy, které máte od určitých nakladatelů. Tenhle týden už je výběr úplně na mě, protože další nakladatelství nebyla na seznamu. Tentokrát bude nakladatelství víc, protože od každého je knih méně a snažila jsem se vybrat ta nakladatelství, od kterých se knihy alespoň trochu žánrově shodují. Začneme nakladatelstvím Talpress:

Terry Pratchett - Barva kouzel
Terry Pratchett - Lehké fantastično
Fabrice Colin - Quartek!
George R. R. Martin - Hra o trůny

Dále tu máme Poutníka:

Jiří Kulhánek - Povídky
Jiří Kulhánek - Stroncium
Jiří Kulhánek - Divocí a zlí: Temný prorok, Kříže
Jiří Kulhánek - Noční klub 1. a 2. díl
od Kulhánka už mám potom jen nejnovější Vyhlídku na věčnost, ta je ale od nakladatelství Crew

A nakonec nakladatelství Triton a Epocha:

Laurell K. Hamilton - Anita Blake:
Provinilé slasti
Rozesmátá mrtvola
Cirkus prokletých
Kavárna šílenců
Krvavé koleno
Smrtící tanec
Zápalné oběti

Modrý měsíc
Obsidiánový motýl
Narcis v řetězech

Tenhle týden rozhodně doporučuji Hru o trůnu, kterou ale určitě všichni znáte alespoň z doslechu. Rozhodně si hodlám v nejbližší době pořídit další díly. Potom cokoliv od Kulhánka, což je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a jen mě mrzí, že nemůžu mít všechny jeho knihy ve své knihovničce. A nakonec rozhodně sérii o Anitě Blake od Hamiltonové, kterou jsem si (očividně podle počtu dílů) opravdu oblíbila. Poslední díl sice trochu zklamal, ale 11., který  vyjde v říjnu by měl prý být zase lepší, tak uvidíme.

Les rukou a zubů - Carrie Ryanová

Anotace: Hororová romance plná temnoty, záhad a bojů s temnými silami Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým – v Lese zubů a rukou – žijí „nečistí“, kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu. Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise. Pak ale nečistí proniknou do vesnice, a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa. Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a nečisté, do světa, který tam venku přece musí někde být.

Zombie!! Praví a nefalšovaní. Konečně jsem se dočkala! Les rukou a zubů je o Mary, dívce žijící ve vesnici obklopené lesem. Od lesa ale tuhle vesnici dělí ještě něco - silný plot střežený ochránci před nečistými. Ti obývají celý les a Maryina vesnice je poslední na světě, kde lidé žijí v bezpečí. Nebo není?
Mary vyrůstala s příběhy své matky o životě před Návratem, před příšerným virem, který způsobil, že lidé neumírají tak jak by měli. Matka jí vyprávěla o městech s domy dosahujícími až do nebe a hlavně o oceánu - nádherné nekonečné mase vody, která přichází a zase odchází. Mary odmítá uvěřit, že se to všechno ztratilo, že oceán možná neexistuje. Chce věřit, že existují další vesnice a cesta až k němu. A tak, když v den její svatby proniknou do vesnice nečistí, Mary využije situace a vydá se po zabezpečených cestách obklopených plotem hledat oceán. Najde ho? Přežije vůbec takovou cestu, na které ji budou celou dobu provázet nečistí podél plotu? Stačí jediná chyba a může se stát jednou z nich.
Tak tahle kniha mě úplně dostala. Už od prvních stran jsem měla strašnou chuť číst pořád dál a dozvědět se víc o Mary, o celém jejím světě a hlavně o původu nečistých. Určitými skutečnostmi mi Les rukou a zubů trochu připomínal trilogii Chaosu - poslední vesnice na celém světě (tvrdí určitá autorita), příšerný virus, dokonce i tu cestu za oceánem najdeme v obou. Tady je ovšem ten virus trochu závažnější a vůbec je samozřejmě celý ten příběh úplně jiný.
Teď trochu k negativům. Občas mě hlavní hrdinka neskutečně rozčilovala. Byla sobecká a tvrdohlavá a často vůbec nepřemýšlela. To k ní a k příběhu ale patří, takže se s tím smířím. Co mi ale vadilo a rozhodně bych to ubrala, protože to příběhu ubližovalo byl ten milostný trojuhelník. Vážně tam musel být? Polovinu knihy zabraly Maryiny úvahy o tom, jak strašně chce Travise, který jí ale možná nechce a jak se tedy smíří s Harrym, aby nemusela do sesterstva, ale přitom vážně strašně moc chce Travise a pak jí ještě navíc nakonec dojde, že tak moc nechce ani jeho. No vážně, bylo to zapotřebí? To bych byla mnohem radši, kdyby tam bylo víc scén se zombie, nebo kdyby byla knížka jednoduše kratší, protože tohle bylo trochu moc.
Jinak se mi ale celý příběh opravdu líbil. Mělo to nápad, mělo to i skvělé dechberoucí provedení, prostě hotová lahůdka. A pokud je pravda, že druhý díl je ještě lepší, rozhodně se mám na co těšit. Kvůli tomu přebytečnému trojuhelníku odebírám jednu hvězdičku, ale pořád má u mě Les rukou a zubů sakra vysoké hodnocení.

Postcrossing #5

Páni, vážně musím zpomalit s ukazováním své postcrossingové sbíry nebo vám brzy nebudu mít co ukázat. Momentálně mám přijatých 49 pohlednic a 30 už jsem vám ukázala. Dneska se podíváme na 7 dalších a tentokrát budou tématem lidé a zase lidé. Těšíte se? Tak jdeme na to:

První tu máme pohlednici dvou dětí, zamýšlenou pravděpodobně jako roztomilý obrázek. Já ale děti nemám ráda a tyhle vypadají extra protivně, takže úmysl vyšel naprázdno. Odeslala ji zasloužilá matka z Finska a jedná se o fotografii z roku 1950.

Poznáváte tohohle pána? Jasná ukázka toho, že se člověk stejně nejvíc proslaví až po smrti. Přicestoval z Ruska a odesilatelka si myslí, že můj avatar je nějaký smutný (je stejný jako na mém profilu na blogu). Nejspíš mi poslala fotku mrtvého člověka, aby mě rozveselila.

Tenhle zvláštní pohled přicestoval z Nizozemí, ale jedná se o fotografii z Hamburku z roku 1969. Jedná se rozhodně o netradiční záběr, ale mě se nejspíš líbí. Slečna mi psala o městě, ve kterém bydlí. Jedná se o jedno z nejstarších měst v Holandsku a je plné krásných historických budov včetně mostu přes řeku protékající městem. Škoda, že jsem o Deventeru nikdy neslyšla, mohl by být opravdu zajímavý.

Tahle fotografie je prostě klasika, kdo ji nebo její obměny nezná, měl by se stydět. Dělníci na traverze vysoko nad New Yorkem v roce 1932. Vytištěna ale byla ve Francii a dorazila z Anglie, dokonce přímo z Londýna. Mark mi psal o tom, jak se těší na Olympiádu, protože sám je velkým sportovcem a rozhodně se půjde podívat.

Takhle krásná historická pohlednice dorazila přímo ze Spojených států a zobrazje Harlem ve 30. letech. Je na ní vidět "stanice" leštičů bot a mě se strašně líbí. Jinak se slečna ptala jestli vím, že moje přezdívka v havajštině znamená rodina nebo také dům (což čirou náhodou vím). A navíc si dala tu práci, že na pohlednici nalepila 6 levnějších známek včetně jedné s Johnem Kennedym nebo Georgem Gershwinem (první byl prezident, druhý skladatel). Taková maličkost a jakou udělá radost.

Tahle zvláštní a krásná pohlednice dorazila z Ukrainy, z města Liviv, které také zobrazuje. Popis na druhé straně je jen v azbuce ale odesilatel mi ho přeložil: Liviv - město citů. Také psal, že před dvěma týdny byla v Čechách a moc se mu tady líbilo. A ty známky..možná bych vám je měla začít také fotit. Alespoň ty, které za to stojí.

Poslední pohled, se kterým se pochlubím přiletěl až z Indie. Opět se mi moc líbí a i když podle jména skutečně nepoznám, jestli ho odeslala dívka nebo chlapec, líbí se mi přání na konci: Happiness always. Navíc jsou tu známky s Gándhím a ten plešatej brejloujn je taaak sympatickej (omlouvám se za nespisovnou řeč, ale když ono by to slušně a spisovně řečeno tak nevyznělo).

Jak se na to dívám, vážně bych měla začít fotit i známky, některé za to totiž skutečně stojí. Případně bych mohla nafotit a zveřejnit všechny ty hezké najednou. Co byste na to řekli? Mám ukazovat i známky a pokud ano, mám je dávat ke každému pohledu, nebo až nějak hromadně? A co říkáte na dnešní sbírku lidí a lidiček?

Další kratičké oznámení. Tentokrát se s vámi podělím hned o několik věcí. Tou první jsou k vaší radosti knížky. V minulém měsíčním Co je nového jsem vám ukazovala druhý díl trilogie od Beverly Swerlingové a stěžovala si, že první v Levných knihách neměli. Měla jsem v úmyslu ho někdy v budoucnu dokoupit, ale někdo mě v komentářích upozorňoval, že u nich v Levných knihách mají díly všechny (řekla bych kdo, ale nějak ten komentář nemůžu najít). Každopádně zaskočila jsem do nejbližších Levných knih a samozřejmě už zase měli jen třetí díl, ale já se nevzdávám, takže jsem hledala v hlubinách internetu až jsem našla a teď už mám pohromadě celou tetralogii.

Nejsou krásné? Tak to by byl první bod programu. Další je velice závažná otázka. Poprosím vás o naprosté soustředění. Nenechte se ničím rozptylovat. Pokud posloucháte hudbu, vypněte ji. Pokud je někdo s vámi v místnosti, radši ho pošlete ven. Tohle je jen mezi vámi a mnou. Chvilka koncentrace a teď do toho: rozhodla jsem se na začátku října začít novou soutěž a ráda bych vás požádala o typy na cenu do soutěže. Měla by to být knížka. Taková, která se dá ještě koupit. Může to být novinka, může teprve do poloviny října vyjít, ale může se jednat i o něco staršího. Co byste chtěli? Po čem vaše srdce touží? Pořádně si to rozmyslete a návrhy mi nechte v komentářích. Pokud si o nic neřeknete, nejspíš dokážu na něco přijít sama, ale mnohem radši bych vám dala to, co vážně chcete.

A nakonec věc, kvůli které tohl hlášení vůbec píšu. Konečně jsem se totiž dokopala k vytvoření buttonu pro svůj blog! Máte radost? Je vám to asi ukradené, že? Nevadí, já rozhodně radost mám a chci se s ním hned pochlubit, takže tady ho máte..

Líbí? Odteď ho najdete v mém menu a ačkoliv je to zbytečnost, já jsem s ním rozhodně spokojená.

Vampýrská akademie - Richelle Mead

Anotace: Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové. Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů. Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství.

Předpokládám, že příběh všichni znáte, takže jen stručně: nacházíme se ve světě, kde existují upíři - nemrtví upíři, tzv. Strigojové, jsou úžasně silní a nesmrtelní. Jejich nejoblíbenější potravou jsou živí upíři, tzv. Morojové, kteří jsou velice zranitelní, ale zase ovládají magii, přesto potřebují strážce, tzv. dhampýry, kteří jsou silnější než obyčejní lidé a jsou trénováni v bojových uměních a podobných užitečných věcech, aby mohli své moroje ochránit před strigoji. Mladí morojové i strážci se učí všechny užitečné dovednosti na zvláštní akademii, která je magicky ochráněna před útokem strigojů. Měli by tu tedy být v bezpečí, ale jedna z hlavních hrdinek (morojka Lissa) se domnívá, že jí někdo na akademii chce ublížit, takže jí dhampýrka Rose pomohla uprchnout. Teď jsou ale chyceny a vráceny zpět a na akademii se dějí podivné věci, nenápadné útoky na Lissu, která navíc musí ukrývat své schopnosti, se stupňují a jakoby se ji někdo snažil přimět odhalit, co umí. Kdo za těmi útoky stojí? O co mu jde? A podaří se mu přimět Lissu - celým jménem Vasilissu - udělat něco, co by neměla?

Páni, jak mě tahle knížka nebavila. Vážně nechápu, jak může mít tak vysoké hodnocení, mě totiž za srdce vůbec nechytla. Lissa mi přišla jako ukňouraná chudinka, Rose zase jako drzý, nevychovaný spratek. Většina knihy je jenom politika mezi studenty na akademii, která připomíná naprosto obyčejnou střední školu. Máme tu oblíbené děti, ty méně oblíbené i ty téměř neviditelné. Spoustu pomluv, skandály a večírky. Vůbec nic na téhle knize mě nenutilo číst dál. Kdybych neseděla ve vlaku a měla jinou možnost zábavy, určitě bych ji odložila a zapomněla na ni. Její zábavnost se zlepšila až úplně na konci, ale to už dojem z knihy nezachrání. Je to pro mě veliké zklamání, protože jsem sice nečekala zázraky, ale když má kniha skoro od každého kdo ji četl na goodreads plný počet hvězdiček, přecejen nečekám absolutní nudu.

Jediný světlý bod probíhající celou knihou jsou Christian a Dimitrij. Tihle dva za to opravdu stojí. Vždycky jsem se těšila na části s nimi, i když ten vztah Dimitrije a Rose je poněkud úchylný. Nic proti věkovým rozdílům ale sedm let je sedm let, obzvlášť, když ona je ještě mladičká studentka. Celkově prostě docela propadák. A navíc ta jména a pojmenování. Vasilissa? Morojové a Strigojové? Proč to Richelle celé namontovala na Rusko, ale přitom se děj odehrává v Americe prostě nepochopím. Dala bych akademii dvě hvězdičky, ale za ten konec a za ty dva krasavce to ještě o jednu zvednu. Konečné hodnocení tedy není tak špatné, ale musím říct, že silně pochybuju, jestli si vůbec někdy přečtu druhý díl. Četli jste Vampýrskou akademii? Co se vám na ní líbilo?

Bunheads

Popis z CSFD: Lasvegaská tanečnice Michelle se spontánně vdá a odstěhuje se za svým manželem do jeho bydliště, ospalého přímořského městečka. Musí se přizpůsobit nové životní situaci a zvládnout práci po boku své nové tchýně, která vede místní taneční školu.

Michelle někde na cestě životem ztratila svůj směr. Mohla být velkou tanečnicí, ale skončila jako laciný komparz s peřím ve vlasech a třpytkami na tangách, tančící v bezvýznamné show v Las Vegas. Bydlí v laciném bytě vedle šlapky a jediným světlým momentem by byl její věrný ctitel, kdyby ji alespoň trochu přitahoval. Michelle má ale na muže trochu jiné požadavky, které Hubbell prostě nesplňuje. Přesto je jednou ve správnou chvíli na správném místě a navíc řekne tu správnou otázku a voilá - jsou svoji a Hubbell si svou vysněnou manželku veze do malého městečka, kde má krásný dům. Jedinou vadou je tchýně, která sice dům nevlastní, ale podle svého ho zařídila a navíc v něm má svoji taneční školu baletu. Další vada přijde v zápětí, kdy Hubbell náhle zemře a Michelle jako jeho manželka všechno zdědí. Musí tedy zůstat a postarat se o svůj nový dům a pozemky, naučit se žít se svojí 24 hodinovou tchýní a tak trochu možná najít sama sebe. 

Tenhle seriál se mi vážně, ale vážně líbil. Víte proč? Protože ho produkuje stejná paní, jako Gilmore girls a rozhodně je to znát. Je laděn velice podobně, recyklovali se někteří herci a i soundtrack je očividně od stejných umělců. Stejné typy vtipů, stejná kadence slov za minutu u hlavní postavy. A mě to pro jednou nevadí, spíš si to užívám, protože kdyby se jim to podařilo, uvítala bych mladšího brášku Gilmore girls s otevřenou náručí. Zatím to vypadá nadějně. Jen tak mimochodem k tomu obsazení: tchýni hraje herečka Emily Gilmore, máme tu i Gypsy, Zacha (přítel Lane), Jasona Diggera Stilese a dokonce Kirka, i když tady není až tak podivný. Opět malé městečko a život v něm. Prostě příjemná pohodička. Jediné co mi vadilo byl konec zatím posledního dílu, ale to se může ještě napravit v další sérii, pokud se jí tedy dočkáme.

A nakonec velice povedené intro seriálu, které jsem pro jednou vůbec nepřetáčela:

Bylo nebylo #42

Já jsem tak šťastný člověk. Abyste věděli proč, řeknu vám takovou krátkou historku z natáčení. Ve čtvrtek dopoledne jsem se probudila a hups, nejde proud. Nevadí, určitě brzy naskočí. Pustím notebook, který naštěstí na baterku vydrží nějaké 2,5 hodiny, takže pohoda. Po hodině pořád nic, po dvou hodinách nic. Jdu se tedy zeptat domovnice co se děje, že nejde proud v celém domě. A ona mi mile sdělí, že netuší, ale že jí některá vševědoucí sousedka říkala, že ho pustí někdy mezi půl třetí a půl čtvrtou. To můj notebook rozhodně nepřežije, ale protože jsem šťastný člověk, mohla jsem si bez jakékoliv nechuti vzít knihu a začíst se na zbytek bezelektřinové doby. Spousta mých sousedů určitě takové štěstí nemá a tudíž museli těžce nacházet jiné způsoby jak se zabavit. (Nevýhodou bylo jen to, že jsem byla až do tří hodin hlady, protože jsem si samozřejmě nemohla uvařit.) A pointa? Nás čtenáře nikdy podobná situace nerozhodí, tedy pod podmínkou, že se stane za bílého dne. Podobné situace jsou potom třeba při havárii vlaku, kdy musíte dlouho čekat jestli to opraví nebo pošlou jiný, a vlak samozřejmě stojí uprostřed ničeho, takže si maximálně kuřáci mohou vyskočit ven zakouřit, ale jinak prostě není co dělat. Čtenář problém nemá. Napadá vás ještě něco podobného, kdy jsou všichni ostatní pomalu zoufalí, protože nemůžou situaci uniknout a nemají co dělat, ale vy máte řešení sebou v batohu?

Teď už je ale čas na Bylo nebylo, takže bez delších prostojů, tady máte knihu pro tenhle týden:

Carrie Ryanová - Vlny zmítané smrtí

Anotace: Volné pokračování hororové romance Les rukou a zubů Gábi vede klidný život v bezpečí svého městečka u moře, za hradbou. Nechává přátele snít o Temném Městě na pobřeží a sama vše jen pozoruje z majáku. Nic jiného než domov nikdy nepoznala. Nic jiného ke štěstí ani nepotřebuje. Ale život po Návratu nemůže být bezpečný. Existují nebezpečí, která ani hradba nezastaví. Gabrielina matka si myslela, že svá tajemství nechala v Lese rukou a zubů, ale tajemství v jejich světě nezůstávají pohřbena – stejně jako mrtví. Gabrielin svět se začíná hroutit. Jeden večer za hradbou… Jeden kluk, kterého Gábi znala odjakživa, a jeden zahalený tajemstvím… Jeden okamžik nepozornosti, a půlka Gabrieliny generace je mrtvá, druhá půlka uvězněná. Gábi ví jediné: Jestliže má ještě doufat v budoucnost, musí se postavit lesu z matčiny minulosti.

První věty: Vypráví se, že lidé se i po Návratu snažili tu horskou dráhu udržet v provozu. Prý jim připomínala čas předtím. Dobu, kdy se ještě nemuseli strachovat o ty, kdo vstávají z mrtvých, kdy ještě nemuseli budovat ploty, zdi a opevnění, aby je chránily před davy mudo, teří bez ustání pátrali po lidském mase.

Takhle nějak si představuju dokonalé první věty. Záháčkujou člověka, aniž by příliš prozradily, nebo ho vtáhly rovnou do nějaké šílené akce. To se Carrie rozhodně povedlo. Zatím jsem přečetla jenom prvních 100 stran, a i když se mi Vlny docela líbí, Les rukou a zubů se mi zatím líbil rozhodně víc. Ale uvidíme, třeba se to ještě srovná. Slyšela jsem, že druhý díl má být mnohem lepší než první a chci to mu věřit. Jinak na recenzi na první díl se můžete těšit snad ke konci příštího týdne a druhý díl doufejme brzy dočtu. Teď jsem se ke čtení zase dva dny vůbec nedostala, tak snad se ještě dneska polepším.

Mad love

Popis z CSFD: Komedie o čtveřici Newyorčanů. Dvou, kteří se do sebe zamilovali a dvou, kteří sebou pohrdají, tedy alespoň prozatím. Ben (Jason Biggs) je právník a taky velký romantik. Snaží si vybudovat vztah s Kate (Sarah Chylme), o které si myslí, že je ženou jeho snů. Larry (Tyler Labine), Benův nejlepší přítel a spolupracovník, který nevěří na lásku a většinou je všude za „křena“. Connie (Judy Greer) je spolubydlící Kate a pracuje jako chůva.

Po dlouhé době konečně opravdu povedená dvacetiminutovka. Zamilovala jsem se už po asi první minutě a nepustilo mě to až do posledního dílu. Ben osudově potká Kate a okamžitě se zamiluje. Seriál potom sleduje jednotlivé body jejich vztahu, jako první rande, první žárlivost, první hádka. Doprovází je přitom Katyina spolubydlící Connie a Benův kamarád Larry. Oba úžasně sakrastičtí. Connie nemá štěstí na muže a obecně nemá moc ráda lidi, takže Larryho, přehnaně sebevědomého prostorově výraznějšího a navíc líného právníka, od první chvíle naprosto nesnáší a pocity jsou to vzájemné. Tato dvojice tedy oživuje cukrování Bena a Kate a dohromady tvoří skvělou zábavu, kterou jsem si dávkovala jako jednohubky na konec dne.
A to je asi všechno - obsazení je skvělé, scénář úžasný, klišé tak akorát, prostě naprostá spokojenost. Jediné, co mi vadí je, že byl po první sérii zrušen, takže už se nedočkám víc než 13 dílů. Ty ale opravdu stojí za to.

A nakonec intro seriálu. Sice je kratičké, ale mě se líbí a na tu písničku jsem si vždycky zatrsala:

Nakladatelský maraton #12

Máme tu další díl Nakladatelského maratonu. Jedná se o projekt Verči z Books and smile a víc se o něm dočtete tady. V podstatě jde o to, vyfotit a sepsat všechny knihy, které máte od určitých nakladatelů. Tenhle týden už je výběr úplně na mě, protože další nakladatelství nebyla na seznamu. Tentokrát se podíváme na dvě nakladatelství, od kterých mám převážně knihy o starověkém Egyptě. První z nich je Klokan:

Elizabeth Petersová - Lev v údolí
Thomas Harris - Mlčení jehňátek
Thomas Harris - Hannibal
Thomas Harris - Červený drak
Sabine Wassermann - Vládkyně dvojí země
Elizabeth Peters - Kletba zlatého ptáčka
Jocelyne Godard - Egypťanky: Přízeň bohů
Christian Jacq - Egyptský soudce: Vyloupená pyramida, Zákon pouště, Vezírova spravedlnost
Christian Jacq - Usirova tajemství: Strom života, Spiknutí zla, Ohnivá cesta

Další nakladatelství je Beta-Dobrovský:

Guy Rachet - Mykerinos a božská pyramida
Christian Jacq - Čern ýfaraon
Karen Essexová - Královna králů
Christian Jacq - Z lásky k ostrovu Philae

Z těhle dvou nakladatelství je rozhodně několik knih, které bych chtěla doporučit. První skupinkou jsou všechny od Christiana Jacqa. Už jsem ho tu několikrát vynášela do nebe a udělám to znovu. Jacq je egyptolog, takže všechny knihy o starém Egyptě, které píše vycházejí ze skutečných událostí a dat, ale přesto jsou to smyšlené příběhy, které jsou zábavné a skvěle se čtou. Pokud máte o tuto dobu zájem a dosud jste nenarazili na Jacqovi knihy, rozhodne doporučuji si ho sehnat. 

Druhou jsou potom knihy od Thomase Harrise, který je jednoduše úžasný. Mlčení jehňátek asi každý zná a nemusím ho představovat, Hannibal je potom pokračování a Červený drak je samostatný román, vypovídající o něčem úplně jiném ale stejně tak dobrý. Jedná se vlastně trochu o detektivky ale s thrillerovým nádechem. Prostě skvělé.

Opět jenom krátké oznámení. Žádné fascinující přírůstky momentálně nemám, o všech se dozvíte až na konci měsíce, ale přesto jsem tenhle článek zařadila do Co je nového. Proč? Protože jsem právě nahrála nové video! Tak, teď zase nechci vyvolávat přílišné nadšení. Má jenom asi minutu a ani není o knížkách, ale přesto vám ho chci ukázat. Po mém minulém videu jsem totiž dostala několik zpráv, ve kterých jste se ptali na mého psa. A protože o psech se nejlépe hovoří, když jsou osobně přítomni, rozhodla jsem se natočit kratičké představení těch dvou chlupatců, co u nás bydlí. Některé záběry se mohou zdát brutální, ale vězte, že takhle si psi prostě hrají a skutečně se nesnaží ukousnout si navzájem hlavu. Takže tady ho máte:

Jenom k dalším dotazům, bydlíme s nimi v panelovém domě, ani zahradu nemáme, ale rodiče s nimi chodí na dlouhatánské procházky, takže pohybu mají dost a dost. Od té doby, co máme i Koru, s nimi já sama nikdy nechodím, protože je jednoduše nezvládám. Nemám u psů absolutně autoritu, takže je nemůžu pustit z vodítek a vést je oba na vodítku je jako noční můra - jeden táhne dopředu, druhý se neustále zastavuje aby očuchával každý půl metr naší trasy.

A nakonec se chci ještě jednou omluvit za nepořádek, ale nechtěla jsem je schazovat, ustlat a potom je nějak přimět, aby si zase takhle krásně hráli. Nejdřív jsem zkoušela natočit video, kde v klidu leželi, ale to prostě nefunguje - oni prostě odmítají spolupracovat.

Tak to je vše a doufám, že se vám moji mazlíci budou líbit :)

Percy Jackson: Prokletí titánů - Rick Riordan

Anotace: Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

V dalším dílu Percyho se vrhneme rovnou do akce - začíná krátkou výpravou, na které mají Percy, Annabeth a Thalia pomoct Groverovi dostat dva polokrevné, které našel, bezpečně do tábora. Aby to nebylo tak jednoduché, musí se nejprve dostat přes mantichoru, která oba sourozence hlídá (nebo je možná chce sežrat). Mantichora je ale těžký protivník a vypadá to, že naše malé hrdiny porazí. Naštěstí na poslední chvíli přijde na pomoc bohyně Artemis se svými družkami lovkyněmi, mantichoru zabijí a hrdiny zachrání. Každé vítězství má ale také své stinné stránky. Mantichora sice zmizela, ale Annabet bohužel také. Hned po návratu do tábora je tedy třeba  zorganizovat záchrannou výpravu. Kromě Annabeth je totiž v nebezpečí i sama Artemis, která se vydala na loveckou výpravu za prastarou příšerou a jednoduše zmizela. Pokud ji hrdinové nezachrání do zimního slunovratu, budou se na Olympu opět dít strašné věci. Percy se tedy zase musí vrhnout po hlavě do nebezpečí, aby zachránil své přátele a možná i celý svět. Podaří se mu to? Stihnou hrdinové zachránit Artemis i Annabeth? To se dozvíte v již třetím dílu skvělé série o Percym Jacksonovi.
Je Rick Riordan génius? Pravděpodobně ne. Je dobrý spisovatel? Rozhodně ano! Rick totiž přesně ví, jak napsat napínavou, dobrodružnou knihu pro mládež, která ale baví i mnohem starší čtenáře (jako jsem třeba já) a u které se zaručeně zasmějete (stačí už nahlédnout do obsahu na názvy jednotlivých kapitol). Prokletí titánů opět nezklamalo. Hned od prvních stran mě vtáhlo do děje a jednoduše nepustilo. Samozřejmě příběh opět není nic složitého. Často se dá odhadnout, kam se hlavní linie příběhu posune dál, ale Rick ji obalí tolika drobnostmi okolo, že si té jednoduchosti ani nevšimnete a jsem si jistá, že mnoho čtenářů nekomplikovanost příběhu spíš ocení. Nečtu přeci knihu "pro děti" proto, abych se proplétala různými složitostmi a přemýšlela, co tím kterým slovem asi autor myslel. Ne, u podobných příběhů je přímočarost rozhodně plus.
Co mi trochu vadilo byla kvalita překladu. Často jsem tam zahlédla frázi, která se v češtině prostě nepoužívá. Vypadalo to, že paní Chodilová občas prostě doslovně přeložila co měla před sebou a víc se tím nezabývala. To mi přijde jako trochu škoda, ale co se dá dělat. Nejsem si jistá, jestli se to objevilo i u předchozích dílů, ale v tomhle jsem se nad tím kolikrát opravdu pozastavila. Příště si na to dám pozor a pokud se něco takového objeví i ve čtvrtém dílu, určitě si napíšu poznámku, abych měla kdyžtak i příklad. Jak už jsem říkala v recenzi k Moři nestvůr, obálkami se dál zabývat nebudu. Tuhle chci dokonce trochu pochválit námětem - miluju Chryslerovu budovu a zkombinovat ji s klukovi na černém pegasovi a ještě s mečem v ruce? Tak trochu geniální nemyslíte?
Celkově tedy opět musím Percyho Jacksona chválit a to jak tenhle díl, tak celou sérii. Opravdu. Pokud jste nad jejím čtením doposud váhali, pusťte se do něj, nebudete litovat. Tyhle příběhy a postavy si prostě zamilujete. Já rozhodně poslední díl obrečím. Tohle loučení bude opravdu těžké. Zatím ale není třeba smutnit, mám před sebou ještě celé dva díly, na které se můžu těšit. A vy se můžete někdy v budoucnu těšit na další recenze.

Chocolatier

Máte rádi čokoládu? Bylo vaším dětským snem vlastnit továrnu na čokoládu, kde byste mohli od rána do večera ochutnávat? Mým rozhodně ano. A teď se mi to splnilo, alespoň tedy virtuálně a to díky hře Chocolatier. Zrovna jsem dohrála třetí díl, takže se budeme bavit o něm, ale pokud si správně vzpomínám, všechny měly základní princip stejný. 

Dostanete na starosti jednu továrnu na čokoládu. Zde si vyberete recept a začnete vyrábět čokolády. Podle typu továrny buď doplňováním koleček v továrně podle receptu, nebo spojováním alespoň tří ingrediencí na pohyblivém pásu. Kolik čokolád vyrobíte, tolik jich potom bude továrna vyrábět vždy, když ten který recept vyberete. 

Pro každou továrnu můžete získat až 12 receptů, ale většinou začínáte s jedním, maximálně dvěma. Vaším hlavním úkolem je vyrábět čokolády, prodávat své produkty a nakupovat ingredience. Cílem téhle hry je získat vládu nad celou společností. Pro to ale musíte přesvědčit ostatní akcionáře, že na vedení společnosti máte. Postupujete tedy od jednoho k druhému a plníte úkoly (vyrob mi 100 čokolád podle tohohle receptu a já ti dám další - až nasbíráš všechny recepty, získáš mou podporu). Každý akcionář spravuje jednu továrnu a v každé můžete vyrábět jiný druh čokolády nebo kávy. Postupně tak získáváte možnost vyrábět až 6 různých produktů. Přehled o nich vám udržuje spodek hlavní obrazovky - kdekoliv jste, vidíte co se ve které továrně vyrábí, kolik vám zbývá surovin a později, když si koupíte telegraf, můžete měnit recepty v továrnách bez toho, abyste tam museli jet. 

Vaše továrny samozřejmě nejsou na jednom místě. Musíte cestovat po celém světě kvůli nim i kvůli nákupům ingrediencí a prodeji produktů. V každém obchodě mají jiné ingredience a pokaždé také jiné ceny. Až budete zkušenější, dostanete možnost v obchodech i smlouvat a vyhádat si lepší cenu (pokud to ale moc neumíte a zvolíte špatná slova, může se cena rapidně zhoršit). Postupně ale získáváte i partnerství v obchodech s cukrovinkami, kde vám za vaše produkty vždy nabídnou nejlepší cenu a navíc vám telegrafem posílají zakázky, které se víc než vyplatí. Nemusíte se ale bát. Kde kterou ingredienci naposledy prodávali, kolik za ní chtěli a jaké rozmezí cen je obvyklé si za vás pamatuje účetní, vám tedy stačí přejet myší nad třeba kakaem a uvidíte, kam potřebujete jet, abyste ho získali co nejlevněji. 

V inventáři vidíte, kolik máte ingrediencí i produktů, navíc pokud vám některé dochází, vidítě upozornění přímo v přehledu továrny. Jezdíte tedy po světě a vyrábíte a prodáváte čokolády. Mluvíte s lidmi, plníte zakázky a za ně získáváte peníze nebo recepty. Postupně ale také dostáváte možnost vymýšlet vlastní recepty. Tam se můžete kreativně vyřádit. Namícháte ingredience podle vlastního výběru, dáte výsledek ochutnat zkušenému výrobci čokolád a ten vám řekně, jestli se produkt na trhu ujme (většinou mi nadával, když jsem chtěla dát oříšky do kávy). Potom můžete přejít k vytváření designu té které čokolády - různé barvy, tvary i ozdoby a vymyslíte jí i vlastní jméno. Nakonec zadáte recept továrně a už můžete po celém světě prodávat vlastní výrobky. 

Proč pořád mluvím o cestování po světě? Protože třeba ve třetím díle máte asi 20 různých lokací, mezi kterými cestujete letadlem. V každém městě najdete obchody kde můžete nakupovat i prodávat a několik dalších budov, kde se můžete setkat s různými lidmi. Ti vám zadávají zakázky nebo vám poradí, kdo se s vámi chce vidět a kam byste měli co nejrychleji jet. To je ale také kámen úrazu v téhle hře, pokud neumíte anglicky. Zatím jsem ji neviděla v češtině a promluvám všech lidí musíte alespoň trochu rozumět, abyste vůbec věděli co dělat. Jinak je to ale skvělá hra, která mi vydržela na dlouhé hodiny. Další nevýhodou je, že při pohledu na všechny ty krásné čokoládičky máte pořád potřebu mlsat. :D

Lovkyně snů: Vstříc temnotě - Lisa McMann

Anotace: Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých… 

Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny. Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná.

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Ve druhém dílu Lovkyně snů se opět setkáváme s Janie a Cabelem, kteří tentokrát pracují spolu na případu zneužívání studentek některým učitelem na Fieldridgeské střední škole, i když se Cabelovi rozhodně nelíbí, že se Janie nabídla jako možná volavka. O případ se policie začala zajímat díky anonymnímu tipu, je ale potřeba zjistit, co je na něm pravdy a hlavně o kterého učitele se jedná. Janie se tedy musí pustit do řádného vyšetřování a cíleného zkoumání snů, zatímco Cabel se snaží sblížit s možnými oběťmi a získat informace od nich.

Janie se také od Marthy Stubinové dozvídá více o svých schopnostech. Čte si její spisy a poznámky, které dostala od kapitánky, komunikuje s ní ve svých snech a navíc mezi spisy našla tajemný bloček nadepsaný Cesta na světlo, slibující detailní informace o radostech a hrůzách této neobyčejné schopnosti. Odhodlá se nakonec přečíst si všechny informace v bločku? A podaří se jí díky jejím neustále se rozvíjejícím schopnostem odhalit pravdu o anonymním tipu? Jaký dopad bude mít tenhle případ na její vztah s Cabelem? 

Vstříc temnotě je druhý díl trilogie Lovkyně snů. Je psán stejným strohým stylem jako Procitnutí, ale tentokrát se mi z nějakého důvodu do něj hůř dostávalo. Možná je to dáno tím, co jsem četla předtím - před prvním dílem jsem četla beletrii pro dospělé, psanou přecijen trochu složitějším jazykem, takže jsem ocenila krátké věty a rychle se posunující děj v knize Lisy McMann. Před druhým dílem jsem si ale dala Percyho Jacksona, takže byl tenhle úsporný styl psaní spíš ke škodě. Asi v polovině knihy jsem si ale zvykla a navíc mě pohltil děj, takže zbytek knihy mi utekl jako voda.

Pokud bych se kriticky podívala na samotný příběh, musela bych říct, že se jedná o hůř než průměrnou detektivku. Přesto jsem se ale rozhodla pro vyšší hodnocení, protože obyčejný příběh je ozvláštněný nadpřirozenou schopností Janie a navíc stylem Lisy McMann, který byl (nakonec) velice dobrý. Vstříc temnotě se četlo velice rychle, bylo to zábavné a nakonec i trochu napínavé, takže jsem se rozhodla dát knize tři hvězdičky a rozhodně si přečtu i poslední díl. Vám mohu jen doporučit totéž.

Suburgatory

Oficiální text distributora: Otec George Altman se sám, uprostřed velkoměsta, snaží co nejlépe vychovat svojí šestnáctiletou dceru Tessu. Ovšem když v její ložnici najde krabičku kondomů, dospěje k rozhodnutí přestěhovat jí do zdravějšího prostředí na předměstí...
Dokonale posekané trávníky, katalogové domy, pomluvy, plastické operace. Vítejte na předměstí, pro mnohé vysněný ráj. Ovšem v očích dospívající dívky, transplantované sem z New Yorku, je to peklo na zemi, nebo spíše předměstský očistec. Změní Tessa předměstí, nebo tohle místo změní jí? Bude zde této dvoučlenné rodině lépe?

Vypadá to pěkně, že? Chyba. Podle popisu a plakátu jsem si myslela, že tohle bude opravdu zábava. Provedla jsem test (sledování) prvního dílu a byla nadšená, po dalších dvou vše ale začalo jít do háje. Tessa je násilím přestěhována z New Yorku na předměstí, kde má najednou bydlet v rozkošném rodiném domě v pokoji s růžovými tapetami, přátelit se se sousedy a ve škole se spolužáky rozebírat nejnovější skandál, plastické operace a novou příchuť Redbullu. Samozřejmě ke všem těmhle věcem přistupuje značně skepticky. Předměstí je peklo a všichni jeho obyvatelé jsou nadopovaní, povrchní a neustále šťastní hlupáci. Postupně ale zjišťuje, že ne všichni jsou stejní, že i ta nejumělejší umělotina má srdce a že by lidi prostě neměla hned soudit. Tohle postupně se odehrává v prvních třech dílech. Potom už totiž Tessa dokonale zapadne a i když se pořád neobléká do správných holčičích věcí a ráda si o sobě myslí, jaká je intelektuálka, její chování naprosto odpovídá všem ostatním mladým a nadějným lidem v její škole.
Potom tu máme George, jehož jediným rodičovským problémem na předměstí je, že ho všechny ženy neuvěřitelně nahánějí a on sám občas zapomene Tesse udělat oběd. Jeho příběhová linie je tedy o ničem už od začátku, Tessina začne po prvních třech dílech upadat a upadá až do konce první série. Všichni představitelé jsou protivní a to včetně těch hlavních, příběhově se vlastně vůbec nic neděje. Tohle prostě není ani dobrý zabiják času o ničem. Tohle je jenom o ničem. Je to škoda, protože potenciál by tu byl. Když se ale podívám zpět, vážně nevidím jediný důkaz o tom, že by ten potenciál měl být někdy v průběhu proměněn v nějakou skutečnou pozitivní hodnotu. Není to vtipné, není to zajímavé, je to prostě zklamání.

Bylo nebylo #41

Páni, tenhle týden jsem pořád tak nějak zmatená, že mi nejdřív vůbec nedošlo, že už je neděle. Přemýšlela jsem jaký článek tentokrát zveřejnit, jestli recenzi na seriál nebo radši knížku, taky film už tu dlouho nebyl žádný, ale potom mi naštěstí došlo, že je vlastně čas na Bylo nebylo, takže tady ho máte:

Rick Riordan - Percy Jackson: Prokletí titánů

Anotace: Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

První věty: V pátek před vánočními prázdninami mi máma sbalila věci na noc a pár vražedných zbraní a odvezla mě do nové internátní školy. Po cestě jsme vyzvedli mé kamarády Annabeth a Grovera. Z New Yorku to byla do Bar Harboru osmihodinová jízda.

(Jedna drobná skutečnost byla v prvních větách změněna, abych zabránila drobnému spoileru, takže kdo knihu četl, nedivte se.)

Samo o sobě možná nic moc první věty, ale člověka hned napadne kam to jedou a když navíc prozradím, že se první kapitola jmenuje "Má záchranná akce dopadne úplně pod psa", už jste určitě zvědaví, o co tedy vlastně jde. Jinak pro ty, kteří nevědí, Prokletí titánů je třetí díl téhle série. Možná by dávalo větší smysl sem dávat jenom první díly sérií, ale mé pravidlo je dát sem knihu, kterou zrovna čtu, takže tentokrát je to díl třetí. Jen doufám, že mi odpustíte. Na předchozí díly najdete na blogu recenze - Zloděj blesku tady a Moře nestvůr zde.